Pohotovost

Vzdycky kdyz tento serial skonci, mam takovej divnej pocit. Vzdycky se tam neco semele aby nad tim clovek i uvazoval nekolik minut. Nemusi to byt zrovna poucne, nebo aby to cloveku neco dalo, ale je to takove zvlastni, nekdy rekl bych i nostalgicke. George Clooneyo tohle vyneslo na vysluni, ale nebyl jediny, ktery se do toho vzil opravdu skvele. Muj neojoblibenejsi je Dr. Carter, to je snad nejlepsi postava ktera je od zacatku do konce, ale i stposta dalsich. Obcas premyslim, ze bych se stal taky lekarem, jenze u nas v cechach to nebude asi stejne :( (07.08.2006)

Jak už to tak u mnohodílných seriálů chodí, ani tenhle se nevyhnul úpadku v průběhu natáčení dalších a dalších sérií. Zkratkovitost a rychlost, s jakou jsou prezentovány jednotlivé případy, přispívá k pocitu větší realističnosti oproti jiným seriálům z nemocničního prostředí, které se obvykle v každé epizodě soustředí na léčbu jediného pacienta. Za první dynamické řady "Pohotovosti" (a za fešáka G. Clooneyho:-)) bych dala tak 85%, za další repetetivní série s nezajímavými hrdiny už maximálně 45%. (20.03.2009)

Kdybych nikdy neviděla Six Feet Under, můj nejoblíbenější seriál by byl Pohotovost. V podstatě jsem s ním vyrostla, stal se velikou součástí mého života. Spousta věcí dělá z ER výborný seriál. V první řadě to je ohromné množství postav, které řeší reálné problémy, procházejí reálným vývojem. (John Carter se ukáže v první řadě jako nezkušený student, a na konci odchází jako zkušený lékař, sledovat jeho vývoj by vydalo na samostatnou esej... vlastně, moje láska k Johnu Carterovi by vydala na samostatnou esej.) Pak je tu ohromné množství epizod, které jsou originální buď příběhem který vypráví, a nebo způsobem jak jsou natočeny. Třeba v epizodě When Night Meets Day vzali dvě postavy a ukázali, jak se prolíná noční a denní směna, v jednu chvíli s rozpůlenou obrazovkou. V epizodě Four Corners ukázali jediný den 4x, pokaždé z pohledu jiné postavy. Podobných nápadů a vychytávek je tu hrozně moc, a tak zrovna u ER je prakticky nemožné vybrat jedinou nejlepší epizodu. Nedokážu ani spočítat, kolik mnohdy i vedlejších dějových linií se mi zarylo do paměti, kolik příběhů pacientů procházejících County General se mě dotklo. A nedá mi to a zmíním i názvy epizod. Nepřestává mě fascinovat, s jakou úderností dokáže pár slov vystihnout celou epizodu. Sleduji celý seriál znovu v originále, ale pokaždé když se objeví název dílu, dokážu si vybavit jak jsem jako malá poslouchala ten hlas, který název přečetl v češtině. Tohle všechno dělá z ER nejlepší nemocniční seriál všech dob. Rozhodně by si zasloužil delší komentář, abych mohla řádně ocenit všechny postavy (jak bych mohla nezmínit Marka Greena!), všechny vynikající epizody (jak bych mohla nezmínit poslední epizodu Marka Greena...) hudbu... Těch skvělých, dojemných, vtipných momentů je za těch 15 řad tolik, že ER budu sledovat znovu a znovu a mám jistotu, že mi to pokaždé něco dá. (23.07.2014)

Na seriály jsem nikdy moc nebyl, zvlášť ne na takové, které by měly přes sto dílů. Pohotovost je výjimka potvrzující pravidlo. Skvělé obsazení, skvěle řemeslně zvládnuté, skvěle napsané, realistické... Každý díl je zajímavý a neotřelý. Samozřejmě netuším, jak moc je to reálné, ale je to vlastně jedno. 90% (28.08.2016)

Jednou jsem viděla jeden díl. (já jich viděla teda víc, ale tohle si živě pamatuju) Padlo v něm tolik myopatických endokarditíd, angiomatosis retinae, nasazení beta-aminoisobutyrátu, podezření na Clonorchis sinensis která způsobuje distomatózu nebo subendokardiální fibrotických změn pod endokardem, patrných při restriktivní kardiomyopatii a rakovin léčících Ciprinolem, že by se toho nepočítalo ani v Dr. Houseovi. Popravdě nevím zda má můj komentář nějaký smysl. Vystihuje však tento seriál (14.11.2010)