Nahota

Petr Čepek se coby sirotek potácí životem odnikud nikam a tak trochu"roste pro šibenici". Je nesnášenlivý, nečitelný a prchlivý. Nikdo se k němu nemůže dostat blíž, jelikož nikomu nevěří, nikoho k sobě nepustí. Střídá ženy, ty se na něj lepí, chtějí ho změnit, nebo mu aspoň pomoct. Hledá své rodiče a při té pouti prochází životy jiných lidí. Ta setkání jsou středobodem filmu, který jinak nemá výraznou dějovou linku a jede ve stylu "nepropadejme žádné naději". Hrdina potkává stejně ztracenou učitelku ve vesnici, kde žila jeho matka. Naučit se ale v sobě najít a ovládnout city je pro něj velmi těžký úkol. Snímek je typickou ukázkou Čepkova herectví, Kristina Hanzalová s hlasem "Angeliky" Libuše Švormové zdatně sekunduje. Takové filmy se už dnes netočí a je to škoda, rád bych jich podobného ražení užil víc. 85% (03.05.2011)

Hlavní žeská postava sice promlouvá divadelním hlasem Angeliky markýzy andělů, ale zase tu máme nádherného Čepka a konec českých šedesátek v barvách, což vám každý nedá. Lokačně jde Nahota po stopách Helgeho Studu, což je velmi dobře. Ne snad proto, že se točí v tomtéž Mikulově, jeho okolí a v některé z místních viničních vesnic, nýbrž proto, že i zde hrají lokace charakterově samy sebe (byť vsi v obou příbězích jsou fiktivní a jméno Mikulova nikde nezazní), a dále proto, že v obou filmech má narační prostředí obdobnou funkci, jejíž náplň je odlišná tak a natolik, jak a nakolik se liší hlavní hrdina a jeho téma. Oba však vykonávají obdobnou, silně motivovanou pouť. Vedeljším produktem této lokační paralely je povšimnutí hodná dvojice názvů (Stud - Nahota). Pokud jde o kvalitu některých složek díla, tak ano, taky jsem byl zpočátku rozpačitý. Nicméně zklamání z "podprůměrných dialogů", "absence myšlenky", eventuelně "děje" atd. bude laskavý divák ušetřen, pokud se buď zaměří na krásnou obrazovost celého filmu, nebo si laskavě všimne, o čem to je. Vyvrhel je na krátko propuštěn na svět a hledá matku. Matka je mrtvá. Má na to čtyři dni. Ale matka je mrtvá, vždy už byla mrtvá. Ale on ji hledá. To je výchozí premisa celého filmu.Všechny krasavice jsou vyvrhelem přitahovány, jen co ho zahlédnou. Ale on hledá matku. V hrobě, v půdě, v krajině, v obci, v babce, v ženě. Jak s tím souvisí nahota? Nahý je odhalený, bezbranný. Jen u matky jsi byl nahý v bezpečí. Později nahota implikuje stud, o čemž zase něco ví žena, kterou vyvrhel nachází při hledání matky. S ní se ocitá nahý. A ona s ním. Konečně. Jenže matka je mrtvá. (23.09.2018)

Ajovaris! ...a drsně! Opětovný kontakt s normálním světem zřejmě nebývá pro bývalé vězně jednoduchou záležitostí. O to víc tísnivý pocit vyvolává, jde-li pouze o krátkou dočasnou propustku jako v případě hlavní postavy Jana-drsňáka. Tohle psychologické drama se mi hluboko vrylo pod kůži i díky silné hudbě Luboše Fišera a vynikajícímu Petru Čepkovi v hlavní roli. Ačkoliv jsem dlouho měl Čepka za nesympatického a nepříjemně působícího herce, zde mne neskutečně uhranilo jeho podmanivé herectví, ty pohledy a charisma, které z něj přímo vyzařovalo. Zajímavou volbou se ukázalo i obsazení neokoukané tváře Kristiny Hanzalové, která ztvárnila opuštěnou mladou učitelku Jarmilku, ocitající se v dilematu lásky (či spíše vztahu) mezi doktorem, kterého nemiluje, a nabízejícím se Janem, omezeným vyhraněným časem a povinností návratu za mříže. Velice citlivé vyprávění o hledání ztracené útěchy po stopách mládí, s působivou atmosférou, kterou podtrhuje kromě hudby i vizuál plný vyschlých, šedých barev. Příběh plyne ve své délce hodně pomaly, ale nechává nahlédnout jak do psychologie postáv, tak do celé vesnice (například i skrze odlehčenou scénou s dechovkou hospodě či setkání s Jarmilčiny přátely z viného sklípku). Výborný režisérský debut, který Václav Matějka snad už nikdy poté nepřekonal. 95% (52 rokov filmu za 52 týždňov) (10.03.2019)

Velmi úspěšný autorský debut Václava Matějky, byť časově o 20 let opožděný (a pro mě o dalších 30 let). Přesto mě drama ženami obletovaného vězně na dovolené zaujalo patrně víc, než standardně populární filmy té doby (včetně těch, které jsem viděl na premiéře). Mikulovská zápletka dvou psychicky (běžně) narušených lidí vede spojením k ozdravení. I přestože je jejich milenecká budoucnost nejistá, jejich budoucnost sociální je rozhodně nadějná. Těch pět dnů posílí Drsňáka na celý rok, i když Drsňákem už zůstane navždy. "Nahota", symbol v němž se sváří nevinnost se studem, navazuje na díla Ladislava Helgeho, ke kterému měj Matějka i jinak blízko. (26.12.2019)

"Nahota" ve svých nejsilnějších momentech připomene poetiku nové vlny, ale jedná se opravdu jen o dozvuky. Daleko více snímek signalizuje filmařské tápání, které bude v následujících letech naši kinematografii provázet - zde se to projevuje převážně obsahovou prázdnotou a neschopností něco sdělit (film postrádá výraznější myšlenku). Čepek jako vždy výborný. 6/10 (26.12.2009)