Ostře sledované vlaky

Tenhle film mě těžce minul.V knižní předloze jistě fungoval, ale tady mě to nenadchlo. Nestihl jsem totiž nasednout do jednoho z ostře sledovaných vlaků, a už jsem to sledoval jen velmi nezúčastněně z peronu. Nejde o to, jestli Menzel je nebo není kvalitní režisér, ale jde o to, jak moc je to divácký režisér. A to pro mě rozhoduje. Mě jeho vlaky zrovna moc nebavily. Rozvláčné, s nezaměnitelným režijním rukopisem, kdy se věnuje nepodstatným věcem jednoho mladičkého eléva na železniční stanici, a to podstatné nechává jen v náznacích tak, abych si to jako divák domýšlel. To opravdu ve filmu rád nemám. Proč na to jít tak cudně, když se mohlo jít na milostné problémy mladíka bez servítek, a proč obsadit zrovna Neckáře, když se mohlo klidně volit z hereckých řad. I přes lehce znepokojivé a provokativní vyznění, je těch negativ zkrátka víc než pozitiv a je jedno, jestli film je významný, když já osobně bych se jeho dalšímu zhlédnutí bez vytáček vyhnul. Po vzoru razítkování ve filmu, dávám své razítko pro film, a to je: NEPROŠEL/ZAMÍTÁ SE. 40% (27.06.2012)

Zatímco knihu tvořil spíše mozaikovitý soubor tragikomických příběhů, který teprve v závěru stmelí válka, film je vyprávěn chronologicky, s pevnou logickou návazností jednotlivých scén. Přesto nepostrádá charakteristickou hrabalovskou poetiku (Hrabal údajně preferoval filmovou adaptaci před vlastní knihou). Jde hlavně o smířlivé nahlížené figurky, o jejich drobné strasti a radosti, nadšení i zklamání ze života. Teprve na konci filmu se dostává do popředí tragický dobový kontext, druhá světová válka. Je pravda, že Hrmova bezbřehá naivita působila na papíře lépe, než při Neckářově monotónním přednesu, ten ale svým elévským výrazem do role pasuje dokonale a jeho prostomyslné pronikání (penetrování, chcete-li) do světa dospělých dodává filmu nadčasové kvality. 85% Zajímavé komentáře: B!shop, Anderas (28.10.2006)

(1001) Nevím, jestli zrovna tohle je vhodné místo pro ventilaci těchto pocitů, ale v posledních několika týdnech jsem si uvědomila, že jsem neskutečně alergická na Miladu Ježkovou. A čím víc se dívám na ty protivné a hloupé ženštiny, které představuje, tím víc mám dojem, že ji režiséři strašlivě nadužívají. A co se týče filmu samého: Mám dojem, že jaksi "rozumím" záměru, ale celé to sledování vůbec neplyne tak lehce, jak by mělo. Závěr to čekání trochu ospravedlní, ale jak říkám, trochu. Mimo něj mi skutečně skvělá přijde jenom scéna, ve které jde Miloš za paní přednostovou do sklepa. (17.02.2015)

Oscarová koláž na téma ztráta panictví v Protektorátu nikdy nebyla mým filmem snů. Vždycky mě deprimovala ahistoričnost kostýmů a líčení všech těch Urbánkových, Bendových, Zelenohorských, Fialových a spol. Naprosto mimózně působí všechny ty scény z fotoateliéru, kde na pozadí zní slavný šlágr z operety Na tý louce zelený. Neckář je sice príma nezralý, Somr zase obšourník a Ježková klasicky na zabití, ale takový Protektorát zkrátka neznám a nevěřím té iluzi ani minutu a pokud do těch solitérních výstupů suverénně nakráčí Brodský s těmi svými proříšskými proslovy, je to jak z jiného filmu, který měl natočit někdo jiný a úplně jinak. (16.11.2014)

Kedysi a kdesi som napísal, že z filmových adaptácií Hrabalovho diela mám najradšej Postřižiny, Slavnosti sněženek a Ostře sledované vlaky. Včera som si po dlhšej dobe pozrel posledne menované a dnes by som už zmienený názor nenapísal. Myslím si, že Hrabalova novela sfilmovaním hodne stratila a nedokážem posúdiť, či to spôsobil Menzel alebo nesfilmovateľnosť predlohy. V každom prípade považujem Vlaky za nadpriemerný a vydarený film. Len som si ho včera užil menej, ako kedykoľvek predtým. (23.05.2011)