Pixote
Obsahy(1)
Kriminalita v Sao Paulu je velmi vysoká, velký podíl na ní mají hlavně nezletilci, na které jsou zákony krátké. Jedním z řešení jsou nápravná zařízení. V jednom takovém se setkáme s mladičkým Pixotem a příběh začíná. On a další mladíci jsou vtaženi do nespravedlností zařízení. Jsou svědky vražd, korupce a lží. Za nedlouho je útěk nevyhnutený. Chuť svobody ale brzy zhořkne. Následuje sled krádeží, pouliční toulání a život bez cíle. Zdá se, že všichni uprchlíci přece jen najdou směr v prodeji drog. Svět Sao Paula je ale prohnilý a ani prodej drog není hračka. Ze čtyřčlenné skupinky zbyde už jen Pixote, Dito a transvestita Lilica. Jejich další "druh obživy" bude opět jen krok k horšímu. (venus)
(více)Recenze (13)
Spoilery! Tento snímek rozhodně zasáhne svým tématem mnohem více než zpracováním. Další z hromady brazilských filmů, které hlasitě kritizují život v brazilských slumech a nelidské podmínky, ve kterých musí tamní děti vyrůstat. Pixote je až nepříjemně realistickým vyobrazením bez jakýchkoli zábran. Připravte se tak na pohled na dětské pelikány, velmi syrové dětské gay znásilnění či třeba pokus o kojení v lehce pokročilejším dětském věku. Druhá polovina snímku, kdy děti utekly z útulku a snažily se nějakým způsobem protloukat životem samy mě bavila o něco víc. Na mém hodnocení se negativně podepsaly i nepříliš kvalitní titulky, které bylo k tomuto filmu velmi problematické vůbec najít. [70 %] ()
Ne vše v tomto sympatickém a záslužném dílku přesvědčuje, dokumentaristickému rázu se tu a tam vzpírá až příliš zjevný tvůrčí záměr. Kritici právem zavzpomínali na neorealismus, Buňuelovy "Zapomenuté" a Truffautovo "Nikdo mě nemá rád" : vybraná společnost. V závěru Babenco cituje gesto ze Steinbeckových "Hroznů hněvu", aby je vzápětí zrušil a navázal na ně (ironicky) ikonickým pohledem na Tuláka mizejícího v dál. Co je za obzorem, si lze domyslet. Sám představitel titulního hrdiny prý o pět (jinde se uvádí sedm) let později nepřežil přestřelku s policií. ()
Funguje to na mna ako z toho pohladu ze kriminalita je v brazilskych velkomestach /Rio de Janeiro, Sao Pulo, Belo Horizonte/ nesutocne vysoka. No maju ju na svedomi chudobne deti, tam je potom problem s trestnou zodpovednostou maloletych a s tym, ze kradnu preto, ze nemaju pracu a slusnu obzivu : 70 % ()
Tvůrci se rozhodně nerozpakovali vám ukázat nějaké to přirození a nechutnosti (a nebylo jich málo). Pobíhající, hladovějící, zfetovaný a chudý děti jsou v Brazílii téma číslo jedna. To už je známá věc. Mrzí mě, že jsem se na snímek nedokázala úplně naladit. Herecké obsazení totiž bylo perfektní. I děti hrály celkem dobře. Konec filmu rozhodně nešel vstříc lepším zítřkům. Bohužel si z tohoto snímku budu nejdéle pamatovat, jak tam malí teploušci znásilňují spícího chudáka… Město bohů už asi nic nepřekoná... ()
10/10 Jako volné pokračování Bunuelových Zapomenutých vypadá tato adaptace románu Dětství mrtvých Josého Louzeiroa. Film na pomezí dokumentu a fikce vytáhli hlavně mladí delikventi „hrající“ téměř sama sebe – bezprizorní adolescenti potýkající se s nepřízní osudu jsou nuceni adaptovat krutý svět dospělých, aby dosáhli alespoň vlastní zletilosti. V první části vidíme skupinu kolem desetiletého Pixota v pasťáku při přípravách do života na ulici, kde mládežnický gang v druhé polovině všechny nabyté zkušenosti bohatě zúročí v podobě práce dospělých jak ji znají nejlíp– krádeže, loupení, přepadání, prodej drog, kuplířství na ulicich Sao Paula a Ria . Na rozdíl od vykalkulovaně namistrovaného Města bohů je tento film nezaslouženě zapomenutý - vecne zive tema ()
Zajímavosti (2)
- Fernando Ramos da Silva (představitel Pixota) žil ve slumu Sao Paula, kde byl zabit ve svých 19 letech při jednom z častých pouličních nepokojů. (venus)
Reklama