Děti mrtvých

Kulturní obohacení v podobě syrských hladových básníků nás zatím míjí a tak si pro něj musíme zajet do Rakouska, země, kde každý druhý má české kořeny a tak se není čemu divit, že tam tahle štýrská variace na Cimrmana vůbec vznikla. O hororu není třeba diskutovat - žádný není, a humor najdete jen v titulcích, sledovat obraz je podružné. (16.03.2024)

Ja ani neviem, čo k tomu napísať. Viem, že išlo v prvom rade o formu a o obsah nie, to mi je jasné, ale ani neviem, či sa mi to páčilo, alebo nie, proste mám zmiešané pocity a miestami to bolo až nechutné a navyše v celom filme nie je jediný dialóg a všetko je preskripčne písané po prehovore postavy, čo je ďalšia bizarnosť. A hlavne to pôsobilo dosť uťahane. (31.03.2021)

Mno, chvílemi mi to připadalo skoro jako taková rakouská verze Litanu... surrealisticky hororovou podívanou bez smysuplného děje i zde doprovází dechový orchestr a opět se před kamerou hodinu a půl přehání divné postavy a ještě divnější oživlé mrtvoly, aniž by to celé experimentální šílenství bez ladu a skladu nabídlo jakousi myšlenku navrch. Od počátku mám pocit, že ze sledování tohoto skvostu padnu do bezvědomí, navrch mi svou vizuální strukturou Děti mrtvých evokovaly spíše blikání obrazovky zavirovaného systému... obraz-mezititulek-obraz-mezititulek, případně obraz-obraz-mezititulek nebo obraz-mezititulek-mezititulek. Už v několika filmech z němé éry jsem v duchu nadával, když byly každou chvíli bez invence přeplněny mezititulky a v moderním filmu z roku 2019(!) mi přijde využití mezititulků po celý film(!), někdy i 10-krát během minuty(!), docela praštěné... Vtipné mi to připadalo pouze ve scéně s hajného pokusem o sebevraždou, u zbytku jsem v první polovině občas zacítil, že bych si mohl ten film díky své ojedinělé poetice i relativně užít, kdyby každou chvíli nepřebleskovala černá obrazovka s bílými nápisy i v případech, že napsané věty spíše opisovaly již viděný děj, a režisérská dvojice volící němou formu by vyprávěla především obrazem. V polovině filmu se sice na čas tahle „blikající struktura“ uklidní, ale tvůrcům zároveň pak jakoby dojde i většina obstojných nápadů, které se spíše do němoty opakují, a celé toto podivné dění s podivnou poetikou už nemá čím zaujmout, než totální fraškou. Pozitivem sice je, že se ten film nebere vážně a ano – dokonce je to i komedie, ale povětšinou naplněna spíše bláznivými a bizarními scénami na čele s ujetou zombie fraškou a polotrapným hospodským striptýzem, než nějakým skutečným humorem. [40%] (26.09.2021)

Deti mŕtvych zaujali len tým, že sú bizárom a celkom originálnym, ale nič viac v ňom hľadať nejde. Zábery na mľaskajúcich dôchodcov ako si strkajú jazyky do huby, to je skôr nechutnosť, v závere potom šukajúci jódlovač na stole plnej jedla, opäť len niečo bizarné, účelovo zasadené, ale bez hlbšieho zmyslu. V podstate ani nevieme či má ísť o komédiu alebo horor, nič nie je vyhranené, vidíme len pozliepané scény, ktoré majú jediný účel - byť čo najviac divné. (30.03.2021)

Slavnosti sněženek v němém provedení na štýrský způsob. A se zomby. Překvapivě vtipný nepopsatelný bizár, chvílemi jsem solidně kroutil hlavou, ale bavilo mě to dostatečně. A kdo by byl býval řekl, že Mrtví neumírají nebudou ani zdaleka tím nejzajímavějším zombie filmem na letošním karlovarském festivalu? Děti mrtvých překvapily! [KVIFF 2019] (01.07.2019)