Chata na prodej

„Všichni jsme úplně blbí.“ Nevím, nakolik jde o zásluhu spoluautorky scénáře Lucie Bokšteflové, ale Chata na prodej mi přišla tematicky i formálně soustředěnější než Parádně pokecal i většina Pavlíčkových studentských filmů. Osm postav (plus Pepa), které jsou různě kombinovány, aniž bychom měli jistotu, kdo nakonec skončí s kým. Dvě auta s proměňujícími se řidiči i pasažéry. Jedna chata, která je jako řada dalších později rozvíjených motivů (pouštění normalizačního popu na gramofonu, první zmínka o chatě jako „malém moři“, otcova submisivita) představena už v první části filmu, kdy zároveň lépe poznáváme postavy, s nimiž tak neztrácíme kontakt ani poté, co se začnou chovat trochu výstředně (kostým medvěda) a hystericky (knižní válka) a baví nás s nimi trávit čas i během scén, které jsou založené více na atmosféře než na ději (ale dokážu si představit, že právě kvůli pomalejšímu tempu film méně empatickým divákům, očekávajícím zběsilou taškařici, přijde zdlouhavý a nudný). Divácky vděčná, po celou dobu vkusná, decentně intelektuální (postavy po sobě házejí knihami a znají Bergmana) komedie funguje zároveň jako uvěřitelné vztahové drama i jako výpověď o Češích, kteří se (n)ostalgicky ohlížejí za minulostí a lpí na své zaprděné pohodě (i když už nemusejí) a chlubí se tím, že jsou první v počtu chat na osobu (i když jsou druzí). Téma návratů lze ale ve světle nečekaného (a dojemného) závěrečného setkání - kdy vychází najevo, že pro vyprávění směrodatnou (neboť vše završující) postavou byla možná ta, která za celý film téměř nic neřekla - vnímat obecněji. Touha vrátit se do dětství, do přírody, k vlastní podstatě, od které nás odvádí civilizační „zmätok“. Klid přitom paradoxně nachází pouze údajně dementní děda. Všichni ostatní se nejprve v přeneseném, během bloudění lesem v doslovném významu ztrácejí. Chata na prodej mě bavila kompozicí celku i jednotlivých záběrů (které jsou mnohdy vtipné už jen tím, kde a jak postavy sedí/stojí), v mezích žánrů uvěřitelnými a výborně zahranými postavami (dokumentarista Jan Strejcovský je přirozený talent), pokorou vůči konvencím žánru a zároveň schopností žánr nenásilně přesáhnout směrem k závažnější výpovědi (hrdinové si občas bez obalu říkají dost zraňující věci). Zřejmě nejuspokojivější tuzemská žánrovka od Okresního přeboru. 75% (18.07.2018)

Moc milý malý (nevýpravný) film, který bych ale za komedii označil maximálně tak z jedné pětiny (navíc zdejší humor je téměř vždy značně subtilní, opravdu nečekejte žádnou "troškovskou" řachandu). "Zbytek" bych charakterizoval jako odlehčené, divácky vstřícné rodinné drama, kde postupně vystupují na povrch současné i dávné křivdy, hříchy apod. A k mému vlastnímu překvapení to po celou dobu velmi dobře funguje! Především z hlediska postav a jejich vztahů. Dokonce i ty charaktery, které jsou zpočátku různými způsoby a měrou (záměrně) spíš nesympatické (babička Jany Synkové), ke konci získají hlubší lidský rozměr. Navíc herci hrají skutečně dobře (i proto, že mají CO hrát), největším překvapením pro mě byl dosud zcela neznámý Jan Strejcovský se svým nadstandardně přirozeným projevem v roli lehkovážného syna Vávry a Chýlkové. A ke všemu je film věnován mému skvělému, bohužel nedávno zesnulému vedoucímu bakalářské a diplomové práce, Janu Kastnerovi (o čemž jsem předem neměl vůbec tušení). Čili další důvod, proč musím tomuto dílku fandit. ;-) 70 % (04.12.2018)

„A nechcete gumový medvídky?“ Jana Synková je bez diskuze tím nejlepším na filmu. Režisér Pavlíček má zřejmě hodně nakoukaného Saturnina, ale přitom mi nepřipadá, že by tetu Kateřinu vyloženě vykrádal, obě postavy jsou nádherně nesnesitelné. Jinak je to ovšem z hereckého hlediska chudší, snad s výjimkou příjemně civilního Vávry (jeho přirozenost vyloženě pohladí na duši, protože většina ostatních postav se chová hodně vyhroceně). Chata na prodej není špatná tragikomedie, tvůrci se perou se sondou do jedné „harmonické“ české rodinky statečně, problém ovšem je, že často zbytečně moc tlačí na vážnou notu, kvůli čemuž tu a tam úsměvná atmosféra „zatuhne“ a některé fóry a scény vyšumí do ztracena. A od házení knížkami jsem se pomalu ale jistě přestal bavit a uchechtl se až při závěrečném pohledu kamery (poněkud morbidní, ale vlastně proč ne). Celkově možná trošku zklamání, hodnotím lepším průměrem. „Mohli bychom to o pár dnů posunout?“ - „Ale já to chci převzít teď!“ - „Žena uvnitř brečí…“ - „Tak počkáme, až se vybrečí.“ (16.12.2018)

Při sledování jsem si chvílemi vzpomněl na německý film Divná kočička, který hravou formou zachycuje víkendový provoz jedné domácnosti - proplétání dětí, dospělých a zvířat v těsné kuchyni, zvuky pračky, hluk z venku... Ne že by Chata na prodej byla tak radikální jako Zürcherův film, ale v té hravosti, pestrobarevnosti a přístupu k postávám se mu trošku podobá. S příslušníky vícegenerační rodiny Pavlíček nezachází jako s vnitřně prokreslenými hrdiny (ani by na to tady neměl prostor), ale spíše je využívá jako figurky, s nimiž hraje škatulata. Různě je vedle sebe přeskládává (několikanásobné přesedání v autech), jako by chtěl vyčerpat všechny možnosti vzájemných interakcí. Pohrává si s incenováním prostředí a jednotlivými motivy (knihy, medvěd), které se v průběhu filmu proměňují. Ačkoli to vypadá, že Chata na prodej jen nostalgicky navazuje na typicky české rodinné výletnické komedie (Na samotě u lesa a další), ve skutečnosti k nim přistupuje sebeuvědoměle a zdůrazňuje trochu jiné věci. Místo hlášek je tu zásadnější struktura filmu, supraphonové songy znějící z gramofonu rozvíjejí vztahy mezi postavami. Asi jediný český film, co jsem ve Varech viděl, na který bych se v dohledné době rád podíval znovu. Přijde mi, že za ním stojí hodně mravenčí práce, která ve výsledku není tolik vidět, ale je tam. (06.07.2018)

„KAM JEDEME?“ ... „NA CHATU!“ /// Taková normální rodinka... opravdu! Nic neříkaj... jen se mračej... teda kromě Synkový, to je tchýně (matka) jak vyšitá... Celkem fajn pokusy (i výsledky) vo černej humor. Spousta ženskejch pochodovejch myšlenek (rejou a rejou a rejou...), chlapská uťáplost a chata, symbol odpočinku, bohatství i manželských nevěr... tentokrát na prodej. Sympatickej malej (českej) film. Takovej ze života. Ani ne tak z mýho, ale dokážu se tam „dostat“. Baví mě ten nenucenej životní humor i „sedmdesátkovej“ soundtrack. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se koupit chatu. 2.) Miluju ženský myšlenky. 3.) Nemiluju ženský myšlenky, ale miluju Judit Bárdos. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (08.01.2019)