Když draka bolí hlava

Někde v půlce, odešla 4 člená rodinka, a ke konci vstalo a zmizelo dalších asi 30 lidí. Já seděl dál, protože jsem byl úplně paralizovaný tou neskutečnou hovadinou. Hodnotím tak, jak se vyjádřila jedna paní s dítětem, kteří odcházely dlouho před koncem "Naposledy jsem byla v kině na českou pohádku. Že se ti zloději neštítí za takovej hnus chtít peníze" (01.11.2018)

Pohádka Když draka bolí hlava je ukázkou toho, jak hezky nacpat product placement i do středověkého vyprávění pro děti. Gott metatextově "patrí všetkým", a tak mluví slovensky a zpívá česky. O speciálních efektech se radši nezmiňuju, ačkoli zcela animované pasáže byly kouzelné. A přece je tu něco pro každého. Minimalisty potěší texty písní (o bolení hlavy je tu "au, au, au, to bolí", jako dračí hip-hop pak "hip hip hop, tančí hop hop hip"), pro hravé kartografy mapa země ve tvaru draka, pro lingvisty debata nad čučoriedkami a borůvkami a pro milovníky exotiky klokan. (25.10.2018)

Na slavnostní premiéře chvíli před koncem prohlásilo jedno dítko, které sedělo kousek vedle mě: "Babi, pojď domů, mě to nebaví." A tím je řečeno vše. Pokud to nebaví cílovku, tedy malý děti, pak se prostě něco nepovedlo. A tady se toho nepovedlo hodně. Režisér Rapoš na téže premiéře prohlásil, že chtěl "jenom ukázat, že i když mají Češi a Slováci každý svou hlavu, srdce máme stejné". No, to opravdu zobrazil. Jenom to. Už totiž nic navíc. Nebudu tu vypisovat všechny přešlapy jako infantilní a vlastně hrozně prázdnej scénář (takže když má pohádka 100 minut, je to malér), příšerné triky, neskutečnou lacinost každého záběru, špatné ozvučení i špatné obsazení včetně tragického omylu s Karlem Gottem (není to herec a to je strašně vidět, slovensky mluví jednak špatně, tedy s chybami, a jednak je vidět, jak strašně se na to soustředí, takže deklamuje jako v Národním divadle. Což ve spojení s tím, že není herec, vede k herecké tragédii). Hlavou jsem tloukl do stěny ve chvíli, kdy se product placement nacpe i do pohádky (jako ta Marlenka... to bylo moc. Ještě horší než štěk Osmanyho Laffity. Na PP jsem alergickej, ale tohle šlo ještě dál a ještě hůř, než jsem si kdy dokázal představit). Napadlo mě, s kým a jakou musel Rapoš uzavřít dohodu, že tenhle film jde do kin? Svým pojetím a laciností nepatří ani do televize v hlavním vysílacím čase (prokrista, i Troška točí lepší pohádky!), maximálně tak v neděli v jednu odpoledne na ČT 1 mezi nejlacinější studiovky. Ale do kina fakt ne. Jedno jediný pozitivum ale vidím: obsazení princezny Zuzanou Žákovou. Sice tu neměla moc co hrát, ale věřím, že dostane pořádnej scénář, hvězda z ní být může. Talent má a skvěle vypadá (po premiéře jsem z ní nemohl spustit oči). To je ale strašně málo. Ten film je fakt průšvih. (27.10.2018)

Viděl jsem asi 15 minut a stačilo ..natočeno to je pěkně, ale jinak neskutečná kravina, až odpornost. Až z toho má člověk depresi, ten drak, bože.. tohle bych dětem vážně nepustil !! Scénář jak z cirkusu a chudák Kája, ta slovenština a ta postava , kterou hraje to je strašné. On to hraje jak může a hraje pěkně, ale ta postava je ostuda... tohle je omyl, a lituju ty, kteří na tom byli v kině (10.12.2019)

Zápach z dračí tlamy způsobil tvůrcům drobnou nevolnost a mdloby. Božský Kája začal mluvit (mimořádně špatnou) slovenštinou, Dušan Rapoš zapomněl obsadit Evu Vejmělkovou, Václav Postránecký se rozloučil dabingovou rolí draka. A já jim v sluji vyvětral a optimisticky hledím vstříc všem princeznám, princům a pohádkám, co jsou na draka. Ano, design dvouhlavého draka je fialový hnus, ovšem přece tady není jenom tenhle drak. Je zde převelice sličná Zuzana Žáková, která zde asi patrně funguje/zaskakuje za služebně starší Vejmělkovou, má k vaginálnímu průzkumu sluje bujně vlasatého Jakuba Jablonského, jedná se o neokoukané představitele mladších verzí Gotta a Magálové. Začátek opravdu nepotěší, slovenština našeho uctívaného zlatopěvce způsobuje mrákoty, vzápětí počáteční špatný dojem dorazí česko-slovensky mluvící drak Čmoudík, jehož výtvarný návrh vypracoval a schválil patrně nějaký retardovaný jedinec. Počáteční šok opadl a pohádka se začala zlepšovat, dvouhlavý drak začal dvěma zvědavým dětem, vnukům kováře a jeho ženy, přičemž jedním z nich je Charlotta Gottová, líčit, kterak pohnutý osud v podobě dračí kletby stihl kdysi dávno zdejší kraj. Potíž v neotřelém rámci vyprávění představoval jen fakt, že retrospektivní výjevy představily zamilovaný pár Jan a Adélka, načež nemělo cenu mlžit, koho tihle dva představují, a všem bryskně došlo, že patálie, které je v příští hodině a půl čekají, dopadnou dobře, neboť jejich starší veze se dožily poklidného stáří. V pohádce se bujaře pěje, nechybí zakomponování moderních prvků, Miro Noga křepčí v roztomile zlomyslné roli skřeta Blivajze, Dušan Rapoš střídá halušky, ne, nejedná se o pokrm, se záchvěvy přijatelné režie, nikdy se však nedotkne pohádkově režijních výšin. Jeho tvůrčí spojení s Petrem Šiškou, mužem i autorem šlágrovských a barrandovských utrejchů, nevěstilo valnou kvalitu. Je však div, že jsem ten dračí odér ustál, ani mluva Osmany Laffity mě nezabila a nahlížení pod šat Zuzany Žákové i několik dalších pasáží mně přišlo dokonce zábavné. Ovšem pravdu dí ten, kterému tahle pohádka z větší míry přišla nevkusná. Ale jo, snaha byla. 5/10 (19.05.2019)