Tlumočník

Přál bych si, aby se Jiří Menzel stihl podílet ještě na řadě dobrých filmů, ovšem s Tlumočníkem to tak úplně nevyšlo. Na vině je především scénář, kvůli kterému vyprávění plyne tak pomalu, že skoro doufáte, že to budete mít za sebou. Jako úplně. Road movie se starými lidmi by mohla chytnout i ty mladé, ovšem myšlenkově klouže po povrchu a filmařsky nemá čím zaujmout. Nebo alespoň pobavit. Peter Simonischek jako (ne)stárnoucí bonviván dává vzpomenout na svou předloňskou hvězdnou úlohu Toniho Erdmanna, jako protipól mu Menzel funguje dobře. Alespoň mezinárodní koprodukce je na snímku vidět, díky čemuž se tvůrci nemusejí stydět, ale mohlo to tedy dopadnout mnohem, mnohem lépe. (04.07.2018)

Martin Šulík prišiel tohto roku so svojim filmom. "Tlmočník". Osobne som na to bol celkom zvedavý. Trailer bol sľubný, príbeh bol zaujímavý a mali sme tu skutočne dobrých hercov, na ktorých sa pozeralo veľmi dobre. A je pravda, že ak človek čaká dobrý film, tak sa ho tu aj reálne dočká. Podľa mňa. Myslím si, že príbeh je dobre spracovaný, sú v ňom dobré dialógy a má svoje vynikajúce momentky, na ktoré nezabudnem. A dokonca v mnohom tomuto filmu aj verím. Čo mi v ňom nepasuje sú jeho komediálne momentky. Neviem prečo by sme sa na príbehu, ktorý hovorí o nacizme, vojne a človeku, ktorý sa vyberie po stopách svojho otca (dôstojníka SS). Nesedel mi tam ten tón v prvej polovici filmu a osobne som dúfal, že to nebude tak celú dobu. No chvalabohu nie. Takže dávam filmu kredit, že keď má svoje dramatické momentky, tak väčšinou fungujú veľmi dobre. Menzel je vynikajúci, Simonischek je podľa mňa ešte lepší. A ako dvojica sú super. Hudba je tu dokopy (až na pár výnimiek) jedna skladba, ktorá to dobre dotvára. No nemôžem si odpustiť, že nerozumiem prečo sa tu zjaví "Run Run Run" od Celeste Buckingham. To ma okamžite vyhodilo z tónu filmu. A aby som bol ešte úprimný, trošku by som rád videl zo života Menzela. Jeho postava nám niečo o sebe povie v prvej časti, no potom to bolo úplne odsunuté bokom. Ako celok som spokojný, no mám pocit, že to mohlo byť spracované aj lepšie. Ale myslím si, že stojí za to film vidieť. Hodnotenie: B (04.03.2018)

Ve srovnání s přetlakem řemeslně naprosto odfláklejch rádobykomedií o samejch dementech se jedná v rámci "cz" kinematografie o unikátní zjevení, co je skutečně o něčem a k něčemu. Škoda, že ve finále je jen snůškou nahodiltejch scének se zaměnitelným pořadím a jeho závěr vyznívá do ztracena a postrádá výraznější pointu. Ve výsledku tak jen velmi chabá variace MNOHEM (po všech stránkách) povedenějšího PAST LIFE. (28.06.2018)

Nedokážu to přesně popsat, ale tenhle film mi sakra sednul. Jinak to říct nejde. Na české a slovenské poměry se jedná o fakt neuvěřitelně zajímavý počin, který patří na filmové festivaly, do všech možných klubových kin apod. Z hudby až mrazí a navíc je vždycky vsunuta na naprosto vhodné místo. A příběh o společné cestě potomka vraha s potomkem oběti alias uzavřeného člověka a bohéma má v sobě mimo jiné i velký nádech filozofie. Především v otázce ,,Kdo z nich to má těžší?´´ Když jsem se nad ni zamyslel, zjistil jsem, že odpověď není zdaleka tak jednoznačná. Závěr dokáže možná trochu naštvat svou otevřeností, ale vlastně je jediný správný. Jinak Simonischek je strašně šarmartní herec a Menzla prostě člověk rád vidí. Takže, pisálci všech zemí proberte se! Viděli jste asi jiný film. Já dávám zcela zasloužených pět. (14.09.2018)

Mám rád žánr road movie v různých podobách a ještě víc si cením filmů, které se snaží vyrovnávat s bolavými tématy historie působivou a pokud možno i trochu odlišnou cestou. Tlumočník mě upoutal od první scény až po konec, velice dobře mi plynul a nakonec se v tom obyčejném lidském příběhu ukrývá víc, než by se mohlo zdát. Společné putování dvou povahově rozdílných mužů s rovněž rozdílným poznamenáním událostmi holokaustu a 2. světové války probíhalo v různých náladách, občas i nečekaně v humorné, nádherná slovenská krajina dodává v nejedné chvíli filmu kousek poezie, ale postupně vygraduje do nejednoho silného okamžiku... i s poselstvím a navrch zneklidňujcí, nesnadnou otázkou... „Myslíte, že syn vraha to má snažší, než syn oběti?“ Ten vnitřní neklid, neustále přítomný během vyrovnávání se s rodinným traumatem, byl v dialozích dostatečně přítomný a asi v tomto ohledu na mě film, ať už u rozhovorů mezi dvěma hlavními postavy, nebo během setkání s pamětníky na starých místech nejvíc zapůsobil. Ty záběry na dopisy pro syna s hezkými kresby dokázaly ve mě vyvolat při pohledu i dojetí, zároveň až s mírně bolavou pachutí při pomýšlení na identitu jejich autora. Osobitě bych chtěl pochválit hudbu, těch snímků (mimo hudebních) z posledních let, u kterých by mi původní filmová hudba takhle proplouvala do duše a lahodila i hezkou melodií, je vážně jako šafránu a Vladimír Godár skutečně zabodoval. [80%] (10.09.2022)