Toni Erdmann

[Cannes 2016] Maren Ade přivezla do hlavní soutěže ,,malý" tří hodinový zázrak, který na novinářské projekci vyvolal hned několik vln spontáního potlesku i hlasitého dojímání se, a získal jednu pozitivní kritiku za druhou. Jen málokdo by očekával, že se autorce podaří po dobu tří hodin udržet dramatickou stavbu i narativní tah. Režisérka vkusně propojuje to nejlepší z žánrů rodinného dramatu a komedie a dlouhou metráž využívá především k rozvíjení charakteru své nezapomenutelné postavy - Tonyho Erdmanna, alter ega, které si vytvoří neúnavný vtipálek a starostlivý otec, aby se přiblížil ke své dceři a zjistit, zda pod tíhou kariéry neztratila lidskost. Mnohokrát zpracované téma Ade zbavuje klišé a díky bizarním situacím a jemné pracé s fraškou vytváří unikátní studii odcizení, která si včera získal novináře a na dnešní veřejné projekci dostane i zbytek Cannes. (20.05.2016)

Němčina je natolik odporný jazyk, že když do ní přeložíte prakticky jakoukoliv větu, bude to znít jako nadávka nebo výhrůžka. Pojďme si to zkusit na větě „Dneska ti ty šaty moc sluší, Olgo!“. Das Kleid passt dir heute sehr gut, Olga! Slyšíte to? Tu čirou nenávist? Tohle zakřičte někde na kalbě, přidejte typickou hitlerskou dikci a všichni začnou zdrhat v panice, že chcete obsadit diskotéku. A někdy nemusíte ani mluvit, stačí jedno malé úderné gesto; když někomu dáte k narozeninám květinu, říkáte tím „jsi skvělý člověk a já si tě vážím“, ale když mu dáte DVD s německou dechovkou, znamená to „doufám, že chcípneš na rakovinu žlučníku a tvoje děcka znásilní pedofilní Arab se syfilisem“. Takže jsem dlouho rozmýšlel, jestli si tuhle tříhodinovou skopčáckou psychárnu pustit a nakonec ve mně zvítězil ten zvídavej artovej pičus. První hodinu a půl jsem absolutně netušil, co si mám vlastně myslet a po zbytek stopáže jsem upadl do šílený depky, což ze mě po prostudování zdejších komentářů, kdy se u toho všichni údajně strašně smáli, dělá emočně labilní psychotickou zrůdu. Já se zasmál jen jednou a to když jsem se chtěl oběsit na nabíječce od notebooku a místo sebevraždy mi vlivem odkrvení mozku stouplo péro. (31.12.2016)

Už dávno som si počas sledovania nejakého filmu, nehľadal cestu k hlavnej postave, tak dlhú dobu, ako tu. A popravde. Ani som si ju nenašiel. Vlastne by sa dalo povedať, že ani k jednej z postáv, ktoré v tomto dlhočiznom nemeckom projekte vystupujú, som si žiadny vzťah nevypestoval. Nemci, sú mi neskutočne nesympatickí, a tak tento môj úlet treba vnímať ako experiment, ktorý sa skrátka nevydaril. Vzťah otca s dcérou mi bol úplne "šumák", pričom som snímok ani nedokázal dopozerať. A to ja som jeden z tých, čo sledujú čokoľvek až do úplného konca (!). Neprišlo mi to nijak vtipné, ba dokonca som sa občas za pani Maren Ade cítil trápne. Neskutočne nezáživné, nudné, mdlé, skrátka nijaké ... (02.03.2017)

Dvouapůlhodinová německá tragikomedie o komplikovaném vztahu úspěšné businessmanky a jejího otce se sklony k sivému čtveráctví. Film obsahuje nezapomenutelné scény, přes svou délku rychle uběhne, teď po druhém zhlédnutí už musím říct, že délka je ospravedlnitelná a žádná scéna není zbytečná. Zvyšuji na pět. (09.07.2016)

Skutečně festivalový zázrak. Bezmála tříhodinová komorní dramedy ani na okamžik nesklouzne do nějaké banality či klišé. Skvělé vykreslení otce vtipálka a jeho workoholické dcery má za následek, že vás ty postavy budou zajímat v každém okamžiku. Celá sekvence s nahou party mě neskutečným způsobem rozesmála. Opravdu výborný snímek, jenž si právem zaslouží vaši pozornost. (10.10.2016)