Nebe a peklo

Podivný film, mně je vcelku ukradený, že je to podle Eda McBaina a že to je kriminálka, samotný fakt, že jde o žánrovej film pro mě nic neznamená, vždy mě zajímá, co film nabídne nad rámec žánru, zda má nějaký hlubší, obecnější poselství nebo alespoň konotace k něčemu, co pro mě něco znamená...takže zatímco pár lidem se nezamlouval konec, mě se právě posledních zhruba 10-15 minut líbilo a vůbec nejsilněji na mě zapůsobil závěrečný rozhovor mezi únoscem a Gondem, který mi připomněl můj oblíbený Zločin a trest. Zatímco celý film byl jen o tom, jak dopadnout únosce, konec alespoň trochu odhalil jeho motivaci a tudíž přiblížil i zajímavejší věci - psychologický profil zločince, než jen samotné detektivní pátrání. Únosce svůj čin odůvodnil podobně - trochu - jako Raskolnikov - škoda jen, že to nebylo zaměřený více právě na tu psychologii - těch posledních pár minut byla jen slabá "náplata" za ty dvě hodiny detektivní story. Takže mírné zklamání, postava toho únosce se v příběhu měla objevit dřív a měla být zkoumána zároveň s tou detektivní linií, chyběla tam právě druhá strana příběhu, takhle to byla jen detektivka, což je prostě proto, aby to zanechalo hlubší stopu dost málo. (11.12.2011)

Snímek na mě v rozporu s mnoha nadšenými komentáři nepůsobil tak silně, jak jsem očekával. Jako detektivka to bylo poněkud přímočaré a snad na mě rušivě působila i jiná kulturní východiska. Ale právě z hlediska vylíčení kulturních odlišností, především kolektivního vnímání, je Nebe a peklo spolu s klasickými Kurosawovými přednostmi, tedy výbornou kamerou a střihem, slušným nadprůměrným filmem. Oproti Kurosawovým středověkým filmům mě mile překvapilo civilní herectví jeho herců. Celkový dojem: 65 %. (11.07.2008)

Nebe a peklo by se dalo rozdělit na dvě mistrovské poloviny, které na konci příběhu ladně prolnou do sebe. Na jedné straně tu máme doslova komorní drama snímané v dlouhých celkových záběrech, prosvětlené, situované "do nebes". Na straně druhé napínavé, "špinavé" detektivní pátrání s komplikovanou strukturou. Obě dvě části pak zjevně klamou tělem a tomu, kdo je ochoten opravdu naslouchat, zapějí další jinotajné souvislosti. Zvláště kriminalistický oddíl filmu se ve svém průběhu nenápadně transformuje, láme do sociálně kritické polohy (vylíčení nestálé a nevyrovnané ekonomické situace v tehdejším Japonsku, sonda do života lidí "ode dna"). Kamera je u Kurosawi tradičně zárukou kvality, i zde je královsky vypiplaná, což se pozitivně odráží na ostatních faktorech filmu. Neskutečně skvělému nasnímání bych mohl věnovat celé odstavce. Dech beroucí je hloubka ostrosti, všemožné vizuální lahůdky (z dlouhé řady vybírám speciálně trik s růžovým dýmem), míšení stylů. Z tohoto "ovlivňujícího" pohledu mne zaujaly již na východní kinematografii jedinečně střižené flashbacky. Hluboký a stylisticky vybroušený film. Jeden z nejlepších svého druhu. Jeden z nejlepších od mistra jménem Akira Kurosawa. (28.09.2008)

Světově rozhleděný Japonec nejenže dokázal prostředkovat mezi oběma kulturními světy, ale navíc ho obohacoval vlastními tvůrčími impulzy. Jeho dominantní herec Toširo Mifune je zážitkem vždy. A tedy i tentokrát. Opakované tvrzení, že i ve filmu je myšlenka vším a ostatní prostředky ničím, zde nalézá zvláště silné zdůvodnění. Základní mravní dilema hlavního hrdiny působí přirozeně a nenásilně. Velký zážitek, velké téma a velký režisér-autor. To vše a ještě něco navíc dělá velký film. (27.08.2007)

Nejlepší detektivka, jakou jsem zatím viděl. Tak nějak nevím co bych napsal. O všem podstatném už se zmínil DaViD´82 a můj oblíbený citát tu už taky je. Možná bych se ještě mohl zmínit o příjezdu policie v dodávce se zbožím z obchodu a přidám jednu hlubokou pravdu: Boty se musí obnosit. (21.01.2008)