Noc požírá svět

Tak jsem konečně našel nějaké DOBRÉ minimalistické postapo. Nudě se to sice místy nevyhne, ale tak mě to celkem zaujalo. Sám nechápu čím, skoro nic se tam nestane a samotný nápad by vystačil na krátkometrážní film. Asi je to tím, že to mělo slušnou atmosféru (a minimálně prvních 20 minut mi to přišlo hodně napínavé), ale především tím, že to mělo chytře vymyšlený scénář. Režisér hlavního hrdinu zavřel do jednoho činžáku, kde má dostatek jídla, vody, přístup skoro do všech dveří a vždycky se má čím zabavit. Tedy aspoň zpočátku, než mu ta samota začne lézt na mozek. Vše je ale dobře využito, promyšleno, i pár drobných zvratů zde je a vše je slušně (s minimem nelogičností) propojeno dohromady - a asi právě proto mi Noc požírá svět tak sedlo. A taky musím ocenit i občasný humor, který to oživil. O nějaké hloubce nevím jestli se rozepisovat, když to říká to samé, co snad všechny minimalistické postapo filmy - člověk nedokáže sám vydržet dlouho a začne mu hrabat. Doporučit to asi nemůžu, věřím, že to spoustu lidí unudí a já sám se divím, že to nebyl můj případ. Škoda jen, že zde nejsou lepší a charismatičtější herci, možná bych pak šel i s hodnocením výš. Na to, čím ten film je, je vedený velmi dobře. Silné 3* (26.09.2020)

Komorní intimní drama se tváří jako zombie survival, jenže hlavní postava - Sam - se chová spíše tak, jak by se asi člověk v dané situaci chovat neměl. Tedy jako instruktážní film, co nedělat v případě vypuknutí zombie apokalypsy, dobré, jako osobní drama zoufalce spíše průměrné. Některé scény mají zajímavý náboj a poetiku - diskusní chvilky s Alfredem, chytání vody na střeše, koupání u krbu, minimalistická hudba na cokoliv za asistence Sarah či tělo zabalené do bílé a obložené svíčkami. Nu a pak jsou zde scény, za něž by si zasloužil Sam vyfackovat, a momenty, kdy se zastaví čas a člověku padá hlava a zavírají se oči. Podobný Rammbock (2010) se mi líbil více. (02.12.2019)

Když v dnešní záplavě zombie filmů ještě někdo dokáže přijít s něčím neotřelým, tak to velmi potěší. Přitom stačí spojit zombie film s bezeslovným postapo subžánrem „poslední muž na zemi“, uzavřít hlavního hrdinu do činžáku a sledovat zombie apokalypsu čistě z jeho omezené perspektivy, skrz okno. A jak už to tak u posledních lidí na zemi bývá, postupně se začnou nudit. Hrdina tedy většinu času bojuje spíše s nudou a osamělostí než se zombíky (v jednu chvíli se dokonce snaží spřátelit se svým zombie sousedem). Jsou sice chvíle, kdy už je té nudy až příliš a my se začneme trochu nudit s ním, ale většinu času si budeme užívat osvěžující minimalistický koncept plný neokoukaných nápadů, které v zombie filmech běžně neuvidíme. Už jen samotní zombíci se tu projevují trochu jinak, než jak je známe. Nevydávají totiž žádné zvuky. Jsou naprosto tiší, což je nejen mrazivé, ale zajímavě to i koresponduje s faktem, že jde vlastně z větší části o němý film. (29.06.2018)

Existují případy, kdy takto vyprávěný příběh funguje, ale tady to vůbec nefungovalo. Bylo to určitě myšleno dobře, ale myslet je hovno vědět a diváka to spíš nechá chladným a brzo na něco takového zapomene. Nic se tam neděje, celý film je bez pořádného dialogu a ani hlavní hrdina není moc sympatický. (11.02.2019)

Mi se to nelíbilo. :( Děsně jsem se nudil, neurodila se ve mně žádná sympatie k hlavnímu hrdinovi, za celou dobu svého nedobrovolného azylu neudělal nic, čím by si mě (pro film) získal. Základní myšlenka dobrá, žádnou další už k ní ale nepřidali a byť to nebylo dlouhé, těšil jsem se na konec do té míry, že bych vzal po čtyřiceti minutách třeba i jeho sebevražedný skok mezi zombíky. Miluju artové filmy s touhle tematikou, v TOP10 mám The Battery, Noc ale odsouvám na sice pomyslné, avšak mnohem méně lichotivé pozice. (03.08.2018)