Geniální přítelkyně

Na seriál jsem ze všech stran slyšel jen chválu a tak nebylo těžké se odhodlat ke sledování a přesvědčit se na vlastní oči. Pravdou je, že chvála je rozhodně zasloužená, má to však své ale. Výprava, prostředí, hudba, herci a dokonce i italština - to vše je beze sporu na jedničku. Jenže mě tam něco chybí, chybí mi tam zajímavější příběh. Ano, je to o přátelství dvou dívek a to mi bohužel nestačí. Některé záběry jsou dost natahované a to časem začne nudit, protože to nikam neposouvá děj. A jsem snad jediný, kdo má kompletní zmatek v tom, kolik by těm postavám mělo být let? Hlavně těm mužským. 70 % (02.08.2021)

Řemeslné zpracování snad po všech stránkách od hudby přes kulisy po herce. S každým přibývajícím dílem je to ale víc a víc neustálá recyklace vlastního příběhu, která se začíná podobat kdejaké telenovele, kde se neřeší nic jiného, než kdo s kým a genialita se vytrácí z hrdinek už s nástupem puberty. Takže ve výsledku mám pocit, že sleduji něco, co se snaží schovat svou dějovou lacinost za umění. Třetí série už můj zájem nebudí a s velkou pravděpodobností si ji nechám utéct. (20.02.2022)

Jedna furt čumí jak vyvoraná myš, druhá jako nasupená kobra …. Je ale fakt, že představitelky toho moc co hrát nemají. Seriál je spíše zfilmovanou esejí na téma, jak muži určují svět žen, jak je formují a podřizují si je, aniž by jim jakkoliv naslouchali nebo je vnímali. Moc dobrý pocit série (ostatně stejně jako romány) nevyvolává, zejména, když jste divačka. Sága dobře rozehrává italské reálie měnící se časem, i jak celospolečenské pnutí a postoje ovlivňují i dosud uzavřený mikrosvět jednoho periferního sídliště. Ale jde z toho na člověka tíseň. 3. řada (19.07.2023)

Geniální přítelkyně má podobně jako Lila dar vystihnout atmosféru, najít správná slova (a správné obrazy) k uchopení reality, její svět je živý a rázný jako puknutí měděného nádobí. Lila občas mluví o své vytrženosti, „roztřepenosti“, ale v třetí řadě Geniální přítelkyně žádnou roztřepenost nenajdeme. Je to mimořádně odvyprávěný, sebevědomý kus televize, který se nebojí zabíhat do intelektuálních témat, nechává své postavy hovořit zaujatě o literatuře a filosofii, a přitom je neredukuje na nudné panáky. Ukazuje i jejich vášně a neštěstí. Zároveň přibližuje dobu, v níž se děj odehrává, včetně soudobých sociálních hnutí a střetů mezi mladými fašisty a mladou levicí. A když Pasquale připomíná, že to jsou dělníci a jejich ruce, které vše kolem vybudovaly, je naprosto srozumitelné, proč vidí svět tak, jak ho vidí. Geniální přítelkyně, která mě uhranula v momentě, kdy v první sezóně zpochybnila, kdo z dvou dívek je vlastně tou geniální, je i nadále pozoruhodnou kresbou ženského přátelství. Třetí díl Neapolské ságy se jmenuje Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou, a já si nedovedu představit, že by po třech sériích takovéto kvality někdo nezůstal. Recenze všech tří řad na TVZone zde. (03.02.2024)

První dva díly jsem odtrpěla - tolik prostých zlých a násilných lidí, včetně odporných až nelaskavých maminek... Tupé biflování kontra naprostá nevědomost o nejzákladnějších věcech. Když kámošky vyrostly, bylo to trochu snesitelnější a už jsem si na ten jejich málem nelidský dvorek zvykla. Lila mě jako postava ale bavila, úžasné stvoření. (25.03.2020)