Druhý tah pěšcem

Další nezvratný důkaz, že Jaroslav Dietl byl naprosto příšerný scénárista. Zase tu chybí jakýkoliv konflikt a životné postavy a navíc se ještě tentokrát dají věci do pohybu až v posledních deseti minutách. Za dvě hodiny si z tohohle filmu nebudete pamatovat vůbec nic, ovšem tentokrát je v tom Olmer namočený maximálně z jedné třetiny. (04.04.2010)

Neskutečně ubohý pokus nasadit socialistické kontrarozvědce lidskou a přátelskou tvář. Ano, Karel Heřmánek se snaží a v jeho podání před divákem vyvstává obraz téměř sympatického uvědomělého pracovníka tajných služeb (i když charakterově pokulhává - eticky sporná už je třeba jen nevěra s kolegyní na pracovišti, navíc s družkou svého kamaráda), dokonce hraje šachy... Příměr šachů je ale návodový - v téhleté simultánce s občany režim jedním mocným máchnutím před začátkem hry smetl všechny figury z občanských šachovnic... S tím ani Vít Olmer nic nenadělá... (09.12.2007)

Co tu čtu ty komentáře, je mi trochu smutno. "Jaroslav Dietl byl naprosto příšerný scénárista", "Tak tohle bylo záživný asi jako tankovaní benzinu.", "trapný pokus o špionážní drama", "Naivní, hloupé a laciné" ...píše Douglas. Atd. atd... Co si myslíte, že se dalo natočit za špionážní krimi v roce 1985 v ČSSR?? Dietl nebyl příšerný scénárista, film měl svojí nepopsatelnou atmosféru, hudba O. Soukupa (jeho první počin v soundtracku) nebyla vůbec špatná... Asi nejvíc otravné bylo věčné kouření cigaret Heřmánka i na nemožných místech. Tak trochu jsem díky tomu ten film chvilkama "neviděl". Jinak typický osmdesátý léta. Dobře v tomto filmu popsal tu dobu věčně kritizovaný V. Olmer! (24.10.2010)

Velice slušný scénář (na kterém s Dietlem spolupracoval Hajný), prsa tentokrát neukáže Paulová, ale Bartošová, spousta známých herců v čurda rolích (dnes se tuším říká cameo), Praha a bistra 80. let včetně slavné rybí restaurace v pasáži na Václaváku, kam jsem moc rád chodil na jídlo (takové už dnes žel nejsou), nebo automat Koruna, a příběh je docela promakaný a pátrání vede každou chvíli jinam. Je fakt, že i tady pomůže krapet náhoda, ale jinak pátrání jede, jak má. Jo, a navíc ty Heřmánkovy cesty - jednou do Blavy, podruhé do Mikulova, přičemž vidět Mikulov 80. let + návštěvu ve sklípku i s lidovými písničkami, to se mi rovněž moc líbilo. Navíc je to svým způsobem hodě pohodový film, a potěšilo mě, že nakonec o ty drogy fakt nešlo. (28.01.2020)

Šit! Upocená snaha tehdejších filmařů a propagandistů srandistů konkurovat francouzským kriminálkám, kde se to hemží luxusníma auťákama, nejmodernější technikou (video, urpočítače, diáky a ženský bez podprsenek), tajnými agetny a drsnými policajty s velkými slunečními brýlemi. Jenže na Francii tehdejší rozkopaná Praha prostě neměla, ty kulisy moderní techniky nezakryjou žalostně oprejskaný kanceláře a celý to zkrátka působí jak poťomkinova dědina. Krom toho scénář otřesnej, člověk neví, co jako a kde a tenhle tam dělá co? A postavy teda taky nic moc. Jedna hvězdička za mimořádně působivý první záběr, kterej kazí jenom ta trapná angličtina toho špióna co zvedne telefon. Ou šit, muda faka, chtělo to větší koule, větší prachy a většího Belmonda. (25.06.2015)