V žáru královské lásky

Velmi bizarní podívaná při které jsem na mnoha místech vybuchoval smíchy. V některých momentech sice občas nudné, ale většinou se hned stane nějaká šílenost, která rozproudí krev. Také mě celkem bavilo porovnávat s Mechanickým pomerančem, hlavně příbytek pana knížete byl barevným provedením velice podobný. 60% (10.12.2012)

Jan Němec byl opakem toho, co si lze představit pod pojmy jako je podbízivost, líbivost, komerce, konformita… Byl to odvážný, osobitý tvůrce. Většinou z nás zůstane nepochopen a já osobně na tom nevidím nic špatného- alespoň po část svého života dělal, co ho bavilo- díly tomu mohl být šťastný a šťastní lidé dělají tento svět lepším. Nemá cenu diskutovat o tom, do jaké míry se mu podařilo zachytit podstatu Klímova Knížete Sternenhocha. Tohle je V žáru královské lásky. A byla vážně žhavá. Vildovi jsem ji věřil. A věřil jsem mu i jeho zoufalství a nenávist, když ji ztratil. Svého partu se chopil se ctí, Ivana Chýlková se mi tady zdála vynikající. Jenom mě to nebavilo. V roce 1990, ani teď- o 32 let později. Protrápil jsem se tím a těšil se na konec. To ale neznamená, že by Jan Němec neměl koule. (27.11.2022)

Nejlepší jsou záběry na Prahu stověžatou v kontrastu... se vším ostatním. Praha jako knížectví a vypoulený princ ubytovaný v Žižkovské věži jsou nenáročně provokativní motivy. Ovšem nemyslím, že laciné. Nejvýraznější postavou je kněžna Chýlková - prolíná se v ní mrzká obhroublost a démonická vznešenost. / Film je podle mě i zdařilou adaptací Klímovy knihy. To, co předvádí Čok není příliš vzdáleno mým představám z četby. Patří k tomu i jeho neumětelské odříkávání klímovských replik. 4,5* (11.03.2010)

Pokud si (dobře) vzpomínám, vydali jsme Utrpení knížete Sternenhocha jako první publikaci v ineditním Hostu (Brno). Jan Němec se ale Klímovské estetice nepostavil správným směrem, prsama v před, a uvízl v estetické pasti podmíněné širkokou paletou nabízejících se možnosti. Pro porovnání uvádím koncert skupiny The Plastic People "Jak bude po smrti", nahrané v roce 1979, kde klímovské téma vystoupilo se skutečnou naléhavostí a přesvědčivostí (moje nejoblíbenější album Plastiků). (14.08.2019)

Utrpení knížete Sternenhocha je utrpením zejména pro diváka. Nálepka expresionismus neznamená nutně umělecké dílo a exhibice Čoka s Chýlkovou je nudná. Nejsem zhnusená, na to už jsem viděla moc horších věcí, a přepjaté scény nebyly směšné. Mou nejsilněji pociťovanou emocí byl pouze vztek, že musím zabíjet hodiny českého jazyka (a svého mládí) koukáním na totální zhovadilost, kterou bych si sama nikdy nepustila. (23.01.2012)