Fanny a Alexandr

Zážitky z některých Bergmanových filmů jsou neskutečné... jedinečnou atmosférou, propracovaným příběhem, silnými emocemi, jimiž jsou naplněny v osobitém filmařském provedení, tentokrát i s nebývale pestrobarevným vizuálem, jenž naplno odráží veškeré (někdy i protichodné) dojmy, nálady a zážitky v měšťanské severské rodině v minulosti. První hodina plynula jako kouzelně poetický, až komediálně odlehčený vánoční film, s příchodem tragického zvratu se mění nálada a začne prostor pro vyznění nejednoho příběhu uvnitř spletitého rodinného dramatu, v němž dominuje postava kluka Alexandra. Zejména scény, které rozehrávají konfrontaci vyrůstajícího kluka se svatým Otcem a tedy i vlastní či jinou nadpřirozenou fantazií, vírou, přísahy a otázky pravdy nebo lži, na mě ohromně zapůsobily. Fanny a Alexandr mě díky častému vyprávění z pohledu kluka dokázali vrátit do dětství a to až zvláštně zneklidňujícím způsobem, zároveň však s obohacující reflexí a nečekaně lahodivým vyústěním k závěru. S chýlící se závěrečnou oslavou je to na jindy depresivního Bergmana, i přes všechny peripetie, zvláště kouzelný film. I přes absenci těch nejslavnějších bergmanovských tváří jsou zde opět k vidění vynikající herecké výkony včetně těch dětských, k nezapomenutelným za mě patří pohledy Allana Edwalla během posmrtných „duchařských“ zjevení a vtipem hýřící živelnost Jarla Kulleho v postavě vášnivého rodinného svůdníka. Viděl jsem kratší, tříhodinovou verzi, ale vůbec bych se nebránil v budoucnu opakovanému setkání s tímto dílkem v plném televizním sestřihu, dá-li se sehnat. [90%] (22.12.2023)

Strýček vám udělá ohňostroj! Číslo jedna: Radostný, milý snímek, přesně tak by měly Vánoce vypadat, plné smíchu, štěstí, svíček! Číslo dva: Každý je jiný a tohle umí Bergman dokonale vystihnout! Postavy ve svém filmu vykresluje jako nepředvídatelné. Ukazuje různost charakterů, temperamentů a povah. Číslo tři: Mě dokážou nadchnout originální momenty a detaily. Například ruplá postel, polštářová bitka se služkou, hořící punč, strýčkův ohňostroj, Alexandrova ostrá slova na pohřbu, taky jeho duchařské příhody a příběhy, mazaná koupě truhly... Zkrátka vážnost střídá vtip ve velmi jemných přechodech, zcela přirozeně! Sfoukneme svíčky a číslo tři je u konce. (02.05.2006)

Před chvílí jsem vyšel z Bergmanova malého světa, z toho jeviště plného lidí, nosících různé masky... a stále těžko hledám slova. Fanny a Alexandr je geniální film. To říkám se vší jistotou. Geniální proto, že se v něm zrcadlí velký svět. V té kolosální a rozmáchlé epopeji jedné švédské rodiny se vyjevují hluboce filozofické otázky směřující k samé podstatě toho, kým jsme. Pravda a lež. Láska a nenávist. Víra a pochyby. Realita a fantazie. Bergman divákovi otázky neklade. Nechává je "dít se" před jeho očima. A divák se musí ptát. A divák musí hledat odpovědi. Princip vlastní evropské kinematografii: ptát se, ne tupě čumět a nechat se bavit. Tenhle film vyžaduje pozorného diváka, který umí číst mezi řádky, hledat, zaujímat názor. Kolikrát se slovo a obraz rozebíhají a postavy vyprávějí příběhy. A jste to vy, kdo si je musí tvořit pomocí fantazie, Bergman vám jen dá impulz a otevře prostor pro imaginaci. Fanny a Alexandr je skutečně mistrův opus magni. Zračí se v něm rozjitřená mystika, zobrazovaná explicitně, fyzicky; hluboká psychologie, která dělá z každé postavy komplexní vesmír a jemný humor (felliniovsky laskavý a obyčejný). Nemyslím si, že tenhle snímek je idylizující a hymnický, naopak, pod všemi oslavnými tóny jako podzemní řeka protéká proud tragiky. Vina, která nás provází a zjevuje se tehdy, když ji nejméně čekáme. Čas, který nezastavíme a který se nám připomíná zvukem hodin. Všudypřítomné jizvy, které jsou daní za naše skutky. Ani Alexandr ve strhujícím magickém splynutí s podivuhodným Izmailem neodolá nenávisti, která ho poznamená... A přece – veškerou naději vkládá Bergman do nově zrozeného života. A také do tvůrčí fantazie, která – ať už tragická, nebo humorná – dokáže přetvářet svět... Bergmanův filmový svět je zázračným světem dítěte, kde věci vyzařují náladu okamžiku, dějí se tím nejobyčejnějším, a přece nejpodivuhodnějším způsobem... a snad proto je jejich kontrast s chladným, zlým a racionalizovaným světem dospělých (ztělesněný biskupem Edvardem Vergerusem) tak drsný a bolestivě příkrý. Fanny a Alexandr je svět ve filmu, oživený výsek jiné reality, kam můžete zapadnout, ale nemusíte. Pro mne je to svět, ve kterém nacházím vše, co dělá film mocným médiem a především – UMĚNÍM! Lidičky, běžte na to a ověřte si, zda se ještě (po všech těch kolosálních velkoprodukcích dovedete na film více než jen dívat! (22.02.2004)

Opravdu nadherny film, ale ze bych z neho byl nak uplne hotovej to se rict neda. Celej film stoji predevsim na vykonu hercu a tomu neni prakticky co vytknout, vcetne detskych predstavitelu, protoze ti take hrajou uzasne, ale mistama to obcas nekomu ujede a zacne prehravat. Moc casto se to ale nestane. Ty 3 hodiny co film ma se daj zvladnout v pohode (tj. nenudi), mistama mi to sice prislo trochu natahovane, ale nic hroznyho, ale rek bych, ze tech 5 hodin co ma director's cut bych neprezil. Hlavni problem bych videl v tom, ze krome jedne sceny (pohreb), tady neni zadna, ktera by byla skutecne nezapomenutelna. Par scen mi prislo prehnanejch (vriskani nad rakvi), par scen mi prislo nechtene smesnejch a par scen mi prislo takovejch navic. Urcite bych to nenazval rodinnou freskou, protoze krome uvodnich vanoc tu rodina neni pohromade a cely pribeh se toci okolo maleho Alexandra (Fanny je tu uplne nepodstatna a klidne by se mohla z nazvu filmu vypustit). Jedina vec, ktera tu je bezchybna, je atmosfera a s tim spojene kostymy, protoze takova ta atmosfera "mestanske rodiny na pocatku dvacateho stoleti" tu je fakt skvele vykreslena. Rek bych, ze Fanny a Alexandr je nejlepsi film co jsem od Ingmara Bergmana videl, ale presto to na 5* nebude. (21.05.2005)

Film jsem viděl v kině, a čekal a čekal kdy se bude dít něco zaznamenání hodníého. První manžel byl na ženu hodný a zabýval se kumštem, avšak nevydžel žít déle než žena, takže ta hledala pro své děti jiného muže. Našla si muže koketujícího s nějakým náboženstvím a to bičem a tvrdostí. To se tedy žena divila co provádí s jejími dětmi a jak se musí pravidelně modlit a nasávat informace z bible. Podobně se vedlo i jí, takže krutý muž ji vedl k cestě do nebe. Zda se mu to podařilo, či ne, tak to už nevíme. (01.09.2010)