Rychlé šípy

Jako, ne že bych Foglarovky zase tak "žral", ale tohle je prostě klasika. O příběhu nemá cenu psát, zná ho snad každý (až na Stridera, že? ;-)). Film má atmosféru a také něco (neumím to přesně pojmenovat, snad napětí, poutavost), čím mě opravdu zaujal a neomrzel. K hercům nemám výhrady (a člověk přivře oči i nad těmi trochu staršími "kluky"). (21.05.2008)

"Koho volíš? Losnu nebo Mažňáka? - Třeba Bahňáka." Netřeba moc dodávat. I když je to letos neuvěřitelných 55 let, tak stejně mají Rychlé šípy své nesmrtelné kouzlo. Tenhle klasický příběh pěti kluků, kteří rozplétají tajemství Vontů, Stínadel a jednoho Ježka v kleci, je i po tolika letech krásný a napínavý jako kdysi. Jaroslav Foglar vytvořil českou legendu, která se už předává po několik generací a stále dokáže zaujmout každého mladého kluka. Tohle je jeden z mála českých seriálů, který je naprosto fantastický a nemá chybu. Díly jsou krátké a vždy končí napínavě. Klub Rychlých šípů se znovu a znovu vrací do děsivých uliček, aby odhalily tajemství, které se na ně valí od prvního dílu. Já bych se asi pouze pořád opakoval a točil v kruhu. Tohle je prostě skvělé zpracování. Tečka. (90 %) (04.03.2024)

Foglarovky mě nikdy nebraly a brát nebudou, ale tenhle seriál splňuje do puntíku pojem klukovské dobrodružství. Křivolaké uličky, tajné chodby, tajemný ježek v kleci, postava se škraboškou, ukryté předměty, Vontové a k tomu parádní černobílá stylizace. Kdoví, jestli dneska ještě kluky vytrhne tak jako hovadiny typu transformers a bionicle. Líbí se mi přímočarost, s jakou seriál odsýpá - zkrátka všechno fachá jak létací kolo. Akorát škoda, že se v určitých rolích objeví profláknutí herci. Hanzlík mi jako Tleskač vůbec neseděl. (27.02.2009)

Osmašedesátnické uvolnění se atmosférou, která jím byla vyvolána, spoluzasloužilo jednak o prodloužení filmové vlny a tolerance šedesátých let až k rokům 1971-1973, jednak již tehdy bouralo na tu dobu až neuvěřitelné množství tabu a zapovězeností vůbec. Rozmach obnoveného skautského hnutí se spoluzasloužil i o oživení foglarovských hrdinů. Z tohoto klasického seriálu, dnes jednoho z jádrových děl naší tvorby pro děti a mládež, se stala nezpochybňovaná hodnota. Citlivost položení do historického jádra Prahy, přesnost dobového posunu i zdařilý způsob vedení dětských i hereckých ztělesnitelů řady rolí, které jsou zde obsaženy, jsou hlavní příčinou tohoto nadčasového úspěchu. Mluvit retrospektivně o vhodnosti volby toho kterého představitele a vytýkat tak přímo i nepřímo nejen Hynku Bočanovi, ale i dalším členům tvůrčího týmu seriálu, že v roce 1968 neměli znalosti druhé poloviny osmdesátých a devadesátých let, je značně nešťastné. Ve všech případech se totiž jednalo o herce když ne z abslutní tehdejší špičky, tak nepochybně z tehdejšího i dnešního vysokého nadprůměru. Výtky tohoto druhu (nikomu tím nechci brát právo na názor) jsou tak trochu jako mořský příliv a odliv: přicházejí a mizí. Kvalita, ke které se vztahují, zůstává. Foglar i z nebes, odkud se na nás již drahně let dívá, může být nespokojen jen s jedním: s nedostupností seriálu na moderních nosičích. Je to nepochopitelné zřejmě nejen pro mě. (01.04.2008)

Od dětství jsem miloval veškeré Foglarovky, měl jsem přečtené snaad všechny (asi 3/4 ze všech vydaných knih od Foglara určitě). Je to o maldých a dospívajících chlapcích a dívkách, jak chodí na skauta a do unáku, plní bobříky všeho možného, chovají se lsušně, nemluví sprostě. i já jsem do skauta asi rok chodil, ale přestalo mě to bavit. Kdo nechce číst knížku, tak tento film ale musí vidět. (21.09.2004)