Hovory s TGM

Za mne super. Minimalistický a přitom mnoho podstatného vystihující film. Mně je samozřejmě jasný, že tohle všechno si Masaryk s Čapkem neřekli během jediný procházky a že leccos z toho si možná neřekli vůbec. Tady jde ale o něco jinýho. Vystihnout Masaryka, jaký (podle Kosatika) byl doopravdy. A ne toho z učebnic. A to se myslím dost povedlo. (08.11.2021)

Dvě postavy, excelentní dialogy, procházka a.... to je vše. Hovory s TGM jsou přímočarý, krátký snímek, který těží z toho nejlepšího, co jsem chválil kupříkladu na sérii České století. A tím jsou výborně napsané dialogy, zde tedy značně převzaté ze slavné knihy. Ano, můžeme namítat, že hlavní premisa o vydání či nevydání knihy je značně hloupá, když víme že vyšla, ale o tom to není. Je to o zajímavých filozofických tématech, ať politických, filozofických či osobních. Martin Huba a Jan Budař tu navíc hrají excelentně. A i když to celé připomíná nějakou divadelní hru či rozhlasovou inscenaci, já musím hodnotit vysoko. Potěšilo mě to a i já tento film potěším. 80% (23.02.2019)

Mám rád historické filmy, mám rád filmy dle skutečnosti, mám rád české filmy, mám rád Martina Hubu a mám rád herectví Budaře ( ikdyž není můj oblíbenec ) mám rád práci pana Kosatíka, ale přesto nemůžu dát víc než slabší tři hvězdy. Komorní snímek o dvou lidech ( doslova !!! plus Lucia Siposová s Romanem Luknárem v komparzových pidi rolích ) a jejich rozhovoru. Dal jsem to, líbilo se mi to, ale jako film do kina trochu úlet. Formou spíš malý tv útvar. PS: Letní Topolčianky byly hezké. (24.02.2019)

Jeden z projektů k výročí republiky.To že se celé setkání odehrává během několika hodin jednoho podzimního dne roku 1928 poskytuje snímku jistý rytmus. A Malířova kamera si z nálady babího léta v parku zámku v Topolčiankách vybírá chvilky, kdy nervozita mladšího naráží na vyrovnanost staršího, čerstvě zamilovaného vdovce objevujícího sex. Nejméně záživnou součást snímku tvoří právě pasáže, kde se do dialogu pašují informativní věty ve stylu školní látky „život a dílo TGM,“ ve kterých se probírá mládí, exil, světová politika, německá otázka, víra v Boha či v demokracii. Paradoxně jiskřivější okamžiky nastávají, kdykoli se tradiční role obracejí a Masaryk zpovídá Čapka: jestli by dal milost vrahovi, jestli někdy myslel na sebevraždu. I proto, že herecky Huba od počátku převyšuje Budaře, ve výrazu je bohatší, a dokonce navzdory u klukovštější, když spisovatele provokuje, že na knižních rozhovorech s prezidentem si chtěl jen udělat jméno. Je pořád je to jenom souboj slov, ať se procházejí, postávají, posedávají. Pokouší se osvěžit - jablko, cigareta, buřka, brýle, bosé brouzdání trávou, tu a tam zahradník či Jan Masaryk vracející se oknem z nočních záletů. Konverzace sice občas připomíná sbírku bonmotů včetně diskuse, zda od novin čekají lidé opravdu novinky, či naopak potvrzení toho, co už znají, ale občas zavoní smíchem, jako když Masaryk popisuje ikony 28. října 1918: „Nejhorší byl Rašín, nejlepší Švehla, K nejsilnějším scénám pak patří Masarykův monolog vlastních výčitek za to, že při odchodu do exilu opustil rodinu – a když chce alespoň od Čapka odpuštění, zjistí, že mluví sám k sobě. Huba i pouhým hlasem dokáže čarovat, z jeho škádlivého „Panáčku“ čiší varování, a přidá-li jen do kroku, zas má jeho „antitatíček“ TGM o odstín víc. Zkrátka ostuda to není, i když na velkém plátně kin se Hovory s TGM stěží blýsknou. Na druhou stranu jim lze k dobru připsat únosný rozsah osmdesáti minut . Je odvaha, že debutující Jakub Červenka přišel s tak sebevražedným nápadem – tedy zfilmovat kultivovaný rozhovor dvou lidí, během nějž se vlastně nic nestane. (13.04.2020)

Při koukání jsem si říkal, že je to hodně podobné Českému století, a bum, scénář Kosatík, tak to jsme doma :). Výborně napsaný dialog dvou významných mužů, lemovaný krásnou krajinou. Některé Masarykovi názory opravdu zanechají dojem: "Pravda je to co vidíte, a pak si to ověříte". Myslím si, že lidé si odnesou i nějaké ty novinky, jako třeba Štefánika a jeho sklony k fašismu (U nás totiž existuje takový milný názor, že kdyby Štefánik žil, tak bychom se hranic nevzdali.. Omyl, ještě bychom se spíš dobrovolně přidali k Říši). O herectví obou protagonistů se není třeba zmiňovat, na tom celý film stojí a padá. Za povšimnutí stojí i povedená kamera, která navozuje velmi dobrou dobovou atmosféru. (28.10.2021)