Hotel pro cizince

Možná podobenství totality, ale v každém případě beznadějně působící film, plný absurdit a hnusu. V podstatě kafkovská deprese se sice snaží vše zabalit do uměleckého hávu, ale všudypřítomná ošklivost a zmar a současně naprostá absence čehokoliv pozitivního, nemají nic společného se skutečným životem, byť v totalitě. V rámci toho l´art pour l´art neomlouvá ani secesní prostředí (k němuž se Nový zámek v Jevišovicích výborně hodí) a dobré výkony (některých!) herců. Na rozdíl od Petra Čepka mi Táňa Fischerová připadá velmi slabá, ale o to v podstatě až tak nejde. Jako nechtěný dokument podoby Nového zámku v Jevišovicích a ukázku ducha tvorby šedesátých let“ to jakousi hodnotu má, nic víc. (10.09.2017)

Život bez lásky je jako ryba bez života...motto, které se jako červená nit vine celým filmem. Secesní prostředí, kostýmy Ester Krumbachové, hudba Svatopluka Havelky a černobílá poetická kamera Ivana Šlapety dotváří kouzelným způsobem vlastní projekt Antonína Máši. Člověk si hned vybaví perly 60.let - Případ pro začínajícího kata, Ovoce stromů rajských jíme, O slavnosti a hostech či Sedmikrásky. Zřejmě ne každý přijde na chuť této zvláštní kafkovské mozaice. Pokud se necháte vtáhnout, budete odměněni absurdními hříčkami, čarokrásnými obrazy a příběhem lásky, jež má i nemá naplnění... (30.01.2011)

"Nezlobte se, ale pro spásu duše neváhám použít paklíče!"                                                                                          Kouzelný absurdní humor, který si vychutnávám pokaždé, když zavítám do tohoto přepychového Světa, kde nabízí pokoj bez myší i bez hmyzu. Co figura, to skvost. Úžasná madam v ještě úžasnějším klobouku, úslužný číšník, který vám ochotně zajede pro chřest, rozpustilá Veronika, kněz, který se neváhá pro spásu duše schovat pod postel... Film, který mi přesně sedl do noty a neskutečně bavil. (04.11.2014)

O komedii nemůže být ani reči. Jde o film ve fantaskních kulisách, ale je napsán skvěle, je radost se nechat unášet vážným tématem o jedné lidské existenci, hledající co v životě stojí za to a začíná pěkně od sebe.***Hledá lásku a nalézá smrt. Hledá podsttu života, ale tu nikdy nemůže najít, s ní nikdy nedokáže zcela splynout. Díky tomu, že většina lidí nepotřebuje až tak hledat lásku, tak jsou jen patvary a divochy, bez kultivace ducha a jen jsou, a právě takové si je i smrt jednou sebere. (18.09.2011)

Nu nevím, spíš mi to přijde, že sami tvůrci často tápali, co vlastně točí. Na zmiňovaný surrealismus je to místy hodně reálné, na Kafku málo paranoidně depresivní, ty vložené pokusy o slapsticky němého filmu jsou vyloženě trapné. A tak zůstává jen podivná atmosféra a výborné herecké výkony. Např. Táňa Fischerová mě hodně příjemně překvapila. ------ Režisér Antonín Máša patřil spíše k divadelním režisérům, kteří se pokoušejí o nové formy vyjádření. Přesto jeho několik celovečerních filmů patří k tomu lepšímu z české kinematografie. Hotel pro cizince natočil se svými kolegy z Činoherního klubu. Hlavní myšlenkou byla parafráze současného světa, kdy lidé jen tak přežívají a nemyslí dopředu ani se o nic nesnaží. Tento svět je parafrázován prostředím bláznivého hotelu, kam přichází zamilovaný mladík - básník v podání Petra Čepka. Hledá lásku, ale v marastu, kde nikdo neví, kým je, ani po tom netouží to vědět, se lásky nedohledá a nakonec tragicky umírá. Žel se tvůrcům ono bláznění poněkud vymklo z ruky a těžko říci, zda vůbec tušili, jaký celkový tvar chtějí filmu nakonec dát. Najdeme zde něco realismu vedle surrealismu, najdeme zde scény jako z němé grotesky, jež už vůbec do konceptu 102 minut dlouhého snímku nezapadají. Černobílá hříčka však nabízí skvělé herectví většiny zúčastněných, včetně Táni Fischerové. (19.02.2008)