Mandy - Kult pomsty

Nicolas Cage zase pro jednou pořádně řádí a bylo u toho tentokrát celkem dost lidí, minimálně na festivalech. Předem jsem věděl, že první hodina je taková pomalejší a v té druhé se to pořádně rozjede. A je to pravda, první půlka mi celá přijde taková přemýšlivá a zároveň strašně meta a nějaké to podobenství, něco jako kdyby to točil Terrence Malick a vypůjčil si fialovou od Refna. A ta druhá, to je velká děsivá a krvavá show Nicka Cage, krerý si pro sebe ukuje naprosto libovou sekeru a pak už asi člověku dojde, co se bude dít. Neskutečný zážitek. Ovšem rozhodně ne pro slabší povahy. RIP Jóhann Jóhannsson byla to opět správně drásavá hudba a já za ni děkuji. (16.09.2018)

Mandy sa hodnotí ťažko a človek nevie, ako k nej pristúpiť a ako ju uchopiť – a táto záhadnosť (ktorou si je ten film sám dobre vedomý) je spolu s o herecký výkon sa snažiacim Nicolasom Cageom asi jediný plus. Tu sa už nejedná ani tak o kinematografiu (hoci po štrukturálnej stránke sa Panos až prekvapivo presne drží trojaktovej štruktúry), ani o autorský experiment (experiment voči čomu? autorstvo čoho?), ani o postmodernu (v dobe po Tarantinovi, Korinem, Gasparovi Noem). Je to ako keby niekto natiahol youtubové videjko na dve hodiny. Je to prvoplánová oslava farieb, defilé neopodstatnených a prekvapivo dosť neinvenčných postprodukčných trikov. Tá kultovosť okolo toho je midkult. Dokonca ani ako guilty pleasure to nemôže fungovať, lebo je to aj málo guilty aj málo pleasure. / Mandy je geniálne dielo. Jeho genialita je ukrytá a veľmi hlboko pochovaná v pomalom tempe a jednoduchosti, skoro až primitívnosti námetu, spracovaného tiež akoby banálne, povrchne. Ale zalezie vám to pod kožu a už spod nej nevylezie. Je to opulentnosť, ktorá ústi do minimalizmu, je to gýč, z ktorého vyviera nové umenie. Tká celkom nenútene a akoby samozrejme úplne nové pradivko, mieša mysticizmus s profánnosťou, vytvára celkom modernú neo-mytológiu založenú na okrajových žánroch a prísne ukotvenú v pozemskosti či dokonca prízemnosti. Sto-krát zo všetkých strán vyobracané klišé ukazuje z novej strany, ktorú doteraz všetci prehliadali. Takže je to akýsi filmový jin-jang, kde jin je pulpový brak a jang autorská kinematografia. (09.05.2020)

„ON SI MYSLÍ, ŽE JSI VYJÍMEČNÁ…“ /// Divnej úvod… a divný je to i dál… Jako co mám čekat? Že to bude zvrhlý? Tak jo, čekám… Hafo jebnutejch monologů (třeba o Světle a přijetí…). Komorní něco… třeba píčovina… plná magorů. Navíc je všechno tak debilně červený… (ne vole… chápu, jen…prostě červený…) a Andrea je (klasicky) strašidelná. Jako u tohohle si fakt někdo trhá rodidla? (myšleno nadšením…) Zkrvavenej Cage sedí na míse (ve slipech) a vydává nešťastný zvuky. Dlouho… vůbec všechno tady trvá strašně DLOUHO. 70. minuta – bere si kuš, vyrobí sekeru a … mění tím i ráz filmu. Píčovin je tady furt hodně, stejně jako smrti a krve. A Cage si v tom libuje (i když poznejte něco z toho ksichtu…). Překvapěj soubojem „na pily“. Ano těch zbylejch 50 minut svádí k tomu, dát hvězd víc. Ale nakonec se mnou nehne ani scéna, ve který chce „bůh“ Nica vyhulit. Jsem tvrďas…! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, že s očistnou mocí ohně se nedá diskutovat. 2.) Miluju, když je všechno tak divně barevný a vydává to divný zvuky. 3.) Thx za titule unchained“. /// PŘÍBĚH * HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (17.12.2018)

Film, který působí, jako kdyby ho natočil sám ďábel s brkem trávy v puse. "Mandy" je jednoznačně jedna velká psycho jízda, která do sebe kombinuje prvky z filmů jako "Evil Dead", "Hellriser", "Old Boy" nebo jeden z "Grindhousů". Rozhodně to není snímek pro každého. Pro filmové nadšence pokleslého žánru povinnost. Je to divné, je to pomalé, je to nenápadně vtipné a také hodně krvavé. Je to zatraceně okouzlující!!! Film, jenž klame svou jednoduchostí, a přitom každou scénou udivuje svou propracovaností. Ona vizuální stránka, která je přesycená samými filtry, plus tomu dopomáhá i velice slušná hudba, tvoří naprosto senzační temnou a pitoreskní atmosféru, jež sledování snímku mění v jeden velký bizár, zato ale podivně podmanivý. Šíleně zvrácená a krvavá jízda, která bije srdcem a Nicolas Cage "přehrává" (scéna v koupelně je nezapomenutelná) tak krásně, až je z toho nádherný koncert magorství. Na druhé straně Linus Roache stvořil asi nejvíc tragikomického záporáka, co jsem kdy viděl a krásně tancuje na (malém) poli směšnosti, narcismu a nebezpečnou hloupostí ve své smečce nebezpečných trosek a magorů, manipulující je ve vidině sebe samého jako osvícenou bytost a vůdce povýšeného na vyšší spirituální úroveň. Už dlouho jsem neměl chuť po projekci dát okamžitý repete a užívat si maličkostí. Atmosférická lovestory, která sklouzne do revenge pekla. Pro mě nejen film roku, ale zcela zásadní věc, která je průkopnická především tím, jak si odvážně hraje, fascinuje, dojímá, bere dech, a hlavně vzbuzuje v jistých momentech skutečné nadšení i emoce. Děkuji Cosmatosovi a děkuji Cageovi za jeden z "nejkrásnějších" filmových trash zážitků a dobrodružství do nitra noční můry. /100% + FILM ROKU/ (15.01.2024)

Tak pozor! Tohle se určitě povedlo. Mezi nánosem kvalitativně hrozivě špatných filmů s Cagem vypadl tenhle skvost. Pro milovníky temnoty a divných filmů povinnost. Pro ty co mají rádi pomstu v jakékoliv formě absolutní nutnost. Tenhle film z hlavy jen tak nedostanu. Odporně hnusně temně kvalitní. 80% (03.12.2018)