Kramerová versus Kramer

Ódou na herectví jsou nepochybně výkony obou protagonistů: Hoffmana i Streepové v tomto nevšedním díle. Zásadnější jsou však jiné obecné otázky, na nichž je VERSUS založeno: výchova dítěte, vymahatelnost práva, úloha apriorismů v našem životě. V kategorii krkavčích rodičů muži nad ženami vysoce vedou, rohovnicky bych to vyjádřil známým trojpísmením r. s. c. Každé pravidlo má však svou výjimku - ženství a jeho negativní rysy se ovšem četností i závažností výskytu blíží horní hranici této velmi pomyslné kategorie. Fakt, že i matky opouštějí své děti, je nepopiratelný. Fakt, že existují desítky a stovky tisíc dětí a lidí, vychovávaných osamělými otci, je rovněž prokázán. Drama osamělého muže, který ve jménu svého syna rezignoval na svou kariéru, aby byl takřka vzápětí téměř deklasován i jako úspěšný a zodpovědný rodič, není nepůsobivé. A mateřské slzy lži, lítosti, malosti a vydírání - tak skvěle zahrané Streepovou - by měly zůstávat při posuzování svého dosahu součástí skutečnosti, že v tomto případě matka svou trestuhodnou nezodpovědností zaujala místo nezodpovědného otce platícího pravidelně alimenty s právem čas od času své dítě vidět a limitovaně s ním žít. Prosté poselství, civilní patetismus, kapky ryzího lidství dopuštěním ryzího umění skryté v nemalé kupě hlušiny. Svádět to všechno na hollywoodskou hru s city v tomto případě určitě nestačí. A stačit nebude - jsem o tom pevně přesvědčen - ani dalším a dalším generacím vděčných a nadšených diváků. (23.02.2008)

Možný spoiler: Film, na který se nedá zapomenout z mnoha důvodů, možná z osobních důvodů a nebo z úžasného hereckého projevu Meryl a Dustina, těch důvodů může být pochopitelně daleko víc. Po závěrečném monologu ve mně zanechal smutnou a trpkou pachuť hořkosti, protože takových pravdivých příběhů by se mohly psát statisíce. Chrlil na mě silnou dávku emocí snad z každého filmového záběru a díky za to, že "tento" příběh byl jen knižní předlohou. " Máma odešla, protože zlobím, že je to tak? Ne, ne, tak to není, máma tě moc miluje a důvod proč odešla s tebou nemá co dělat. Nevím, jestli to bude mít nějaký smysl, ale já se ti to zkusím vysvětlit, ano? Myslím, že důvod proč máma odešla byl ten, že jsem se dlouho snažil z ní udělat jiný druh člověka, takový druh ženy, jak jsem si myslel, že by měla být, víš? A ona taková nebyla....... Teď, když o tom přemýšlím, myslím, že se dlouho snažila udělat mě šťastným, opravdu chtěla, ale když nemohla, chtěla o tom se mnou mluvit, ale já jsem jí neposlouchal, protože jsem měl hodně práce a byl jsem zabraný do myšlenek jen o sobě a myslel jsem, že když já jsem šťastným, že ona musí být také, ale myslím, že ve skutečnosti byla moc smutná.........ona odešla kvůli mně, ne kvůli tobě." (30.11.2015)

Robert Benton přišel k nám domů, po 105 minutách odešel a mě nechal sedět na pohovce pobryndaného od čaje (příčinou byla neustále otevřená ústa při sledování filmu) a hlavně naprosto konsternovaného. Znáte to, večer máte načatý, nevíte co byste vlastně chtěli dělat a najednou vás pleskne přes tvář název tohoto snímku. Nečekáte prakticky nic...ba jo- čekáte dobrý film s výtečnými herci, ale to co se mi dostalo nejde popsat. Jedná se o téma viděné už stokrát, to ano, ale je natočené s takovou láskou a hlavně neutrálností, že na pomyslný Olymp "rozvodových filmů" patří prakticky na vrchol. Především ta neutrálnost, když přemýšlíte, že Ted si určitě zaslouží mít syna u sebe, ale když se dostane ke slovu Joanna nemáte námitky. Z jejich slov je patrné, že i ona si malého Billa zaslouží. A právě z toho rozhodování- tak kam vlastně- jsem byl na vrcholu blaha, které se vystupňovalo na ještě větší úroveň, když vám dojde, že tu sledujete nejlepší výkony dvou největších herců Hollywoodu. Nemůžu se dočkat té chvíle, až tento film budu zařazovat do mé TOP-filmy, protože už jen tou svou náladou si to rozhodně zaslouží!!! (15.07.2008)

Dojemný příběh ze života o otci, který se o svou rodinu moc nezajímá, dokud ho manželka neopustí a nenechá ho se synem o samotě. A tak se najednou otec, jehož jediným životním posláním byla donedávna jeho práce, učí dělit všechen čas mezi zaměstnání a péči domácnost. A zjišťuje, že nic není tak jednoduché, jak se na první pohled mohlo zdát. Nakupování, vyzvedávání syna ze školy, vaření, čtení pohádek... To všechno se stává novou prioritou jeho života, a aniž si to sám uvědomuje, místo kariéristy je najednou obyčejným mužem, který svého syna staví nade vše ve svém životě. Jenže když se matka po nějaké době objeví, kdo má dostat syna do péče? Žena, která ho vychovávala sedm let, zatímco manžel kolem nich víceméně jen procházel, nebo otec, který si k němu po jejím odchodu našel cestu a 25 měsíců se o něj staral, aniž věděl, jestli se jeho manželka někdy vrátí nebo kam odešla? Sentimentální? Možná. Ale taky neuvěřitelně lidsky podané drama se skvělými hereckými výkony. (21.10.2007)

Tento typ filmu mně není příliš blízký. Narážení na city diváka tímto způsobem nemám rád. Ovšem to čeho jsem se dočkal předčilo všechny moje očekávání. Příběh celkem jednoduchý, ale doslova zdrcující výkony Hoffmana a Streepové mě posadily do sedačky. Takhle ohromený už jsem dlouho nebyl, klobouk dolů. Chtěl jsem dát jen 4, ale nezbývá mně nic jiného než za 5. (06.10.2010)