Vlastníci

JÁ BYCH BYL NEJRADŠI, KDYBYCH SEM NEMUSEL UŽ NIKDY CHODIT. Jiří Havelka zazářil v seriálu Až po uši, přišlo pár reklam a několik filmů, zjistil jsem, jak velký divadelní talent to je a i jeho moderátorské aktivity se mi líbí (Magnesia Litera, Ceny české filmové kritiky). Už dávno mě napadlo, že by mohl natočit komedii, u které režisér i divák přemýšlí. Právě proto mě dvojnásob štve, že mě ten film tak minul. Mám s ním stejný problém, jako se seriálem Mindhunter - je mi naprosto jasné, co co tvůrcům šlo, ale zasáhnout mě se jim nepodařilo. Pravda, byl jsem překvapen, jak rychle mizí komedie a stává se z toho regulérní drama lidí, kteří když se dohodnout nechtějí, tak se zkrátka nedohodnou, ať k tomu mají jakýkoli důvod. Ani to, či hořký konec mé hodnocení nezdvihl výše. A dost mě iritovala ta přílišná repetitivnost (Malý, Melíšková). Stříhat, krátit! Příště budu snad spokojenější, pane Jiří. (02.12.2019)

To je furt řečí, jak v ČR nevznikají žánrovky, a přitom tu vznikl jeden z nejdrásavějších hororů posledních let, který na konci člověka vyplivne zdevastovaného a pošramoceného. Mnozí, včetně samotného autora uvádí jako hlavní referenční dílo "Dvanáct rozhněvaných mužů". Svým vykreslením lidské malichernosti a sebezahleděnosti, konceptem klaustrofobního papiňáku celé společnosti na hrstce pečlivě profilovaných figur i drastickým závěrem mají ovšem "Vlastníci" mnohem blíže k hororovému milníku "Noc oživlých mrtvol". "Vlastníci" jsou nelítostně precizní metafora soudobé české společnosti, ale i obecné náročnosti demokracie a děsivého dobrovolného předávání moci a odpovědnosti manipulátorům. Fakt, že takové dílo se stane diváckým hitem (což je samo o sobě skvělé), zůstává v jádru anomálií, která českou společnost ukazuje buďto jako vyčerpanou a zničenou, nebo zvrhle masochistickou. (31.03.2020)

„Tak dejme stranou i morálku.“ Každý, kto bol aspoň na jednej bytovej schôdzi vie, že je to podľa skutočných udalostí. Nejde ani tak o byrokraciu, ktorá k tomu logicky patrí. Ide skôr o to, že sa často riešia predovšetkým osobné frustrácie a naštrbené vzťahy a (pra)staré krivdy a na dôležité veci (napr. renovácia stavby) nakoniec nie je poriadne čas. Ak schôdza trvá dve hodiny a z toho je nakoniec 20 minút na praktické riešenie serióznych problémov, som ešte veľký optimista. Z tohto filmu občas mrazí, občas je fakt poriadne vtipný, koniec možno mohol byť výraznejší, ale v podstate aj tento má svoj zmysel. Občas sa vyskytli veci, ktoré by som ako režisér utlmil alebo rovno vymazal, ale inak som spokojný a už z princípu pod 4* nemôžem ísť. A ani nejdem. No ak chcete, môžeme hlasovať. (03.04.2020)

13 nominací na Českého lva z toho 3 proměněné. 5 nominací na Cenu české kritiky z toho 2 proměněné. Věděl jsem že půjde o konverzačku, ale dle ocenění a všeobecné chvály kterou film sklidil jsem čekal něco daleko, daleko víc než jen otravnou partu lidí a jejich nudný tlachání. Dokonce jsem jednu chvíli uvažoval i o odpadu. Je pravdou, že se mi to do druhýho dne trošku v hlavě rozleželo a dokonce jsem začal uvažovat i o druhé hvězdě. Nakonec se ale přikloním k hvězdě jedné. Jako drama to nefungovalo vůbec a jako komedie to bylo hodně planý. Jako divadelní hra by to asi špatný být nemuselo, ale na filmový plátno se to podle mě nehodí. Tenhle film jsem viděl jen jednou, ale už teď vím, že naposledy. (03.01.2021)

"Kdo bude sčítat hlasy při hlasování o tom, kdo bude sčítat hlasy?" Každá domovní schůze je sbírkou absurdit a tohle byla taková komorní bestofka. Prostě bylo to dokonalý a v podstatě všichni vlastníci by si zasloužili výbuch plynu v domě, ránu prožraným trámem do palice a následný udušení stanovama SVJ. No jo, prostě mě vtáhli do děje a probudili ve mě touhu zabíjet. To jim neodpustím, už to nechci nikdy vidět a po vzoru pana Švece hlasuju vždycky PRO. (24.09.2021)