Vražda ing. Čerta

Menšík je v tomhle neskutečněj, přijde, všechno sežere a ještě má rádoby filosofické řeči. Takovýho jídlo a chudák Jiřina stále lítá a vaří a podstrojuje. Je to vtipné a zároveň s prvky tajemna, které se stále přikrádá do bytu, s příchodem Ing. Čerta, stejně jako jsou tajemné jeho telefonáty, jako by na chvíli skryli čertovovo buranství. Bavil jsem se a dostal jsem hlad. :D (10.06.2024)

Tenhle film je jeden z důležitých v nové vlně a bohužel mi dlouho unikal a teď, když jsem ho konečně viděl, mě hodně nadchnul. Celá ta stylizace, Bohdalová a Menšík v netypických rolích, potměšilost, zajímavé nahození vztahů mužů a žen. Jediné, co považuju za zápor, je moment, kdy divák zjistí, jak jsou oba charaktery rozvržené. Pak už se nic moc nemění a ani zajímavý konec to víc nevyspraví. 90%. (10.06.2021)

Na film jsem narazil náhodou na programu CSFilm v nedělní večerní hodiny a po shlédnutí prvních pár minut jsem se již nemohl odpoutat od TV. Velmi zajímavě pojatá komorní tragikomedie o vztahu muže a ženy, která v některých scénách přechází až do poctivého surrealismu. Výborné expresivní herecké výkony Bohdalové a Menšíka jsou zarámovány zajímavým vizuálním zpracováním. (18.05.2009)

Silné, sevřené ztvárnění až absurdně šťastného nápadu, stejně burleskní jako rafinovaně, cizelovaně jinotajné... Kabaretní anekdota i svérázná sonda do psychologie osamělé, zaopatřené ženy, se vší ironií i dojímavostí, silou i zranitelností, prohnaností i bezmocí, ovšem vyjádřeno a servírováno autorsky, originálně, expresivně. lstivě a s důvtipem, zkrátka navýsost po žensku. Křehkost se tu snoubí s rázností, prozaičnost s fantasknem, téma samoty a opuštěnosti nezapadne, ale je na něj zřeno právě jako na dané východisko, a to okem komicky mžourajícím, ladně se přimhuřujícím i pronikavě a nesmlouvavě observujícím. *** Plus: pro mě jednoznačně první film z toho mála - byť zdaleka ne první, u něhož je patrné, že se o to pokouší -, kde je Jiřina Bohdalová s úspěchem předvedena jako skutečně krásná žena velkého světa, byť už odkvétající, snesla by ještě v této době bez uzardění srovnání se stárnoucí Bridgite Bardotovou: "Haló, Bohouši, někdo ohlodal v celém bytě nožky od nábytku. Jako by tu měli nory nějací cizopasní hlodavci, nenasytní, žraví, nestoudní. Co si mám počít? Jak mám přimět jakéhokoli řemeslníka, aby vykonal tak... tak podivnou opravu? Zvlášť v dnešních časech, kdy lidem tak zjemnělo nervstvo?" *~ (24.07.2014)

Bezejmenná osamělá žena očekává pánskou návštěvu. Její byt je malým muzeem antikvárních předmětů; vše od divanu po poslední lžičku je malým uměleckým originálem. Bude ing. Bohouš Čert stejně výjimečný? Žena připravuje večeři o mnoha chodech a dává si nesmírně záležet na estetické stránce věci. Ing. Čert dorazí, všechny pokrmy do sebe mechanicky nahází, aniž by si všímal jejich rafinovaností, natáhne se na divan a mezi trávením ženu blahosklonně poučuje citacemi Schopenhauera a Freuda. Z dětství jsem měl na ten film zmatené vzpomínky. Vybavovaly se mi záhadné fragmenty jako Menšík, okusující nohy od nábytku, Jiřina Bohdalová, promlouvající na kameru ze zdobných oválů starých fotek a sténavý nápěv písně o sněžném muži. Vražda ing. Čerta je opravdu neobvyklý film, zašifrovaný do nečitelných gastronomicko-sexuálních symbolů, z kterých by měl i Sigmund Freud oči navrch hlavy. Připomíná mi trochu Sedmikrásky, ale bez jejich nabubřelé hysterie, trochu Ferreriho nudart Dillinger je mrtvý, ale s propracovanými dialogy a neotřelým humorem. Nemůžu říct, že bych se nudil; je to jako když nemůžete vstát od rozluštěné křížovky a říkáte si, to by v tom byl ing. Čert, abych tu tajenku nevyluštil. :-) Jenže vždycky se zadrhnu nejpozději u místa, kde Bohdalová s Ljubou Hermanovou navštíví vousatou kartářku a ta začne významně mluvit o sušených hrozinkách. Walter Matthau pronesl v jedné komedii větu "Použili jsme tolik metafor, že jsem zapomněl, o čem vlastně mluvíme." Ta věta vystihuje víc než co jiného můj dojem z Vraždy ing. Čerta, přesycené vlastním symbolismem. 60% (03.01.2010)