Pension pro svobodné pány

V každém souvětí musí minimálně dvakrát zaznít jméno „Ježíš“. To Krejčíkovi ke spokojenosti úplně stačí. Myslel jsem si, že dno filmu bylo, když Bert hledal ztracenou kabelku a rozházel kvůli ní celý kvartýr. Ještě horší sekvence ale nastane, když chytí Andělu kvůli kabele amok. Celý penzion by musel být vzbuzený již dávno před tím a recepční by na pokoj už musela alespoň dvacetkrát přijít, ale tohleto už opravdu přehnali ab absurdum. Konec, dál už jsem nemohl. Abrhám střídá dvě až tři grimasy a to mu ke štěstí taky stačí. Jeden pentagram za začátek, který ušel. 53:38 – Hrzán – devil horns. Proč říká Bert svůmu spolubydlícímu - chlapovi „kočičko“? Fuj tajbl. Docela pěkná hudba, ale neustálým opakování zazdili i tohle. Nejdřív orchestr, pak jedna postava, druhá, třetí a všichni do zblbnutí dáá da da dáá, dá da da dááá. (16.03.2024)

Do pensionu pro svobodné pány mají přísný zákaz dámské návštěvy. Jak se zbavit uprostřed noci otravné ženské, v neopakovatelném podání Ivy Janžurové, poskytne návod neopakovatelně "uksichtěný" Josef Abrhám. A ten začátek je vtipný, ale po nějaké době se dostaví zdlouhavost a přijde se i na to, jak je to tak nějak vesměs o ničem. Pro vybrané herecké výkony a pro pár starých perníčků, když dámu honí mlsná, se to vyplatí vidět. Snad mě cholerický režisér Krejčík nezaškrtí, když si dovolím o jeho filmu prohlásit, že je to vtipná konina natočená s divadelním minimalismem, který je ve filmu vždy spíše na škodu. 60% (03.06.2012)

Sledování tohohle filmu je jak sledování bagru při práci. Člověk může obdivovat sílu stroje, obratnost, se kterou s ním řidič zachází, ale to je asi tak všechno. Rozhodně při tom člověk nebude pociťovat nějaké emoce. Stejně tak jsem já při shlédnutí tohoto díla zůstal chladný, nezúčastněný, na to, že se mělo jednat o komedii, jsem se ani jednou nezasmál a jediným pocitem bylo těšení se na konec. Krejčík mi nějak nesedí, podobně jsem to měl se Svatbou jako řemen. (01.01.2012)

První ze dvou velkolepých návratů plavovlasé star prvorepublikového filmu Věry Ferbasové na stříbrné plátno. Záměrně karikaturní a komicky expresivní role přísné domácí slečny Mossierové odhaluje jakoby "jiné" herectví této geniální umělkyně a není divu, že se stejnou postavou zářila Ferbasová i na prknech Činoherního klubu. Humornou eskapádu lechtivých hrátek a hysterického snažení o vystrnazení »nepohodlné« návštěvy završují skutečně mistrovské výkony Janžurové, Abrháma a Hrzána. Tento film si připomínám opravdu rád. (02.11.2008)

Tak prvých 25 minút v podstate len striptíz podivne peknej Janžurovej, ktorá je síce vynikajúcou herečkou, ale na dej filmu to nestačí, pokiaľ dej nie je v podstate žiaden, čo ale nie je na škodu filmu. Sranda tiež je, jak sa stále točia okolo témy ich lásky, ale tým napolo nasraným a napolo len teoretickým spôsobom. Na týchto komorných scénach, ktoré nie sú až tak veľmi prerušované, je dôležitá hlavne herecká kvalita, ktorá tu je. Zaujímalo by ma vidieť, ako to točili. (31.12.2011)