Kramerová versus Kramer

Skvělý film, u kterého se myslím povedla ta výjimečná věc, že je autentickou zprávou své doby (aniž by jí byl neblaze poznamenán, jak se často říká o českých filmech ze stejné doby), a přitom je nadčasový a nestárnoucí. Film si mě získal již od prvních záběrů a nepustil až do velmi působivého konce. Jako vynikající hodnotím herecké výkony obou představitelů titulních rolí, režii, kameru, hudbu i střih. Jediné, co mě trochu mrzelo, byl zmatek kolem motivace odchodu Joanny Kramer od rodiny. Tady se sice píše něco o ženské emancipaci, ale mně to spíše přišlo jako psychická labilita hraničící s hysterií - ta postava mi byla skoro protivná, a v reálném životě bych se s někým takovým asi setkat nechtěl (natož s ním mít nedejbože dítě). Příliš sympatií ve mě nevyvolalo ani to jejich děcko, jehož věčnou ufňukanost a depresivní obličej jsem shledal téměř nesnesitelným. Naopak Ted Kramer je po mém soudu vysloveně sympaťák, který se neleká nečekaných výzev a který i ve vypjatých situacích vždy chladnokrevně najde nejlepší řešení. Skoro jako bych v něm viděl mladého Bena Braddocka, kterého si Hoffman zahrál o 12 let dříve ve svém debutu ABSOLVENT. Jak moc nemusím filmy ze 70. let ani tu éru jako takovou, tento si mě získal na celé čáře - za mě jasných 5 *. (10.12.2013)

Brilantní. Nad mé očekávání skvělý snímek, který je jak dramatický, tak dojemný a romantický, úsměvný i smutný. Dustin Hoffman až do zhlédnutí tohoto snímku nepatřil mezi mé oblíbené herce, ovšem zde mě naprosto dostal svým výkonem. Meryl Streep je tu také úžasná. Což o to, dva svrchu psaní jsou dospělí a vystudovaní herci, ovšem je nutné ocenit neskutečně přirozený projev představitele Billyho, který je tak uvěřitelný ve své roli, že příběh prožíváte ještě více emotivněji. (17.09.2011)

Dost často slýchám a čtu, že je to sentimentální doják a kdesi cosi. Trochu podezřívám lidi, kteří to říkají, že ten film neviděli. Že ho znají jen z doslechu. Nebo že jsou sami tak sentimentální, že z rovnice dobrý otec + malé dítě - nezodpovědná matka jim vyjde = ždímačka na dojetí. No samozřejmě, ž ten film nadržuje Dustinu Hoffmanovi. Jak jinak, když je zaměřený proti (dodnes trvajícímu!) předsudku, soudnímu dogmatu "dítě patří k matce". Proto je třeba ukázat, že se Kramer se synem učí, vodí ho na hřiště, vaří mu snídani atd. Kdyby tam ty situace byly ze sentimentálních důvodů, choval by se Kramer jako nelidsky moudrý a trpělivý nadčlověk, hrála by k nim sladkobolná hudba (jako v Koljovi) a paní Kramerová by neodešla, ale - jak sentimentální - tragicky zahynula (jako v Samotáři v Seattlu). Tady to tak není, takže není co řešit. A kromě toho, ten film vzbuzuje emoce, ale jiného druhu. Nikoli slzopudné dojetí, ale rozčilení z nespravedlnosti soudu a Kramerovy bezmoci s tím něco dělat. 100% (13.12.2005)

Politicky korektní, povrchní, jednoduché, průhledné, sentimentální... A přesto téměř bezchybné. Někdy holt stačí od všech možných zbytečností osekaný scénář s jasně daným cílem (srozumitelně divákovi představit postavy, jejich motivace a vytvořit mezi nimi věrohodné vztahy) a dva (nebo možná dokonce jen jeden!) prvotřídní herci a silné lidské drama je na světě (a ta sentimentalita je navíc dávkována velice vkusně). Cílevědomost a odhodlanost projevované při snaze postarat se sám o syna a následně získat ho do své péče by Tedu Kramerovi mohl závidět i nejeden akční hrdina. ;-) Krásná a dojemná pohádka. 90 % (05.10.2010)

K verzus K je filmom, ktorý podľa toho, ako na mňa pôsobil, keď som ho za mladi videl, filmom pre všetky generácie. Ako dokázal osloviť Brenton tak ťažkou témou aj odrastené dieťa bude skryté vo fakte, že sa budúcim osudom dieťaťa film primárne zaoberá. Okrem témy je K verzus K filmom hereckých výkonov a na Oscara si jeho predstavitelia určite pár krát pri natáčaní spomenuli. No a to potom máte motiváciu pri stvárňovaní postavy v takomto filme... (15.01.2013)