V žáru královské lásky

Jakožto velkému milovníkovi děl Ladislava Klímy pro mě není vůbec jednoduché tento film hodnotit. Kniha Utrpení knížete Sternenhocha je jednoznačně nejucelenějším a nejpříběhovějším výplodem autora, navíc (a asi právě díky tomu) také dílem nejznámějším - proto se nemůžeme divit, že režisér Němec sáhl z Klímovy tvorby právě po něm. Z knižní předlohy si vybral osekaný syžet - SPOILER - šílený kníže si vezme šílenou ženskou, která se mu po svatbě začne vyhýbat, podvádět ho, proto ji kníže zabije. Pronásleduje ho ale její přízrak, který v něm vzbudí iluzi, že je jeho žena naživu, což vyvrcholí v nekrofilní koitus - KONEC SPOILERU - který přenesl do současnosti. Tvůrce využil i některých Klímových motivů (a to i z oblasti filozofie) jako např. sílu amorálnosti - ale nijak ji nerozvinul, takže pro neznalce Klímovy filozofie nejspíš vyplynula do prázdna - stejně jako mnohé další věci. Proč si třeba kněžna užívala svatební noc se svým chotěm a následně jí byl odporný? V knize to vysvětleno je, ve filmu to působí nelogicky. A takových otazníků tam bylo víc. Film tedy podle mě nejde bez znalosti knihy pochopit, proto ho asi mnoho uživatelů hodnotí jako odpad. Co bych ale určitě vyzdvihla, je herecký výkon Čoka, který si knížete zahrál opravdu bravurně, i když s Klímovým Sternenhochem měl společnou akorát tu šílenost - Sternenhoch měl být odporný skřet, zatímco kníže Čok byl celkem šmrncovní a ke své ženě se choval až do její vraždy moc hezky. Třeba ty milostné scény byly... nemůžu odpustit alespoň jedno citoslovce.... vrrr! ;-) Ale to se znova vracím ke srovnávání knihy a filmu, čemuž jsem se chtěla vyhnout, ale .... musím si utřídit myšlenky a pak možná napíšu nějaký kvalitní komentář :-D (07.07.2012)

Na počátku devadesátých let mě film jakožto orthodoxního "klímofila" dosti zklamal. Dnes si nemyslím, že by Ladislav K. v hrobě nějak zvláště rotoval, neb měl smysl pro humor a groteskno je součástí mnoha jeho děl (najmě těch, která jsou vedlejším produktem jeho uvažování o Bytí, bytí a bití). Kniha je mnohem zběsilejší, filosofické texty Klímovy pak mnohem hodnotnější. Slaboučké 3 hvězdičky (hlavně za všestranný ikonoklasmus a výsměch – mnohdy i literární předloze – V žáru královské lásky je totiž hrou bez pravidel a pro některé diváky i spolehlivým emetikem). (04.05.2010)

Opět se ukázalo, jak jsem zoufale bláhová. Myslela jsem si, že když to natočilo takové jméno na motivy mé milované knihy, když představitelé hlavních postav naprosto přesně typově sedí a ve vedlejších rolích se objeví takoví frajeři jako Jirka a Bolek, tak to prostě nemůže být tak špatné. No, ale je to opravdu hrozné; co do obsahu nemastné neslané, po technické stránce docela srandovní. (28.12.2007)

"Ředitel barrandovského filmového studia prohlásil, že tento film je předělem. Nazval bych to raději zlomem, propastí, černou dírou, do níž se propadá smysl filmu i smysl umění. Propastmi cesta nevede, ani k přilákání znaveného a chudého českého nebo slovenského diváka." (Jiří Sirotek, Občanský deník, roč. 2, 20. dubna 1991, s.9.) (09.10.2013)

Vilda Čok kuchající dort? Ivana Chýlková lízající botu? Bolek Polívka hrabající listí? Přesně o tomhle byla tahle sra*ka. Neuvěřitelná zhovadilost, debilita a absurdita sálá z každého záběru. Musím se přiznat že jsem se na začátku párkrát zasmál (SERU!) ale ke konci už to bylo utrpení. Těch 87 minut se neskutečně táhlo. Tohle je na odpad. PS: co mělo znamenat na konci to dvouhlavý mimino??? (06.04.2013)