Zlatý podraz

Na papíře určitě zajímavá story o pozapomenutých košíkářích, kteří doplatili na rozjíždějící se komunistickou nadvládu. Na plátně už je to podstatně horší. Hoši jsou zapálení do hry, ale z plátna jsem to necítil. Nastupující komunismus temně vztyčuje ukazováky, ale z plátna jsem to necítil. Chlapci, kteří to dotáhli až k titulu poválečných mistrů Evropy, prožívají první lásky, ale kupříkladu na ústředním vztahu Františka s půvabnou cizinkou jsem to necítil. Stejně jako v případě jeho komplikovaného vztahu s otcem zoufale kloužeme po povrchu. Z lámání páteří politikou nemrazí. Na dřeň tvůrci takřka nejdou, tah na bránu chybí. Navíc jdou na vše hodně kvapně. Buch, konec války, buch, s láskou se hlavní hrdina vidí až po mnoha měsících. Mnohé postavy jsou napsané hodně nezajímavě a dušínovsky, ač herci dokáží leccos pozvednout. Líbila se mi chytlavá hudba a místy i kamera Vladimíra Smutného (zejména v první polovině se ale nechával strhnout k efektivním kotrmelcům, které mi v dané látce neseděly). Dvě až tři hvězdy, víc ani ránu. (15.05.2019)

To se tak stane, když Vás zaujme dobrý námět, ale zklame nudné zpracování. V rámci celé Evropy to bývá sem tam problém. Přitom je to hrozná škoda. Ti kluci by si velký filmový příběh zasloužili. Tak holt počkáme teď pár let. Uvidíme, jestli se příští rok naši aktuální basketbalisti dostanou na olympiádu a dáme podobnému námětu druhou šanci. Třeba to dopadne líp než Zlatý podraz. (30.10.2019)

příběh podle skutečné události o které jsem neměl tušení a která by si zasloužila lepší zpracování.Technicky tu není moc co vytknout a na Zlatý podraz se moc hezky kouká, ale ač jde o poměrně silnou story na více frontách,chybí jí větší spád a tah na bránu.Chybí tu i silnější a lépe zpracované postavy,které by divákovi pomohli se do filmu více ponořit a pořádně ho prožít.Minimálně věřím tomu,že tihle pánové si zasloužili víc než jen partičku plochých a zaměnitelných figur.Dostat tenhle příběh do spárů hollywood s tím jak je umí prodávat,vzniklo by dílo,které chytne u srdce (i když jen na krátkou chvíli).Zlatému podrazu se to bohužel nepovedlo...60% (16.12.2019)

Strašlivě promarněná příležitost, což je obrovská škoda. Troufám si tvrdit, že ani ten největší sportovní fanoušek o basketbalových událostech zobrazovaných ve filmu moc neví, proto měli tvůrci v rukou vskutku atraktivní materiál, který měl dopadnout mnohem lépe. Kámen úrazu je ve scénáři, který funguje pouze v momentech, kdy se hraje basketbal - zápasy jsou dynamické, výborně sestříhané, mají tempo a jsou svým způsobem i napínavé. Jakmile se ale příběh přesune mimo koše, moc nefunguje. Romantická linie je mdlá a nezajímavá (i kvůli špatné chemii mezi oběma herci), politická nevysvětlená a jen naznačená, film se v těchto momentech dost táhne a nemá prakticky co nabídnout. Špaček dělá, co může, aby film zachránil, což se mu relativně daří, neboť dobová atmosféra je velmi dobrá a obsazení sestávající většinou z neznámých tváří taktéž, i když nejvíc vynikají úžasní Jan Hartl, Alena Mihulová, Filip Březina a v závěru též Ondřej Malý. Nejlepší je ovšem na český film odvážná a dost netradiční hudba, která filmu dodává zvláštní kouzlo, a jejímž vrcholem pak je hodně svérázný, ale povedený remix české hymny, který navíc představuje i její opomíjenou druhou sloku. Je škoda, že výsledek je tak "rozplizlý", protože o silné momenty tu není nouze (projíždění vlakem skrz rozbombardované město nebo pochod komunistů v ulicích) a tato historická kapitola není tak známá. 60 % PS: Onen zlatý podraz až zas takovým podrazem není, takže nelze čekat nějaké vyložené "zaříznutí". (24.03.2019)

Trpěný buržoazní sport jako nástroj komoušů k persekuci a k troufalému podrazu na české reprezentaci. Zastávky ve vyhrocených letech 1938-1951, které můžeme (s trochou fantazie) nazvat biografií kapitána basketbalové reprezentace Františka Prokeše, jsou totiž pozoruhodné. Dostalo se jim pozornosti kritiků, k vidění jsou skvělé technické aspekty a Radim Špaček se vrací po dlouhé divadelní štaci na filmové výsluní. Přesně deset let po jeho pozoruhodném náhledu do hnusného nitra jednoho estébáka (Pouta) mu nedá spát další období v českých nechvalně známých dějinách, a sice funkcionářské příkoří a hořký osudový moment na československé basketbalové reprezentaci, která na ME v basketbalu musela spolknout pořádně otrávenou pilulku vyrobenou v Sovětském svazu. Než se k tomu onomu stěžejnímu okamžiku dostaneme, není šance na nějaké standardní obrázky, které by režisér horších kvalit podnikl, ovšem Špaček se na danou éru stává přeborníkem, co svůj film nepojímá jako jakési dokumentární zmapování všech událostí, nýbrž dává celku osobitý rozměr. Jeho tým basketbalistů vypadá, jak kdyby se vyloupl z dobových fotografií, má velmi neokoukaný a svěží rozměr, vždyť jen Zdeněk Piškula je z něj tím nejznámějším, Filipa Březinu v hlavní roli už jste sice v českém filmu také zahlédli, ovšem zbytek týmu už jsou jen neznámá jména a mezi nimi čahoun z reklamy Jiří Vojta. Tenhle tým se do toho sympaticky opřel zejména na palubovce. Bylo znát, že tvůrčí tým dal do sportovní přípravy hodně péče, (scenáristická) účast odborných poradců v podobě Jakuba Bažanta a Jiřího Závozdy se do celku promítla značnou měrou a i kamerou se film vyznamenává. Ale rozhodně nečekejte, že každý výjezd reprezentačního týmu znamená také podrobné "zdokumentování" jejich zápasů (olympijské zápasy se směle obrazově přeskočí). Soudruzi by totiž pak nic jiného nedělali, než jen hlídali, zda je každý zápas v souladu s jejich ideami. A vlastně by se tolik nedostalo na záludně komoušskou "reinkarnaci" Ondřeje Malého, na něhož režisér Špaček, který ho před deseti lety dotáhl ke zlomovému bodu v jeho herecké kariéře, nezapomněl ani tentokrát a věnoval mu důležitou roli funkcionáře, jež se dá považovat za jakési variování jeho tehdejší nejzásadnější role. Zajímavým objevem je německý import Patrycja Volny coby milá hlavního hrdiny, i když jejich vztah nemusí být každému po chuti. Košíková přílišné zastoupení v české tvorbě nemá, z filmového hlediska je naprosto neprobádaná a spojení s totalitním režimem působí opravdu netradičně a zajímavě. Sport seriozním pohledem a údobí českých dějin, o kterých se nikdy příliš nehovořilo, jsem nadšeně přivítal v kvalitním filmovém zpracování a nějakou tu cenu na Českém lvu by mohl trhnout. Prostě to byl pěkný hod za tři hody. 10/10 (21.03.2019)