Zločiny Velké Prahy

10/10 Vhledem k tomu, že se dříve to naše slavné období první československé republiky (1918-1938) stereotypně zobrazovalo jen z pohledu konce, nikdy nechyběla hrozba nacizmu a atmosféra předčasného konce byla klíčem, jak ty prvorepublikové příběhy vyprávět, jsou Zločiny Velké Prahy dílem pokrokovým. Společně s První republikou (která sice předčasně skončila už v roce 1931) a Četníky z Luhačovic (kteří začali hezky pozvolna v roce 1919) jsou Zločiny Velké Prahy (vsazené do roku 1922) příspěvkem k moderní dramaturgii, která se najednou 20. let nebojí a neignoruje je. A to samo o sobě je jednoduše skvělé. Pořád ještě se vyrovnáváme s pohledem na masarykovskou republiku z hlediska státní kinematografie a televize, která cíleně zobrazovala jen negativní stránky ve snaze utužit názor, že dneska se máme přece mnohem líp. Takže za zásadní změnu tleskám, k samotnému seriálu mám jen smířlivý komentář o tom, že příště to snad bude lepší, když se v ČT teprve učí nové řemeslo. Potenciál ohromný, jednotlivé případy slabé, nějaká zásadní rámcová linka chybí, takže to hlavní, co můžeme sledovat je maďarská domácnost bývalé šlechty, mladá láska na zapřenou a jedno sociální drama jak vystřižené z Kmínkova Zlatého ptáčete. (10.04.2021)

Kdo má rád první republiku a tehdejší reálie, včetně architektury, umění, nábytku, talířků, tabatěrek, oblečení a dalších parafelnálií, tento seriál bude pro něho fetišistickou záležitostí. Kriminálního je v něm o trochu méně, ale koukatelné to je. Chtělo by to možná víc humoru mezi hlavními protagonisty, ale chápu, že postava Budíka je většinu času spíše frustrovaná než spokojená. Plesl je sice vynikající, ale jeho figura, tak jak je napsaná, poněkud časem ztrácí na zajímavosti, nevyvine se ze své "rakouské frustrace" v deseti dílech prakticky nikam. A to je škoda. (26.11.2023)

"Podívejte se i pod koberec. Vypadá nějak podezřele čistý." Tak tady jsem byl svědkem takové exploze geniality vyšetřujících inspektorů, že jsem přitom skoro až vrněl blahem. Přesně takhle bych to napsal, kdybych v každé epizodě několikrát neusnul nudou. Jenže jsem si pravidelně pochrupkal, takže musím konstatovat, že jsem viděl špatně skrývanou propagaci kouření, dostal jsem pár lekcí maďarštiny, odhalil jsem podstatu vytěžování prostitutek a zaznamenal jsem nejednu reklamu na síťku na knír. Takže toho sice nebylo málo, ale přesto jsem se dokázal ponudit do sytosti. Servus! (05.04.2021)

Ze začátku to vypadalo nadějně, ale časem se ukázalo, že tvůrcům jde spíš o to, co se děje v rodinách detektivů, než o samotné zločiny. Ty jsou navíc dost nevýrazné a většinu z nich už jsem stihl zapomenout. Hlavní postava v podání Jaroslava Plesla je polidštěna snad až příliš, Jiří Langmajer je obsazován víceméně stále do té samé role a nováček Denis Šafařík tu je spíš kvůli romantické lince. Celkově detektivky na jedno použití, ke kterým nevidím důvod se vracet. (05.04.2021)

Sice oslava diverzity, v každém dílu jedna "menšina". Ale když je to dělané z hlediska nostalgie za monarchií, tak i takovou masírku snesu. Nebo: spíš než nostalgie za monarchií je to prostší nostalgie za dobami před válkou. Pokud jde o zpracování, čekal jsem pitomou selanku. Nečekal jsem, co přišlo: skvělé zobrazení, jak většina mužů středního věku žije život v tichém zoufalství. Takže kýč, ale takový, který mě úspěšně dojímá. Plus tedy pana Plesla jsem bezmezný fanoušek, a vůbec na celou trojici detektivů byla radost pohledět. Chápu, že postava policajta sukničkáře je velké klišé - ale od pana Langmajera toho ladymana beru a ještě se u toho přitrouble spokojeně usmívám. (12.11.2023)