Svatba jako řemen

"Soudruhu, byl jsi označen, že ses podílel tady na soudružce." No co, co, co. Možná podílel, možná nepodílel, ale ti lidský příslušníci to určitě vyšetří - tedy pokud nezavaří psací stroj zběsilými údery. Mě tato svatba prostě baví, i když zákeřně haní študované příslušníky Sboru národní bezpečnosti, ale také nabízí originální kousky v podobě rekognice ženichů, diktování výpovědi poškozené podezřelým, sťaté muzikanty s přísně tajnými dokumenty i soudruha tajemníka, který to se soudružkou prodavačkou rozhodně nedělal, ale pro dobro podezřelých ho není třeba ve spise jmenovat. (11.07.2017)

Večná škoda, že táto nie až tak frekventovaná komédia (v porovnaní s mnohými inými) pôsobí uťahane. Väčšinou je úsmevná, i keď rozpráva o závažnom zločine, o to viac vás prekvapí, keď sa nahlas znenazdajky zasmejete. Fóriky sú v duchu novej vlny, pod ktorú by som film osobne zaradil viac, ako k tzv. zľudovelým komédiám. Ono nie je jednoduché všetko na prvý krát podchytiť, Pucholt totiž perlí viac menej neustále. Prekvapila ma nepredvídateľnosť deja, ani tesne pred koncom som netušil, ako to Krejčík s Mahlerom ukončia, či sa im príbeh podarí poriadne vypointovať. Myslím, že sa dalo aj silnejšie, ale k dostatočnej spokojnosti mi to stačilo. (04.09.2015)

Na komedii o znásilnění si troufne málokdo. Krejčík určitě nevěděl, jak moc nadčasový film natočil. Už tehdy šel hned do trezoru, a jakmile to někdo pustí vedení reakčního hnutí Me Too, tak jeho mistrovské dílo dostane zase na pár desítek let stopku. Snad jen Pucholt a jeho brutální hlášky by je mohly obměkčit. (28.12.2023)

Vynikající satira na policejní aparát tehdejšího komunistického režimu. Vladimír Pucholt se samozřejmostí obstarává většinu vtipných momentů, ale je třeba si uvědomit, že jeho postava příslušníka SNB je ve skutečnosti mrazivá. Obnažuje moc a vůli rozhodovat o druhých. Proto je zcela pomýlené brát Svatbu jako řemen jako nezávadnou komedii pro široké spektrum diváků. Ten film ne nadarmo "odpočíval" v trezoru. (10.03.2011)

No tohle to byla bomba. Zaujala mě už Liškova skvělá hudba u úvodních titulků a pak ta herecká smršť, co jede od začátku do konce. "No co co co co co?" Vladimír Pucholt a Jan Vostrčil v přesně těch rolích, v kterých je mám nejrači. Přirození, hláškující, vtipní, dokonalí. Nejsou to žádné zalamovačky, ale usmíval jsem se u toho celou dobu - a sem tam přifrčel i nějakej super fór ("Vždycky jak píšu rychlejc, tak se mi to takhle zasekne."). Celý děj je jedna velká veselohra a u většiny situací si člověk už jen tak říká: "to už se v dnešní době nemůže stát" nebo "tenkrát se to řešilo ještě jak mezi slušnejma lidma" nebo "tenkrát se nic tak nehrotilo" nebo "tenkrát byly některé věci jednodušší". Každopádně potlesk všem, kteří tenhle skvělý český kousek vymysleli, sehráli, zrežírovali a jinak se podíleli. (11.03.2021)