Spalující touha

99% - Film mě od začátku do konce udržoval ve velkém napětí, a pohrával si s mou fantazií i podvědomím. Obvyklé rysy Kubrickových filmů jsou i v jeho posledním díle jasně rozpoznatelné. Herecké výkony znamenité, i když na mě největší dojem udělal Sydney Pollack. Za zmínku zde URČITĚ stojí hudba. Originální skladby totiž ve filmu zní minimálně, a režisér nabídl velký prostor hudbě Dimitrije Šostakoviče a Györgye Ligetiho. Aby toho nebylo málo, v hospůdce zní část Mozartova Requiem... Šostakovič: Orchestrální waltz -úsměvně taneční, přesto s nádechem ponurosti a nostalgie. Ligeti: sólový klavír -statické napětí vyjádřené dvěma od sebe půltón vzdálenými úhozy. Ad absurdum: Jedno je symbol společnosti s maskou veselí, a druhé zase symbol dvou nejistých lidí, kteří k sobě mají velmi blízko, ale vždy budou hrát jinou notu... Hudba nejen v tomto filmu, to je podtržení poselství, jež nám Kubrick zanechal. (16.01.2006)

Troufám si tvrdit, že EWS není film, který by těžil z opakovaných shlédnutí. Jakmile si člověk přisvojí metaforický "plán" hrdinovy sexuální odysey, film ztrácí svoje prvotní tajemství a napětí atrofuje. Téma střetu dvou verzí (mužské a ženské) představivosti a destruktivnosti touhy je inspirativnější než pojetí Cruisova hrdiny jako oběti sexuální represe, kterou v závěru jeho externalizované a zoufale nenaplněné představy doženou až k slzám a provinilému doznání. Jsme v New Yorku na konci 20. století nebo ve Vídni za časů Freuda? Film vůbec působí odtažitě svým mixem bezčasí a kubrickovského chladu, který může být projevem stejně tak intelektuálního odstupu jako mizantropie. Postavy jsou spíš archetypy zbavené individuálních rysů, humoru a spontánnosti. Architektura a dekorace filmu jsou bezčasé; leimotivem je vánoční výzdoba, která záměrně nepůsobí rušivě jen tam, kam skutečně patří: do rodinného kruhu. Chladně promyšlený je i způsob, jakým Kubrick nakládá s kamerou, hudbou nebo třeba barvami - kontrast rudé (touha) a mrazivě modré (smrt) se zde prolíná do ambivalentní fialové. Jako zbavená jakékoliv emoce a kouzla působí i evokace nočních ulic New Yorku, nejspíš další záměr autorovy mimozemsky chladné inteligence. Konečně zaráží to, jakou péči (co do délky a pozvolnosti budování) věnuje Kubrick každé scéně, včetně těch vyloženě explikativních nebo rovnou zbytečných (např. rozhovor hrdiny se zženštilým recepčním je už třetím zpochybněním jeho kompetence jako heterosexuála). Out of Time. (26.09.2006)

Kubrick si nemusel vybírat co chce natočit a co ne. Na co on šáhl to se stalo dokonalým. Stejně tak tomu bylo, když si vybral novelu Arthura Schnitzulera. Bohužel poslední film Stanleyho Kubricka. Film plný nečekaných událostí, které vás nenechají v klidu. Budete čekat co bude dál a až uslyšíte poslední slova Nicole Kidman, tak... (11.12.2003)

Co se týče vyzývavého traileru, ukázal se Kubrick v roce 1999 o něco elegantnější potvorou, než jakou byl Trier o 15 let později s uvedením Nymfomanky. Estrádní lákání na nahotu dvou krásných lidí totiž jen poťouchle dokresluje veledílo s mnohem širším záběrem. Nebudu se vykecávat, přečtěte si komentáře od kiddo a Marigolda. (18.01.2015)

"Jediný důvod, proč se mnou chce každý muž mluvit, je, že mě chce ošukat?" Tak fajn, Alice to pochopila, Bill to neunesl a já se strašně nudil. Důvodem určitě nebyla všudepřítomná nahota, sex ani napětí, ale to nekonečné hypnotizování zdí pohledem a odpovídání na otázky opakováním položených otázek. Asi to byl onen vychvalovaný umělecký záměr, ale mě to hrozně štvalo. Výsledkem je to, že jsem se na film díval čtyři dny, protože na jeden zátah bych to neunesl a spláchl bych ho do odpadu, což si Kubrick rozhodně nezaslouží. (01.01.2017)