Tlumočník

Ako som tak nejak tušil, tak Tlmočník pôsobí ako víťaz mnohých cien Slnko v sieti tak trochu ako jednooký medzi slepými. Ale že filmy, ktoré v poslednom čase vyhrávajú slovenské a české ceny, nám zrovna nemenia životy, je symptomatické a osobne to vo mne vyvoláva otázku, na kieho frasa sa vôbec udeľujú. Tlmočník bohužiaľ vyzerá ako čistý televízny film, čo mi na obrazovke neprekážalo, ale ak by som zaňho dal 7,5 eura v multiplexe, cítil by som sa až dadaisticky. Oblúk vývoja postavy Rakúšana je uveriteľný najmä vďaka Simonischekovým hereckým schopnostiam, Menzel sa naopak nemení vôbec, alebo som si to vôbec nevšimol. Okrem teda predvídateľnému postupnému zbližovaniu oboch postáv. Ide tak trochu o Green Book po slovensky, i keď Tlmočník bol prvý, ide však o absolútne neporovnateľné filmy a donekonečna si hovoriť, že k sk filmom by sme mali byť zhovievavejší, lebo veď je veľmi ťažké ich vôbec nakrútiť, je ako si hovoriť pri rôznych sk reprezentáciách, že predsa iba 26 rokov zbierajú skúsenosti. (08.04.2019)

Menzelův Tlumočník je pomalou a silnou labutí písní. Přijde mi, že jak v nedávných Stařících, tak i tady je téma osobního vyrovnání s křivdami dob minulých dost ožehavé a pořád hodně silné a citlivé téma. A je jedno, jestli se jedná o nacismus nebo komunismus. Důležité je nezapomenout, že to byly doby, které se nikdy nesmí vrátit, a doby kdy se děly zvěrstva, ať už lidem na očích a nebo pod rouškou státního zájmu ve vyslýchacích místnostech, kancelářích, věznicích... Za mě stravitelnější kousek oproti Staříkům, v mnohém o dost drsnější, ale v závěrečné výpovědi stejně důležitý a silný. Budiž panu Menzelovi země lehká. (05.02.2022)

Válečné historky jsou plné křivd a když se někdo rozhodne v té historii porýpat, musí počítat s překvapením. Tenhle film rozkrývá dva příběhy starých pánů, kteří se ne úplně náhodou potkali a cestují po Slovensku, jeden hledá minulost zabitých rodičů, druhý zase minulost jejich vraha. To story není vůbec černobílé, je natočené dobře, i když jistý patos tu přeci jen teče. Oba pánové hrají výborně a bez viny nakonec nezůstává nikdo. Takže OK. 80% (03.05.2019)

Strašně těžce se mi to hodnotí. Jeví se to jako komedie, v popisku je napsáno komedie, ale ve skutečnosti to vůbec není komické (vtipné momenty tam jsou, ale to téma není komické). Menzel hraje dobře, stejně tak Peter, ale jediné, co si z toho vezmu, je zamyšlení, jestli opravdu syn oběti je na tom podobně, jako syn vraha. (08.07.2019)

Dva starší muži, "antisemitská svině" a "sionistický nadčlověk", jak se v úvodu hlavní protagonisté tohoto hořkého snímku titulují, nemohou být na první pohled (ať už svým životním osudem, současným stylem života i temperamentem) většími protiklady. Přesto je něco spojuje. "Oba jsme svým způsobem přišli o rodiče," konstatuje trpce syn gestapáka. Možná o tom někdo může pochybovat, ale přesto na myšlence, že "syn vraha to nemá snazší než syn oběti," něco je. Mě aspoň ve chvíli kdy toto zaznívá, se ten film začal dost líbit a už mě to do konce nepustilo. Škoda, že první část tohoto roadmovie je taková nemastná neslaná. Jízda autem se dvěma "stopařkami", návštěva lázní, krádež dokladů, setkání s krasavicí během večera stráveného v restauraci a vlastně skoro všechny "kulisy", v nichž se tento film odehrává, nestojí moc za nic. Přesto ta samotná výpověď snímku o konfrontaci s vlastní rodinnou historií i historií vlastního (slovenského) národa za 2. světové války, jakož i samotný závěr filmu, kdy onen syn gestapáka nechává svého na lůžko upoutaného otce, aby si poslech výpověď jedné ze svědkyň masakru jedné židovské rodiny, jsou dostatečně silné, abych mohl nakonec ty 4 hvězdičky tomuto filmu přeci jen udělit. Zvláště když můj celkový dojem z tohoto filmu byl umocněn poslechem poměrně silné (melancholicky silné) hudby Vladimíra Godara. (17.01.2019)