Byli jsme to my?

Československý film z uměleckého prostředí, jenž ukazuje v pravém světle účinky socialismu a normalizace na českou kulturu a národ. Hlavní hrdina nemocný a výstřední divadelní režisér Jan Jonáš, nepohodlný tehdejšímu režimu, jenž nechtěl nic jiného, než aby jeho svěřenci v divadle hráli srdcem. Tento muž na sklonku své umělecké kariéry přijme nabídku na nacvičení Hamleta v Národním divadle s tehdejší hereckou elitou a této výzvě obětuje vše. Obsazení vynikajícího L. Suchařípy s jeho typickým projevem v roli cholerického intelektuála, jenž si šel stále svou cestou, se ukázalo jako skvělá volba. Ve vedlejších rolích nejvíce zaujal P. Čepek, jakožto herec Koval, jenž ztělesňuje kulturní úpadek herců a poukazuje na jejich obrácené hodnoty. Kromě mistrů Suchařípy a Čepka bych zmínil ještě odhodlaného mladého herce O. Vetchého, jehož rvačka v šalině s V. Kratinou přesně ukázala charakter českého národa a J. Bohdalovou, jež svůj zpočátku nevýrazný výkon korunovala závěrečný opileckým extempore. Na problematickém rozhraní let 1989/90 se natočila neuvěřitelná spousta kvalitních snímků a Byli jsme to my? rozhodně patří mezi ty nejzdařileší. Režisér A. Máša, jenž své dílo věnoval svým kolegům E. Schormovi a P. Juráčkovi neztratil nic ze svého umění točit skvělé filmy, jimiž se prezentoval na konci 60. let. (26.08.2014)

Vítězslav Jandák je mimořádně špatný herec, pročež mě v tomto filmu příjemně překvapilo, že hrál sám sebe. Leoš Suchařípa byl podle mého skvělý, ostatně jako vždy a ve všem. Zajímavý pohled na divadelní prostředí, kde talentovaný a schopný režisér musí bojovat s přízemností, hloupostí a nadutostí hereckého souboru a nekompetentností divadelních zaměstnaců v čele s vedením (Jiří Samek byl velice přesvědčivý). Jinak celý film působí jako karikatura sebe sama. "Pane Dittrich, musí to zadunět..." (27.09.2010)

Tak dnes viděno s odstupem mnoha let a musím zvýšit hodnocení ! Velmi zvláštní záležitost. V rámci divadelní zkoušky režisér na postavách rozebírá charaktery (ty skutečné) jednotlivých herců. Film tvrdě napadá některé herce a jejich postoje v osmdesátých létech. Ačkoliv jsem divadelní předlohu neznal, díky jisté statičnosti mi zvláště závěr připadal jak zfilmovaná divadelní hra i tak. Každopádně úžasný zážitek ! * * * * (29.10.2014)

Další z neprávem opomíjených děl české kinematografie (Masseba, V žáru královské lásky, Jen pro rodinné záležitosti, Vracenky), které vznikly buď na přelomu anebo krátce po pádu minulého režimu, jehož nahradil současný, po mnoha stránkách stejně, ne-li více prohnilejší kapitalistický režim. Máša v tomto filmu nemilosrdně nastavuje zrcadlo malému českému člověku prostřednictvím české herecké šmíry, ochotné se prostituovat v jakémkoli systému a snažící se své pokleslé jednání vysvětlit, že jsou stejní jako národ sám, proto jsou tak oblíbení. Ale jak prokazuje postava v tentokrát umírněně faunovském podání Leoše Suchařípy, jsou zde i tací, kteří jsou ochotni žít čestně a dělat svou práci poctivě i za cenu opovržení. Jeho nejvýraznějším protikladem budiž populární herecký vychytrálek zahraný ve skutečnosti charakterním Petrem Čepkem, který své slávě podřídil téměř vše. Antonín Máša, jak prohlásila Táňa Fischerová, byl tvůrcem, který nikdy neměl úspěch. Po procitnutí ze stalinistického mládí se stal skeptickou personou, jehož názory nikdy establishmentu nevoněly. Stejně jako se normalizátorům znelíbil svým Odhalením a scénářem k Schormově Každý den odvahu, narazil i tímto svým bohužel již posledním snímkem, který natvrdo odhalil, kdo jsou ve skutečnosti hrdinové tzv. sametové revoluce. Křiváci, ignoranti, prospěcháři, alkoholici, sexisti, trapní ubožáci, mezi nimiž je nezkorumpovaných a mravních jako šafránu. Lidé, ochotní se přizpůsobit diktátu rudé buržoazie i diktátu peněz. Je nepochybné, že Máša svými filmy tolik nezaujal i kvůli svému poněkud mdlému filmařskému stylu. Jistě, není to filmař s velkým F jako jeho generační souputníci Chytilová a Němec, jeho sklon k často akademicky plochým dialogům lze registrovat i zde (v podstatě se ho vyvaroval pouze v kafkovské hříčce Hotel pro cizince). Ale síla jeho autorské výpovědi i dlouhá řada výborných herců (vedle zmíněných dále hrají hvězdy typu Bohdalové, Jandáka, Brodské a Vetchého) činí z tohoto zapadlého a nikdy pořádně reprízovaného snímku významný příspěvek české kinematografie posledních 20 let. (09.08.2010)

Úplně mě nasírá, když vidím jaký filmový klenoty máme a jak s nima naše-vaše televize hrajou hru na schovávanou. Tahle mistrovská trpná, ale přesná satira našich povah, nabitá sarkasmem, ukazuje zrcadlo nejen herecké branži, ale celé české společnosti (infarkt na chodníku, rvačka v tramvaji ) Tenhle film je starej 23 let, ale ani jedno filmový políčko neztratilo nic na aktuálnosti . Mluvené slovo je nejcenějším drahokamem tohohle filmařskýho klenotnictví. Z trefnosti filmu až mrazí a ty herci, Láďa Frej, Petr Čepek, Leoš Suchařípa, to je prostě radost takový lidi sledovat. (16.08.2013)