Zuřivost

Připouštím, že se někomu mohou zdát Pasoliniho komentáře (= verše) patetické, subjektivní a levičácké, ale v posledku se jeví oproti Guareschiho názorům na každý pád upřímnější a hlouběji procítěné a promyšlené. A to se v žádném případě nechci pozastavovat nad charaktery obou umělců a osočovat Guareschiho z úmyslné neupřímnosti či falešnosti. Jádro věci tkví v tom, že autor Dona Camilla zprostředkovává své názory bez jasného osvětlení si a přiznání si vlastního ideologického stanoviska (stojícího nejspíše na základech konzervatismu). Proto když mluví o svobodě (emigranti z východního Berlína utíkají přes zeď za "svobodou"), vydává svoje pojetí svobody za objektivní formu svobody pro všechny lidi. A tím se stává stejně neobjektivním "ideologem", jak je vnímán od první chvíle filmu i Pasolini, a nesmíme se ani nechat zmýlit jeho selektivním sarkasmem a nadhledem (k čemu je ironie obrácená jen proti ostatním?). Je tu však jeden podstatný rozdíl - Pasolini se nám k tomu již v úvodu přiznává, reflektuje své ideologické stanovisko a jeho dialog s námi je proto od počátku upřímnější. Stačí nám pak už jen se nechat přesvědčit hloubkou jeho vnímání běhu světa, sice nesporně subjektivně zabarveného, ale tím i bezpochyby lidštějšího a pravdivějšího. (06.10.2013)

tak s týmto si to Pasolini u mňa dosť...pokazil :) .... je až smiešne s akým pátosom dokáže jednostranne predkladať historické udalosti (s tou Maďarskou revolúciou 56 si to u mňa doslova posr...), a v snahe dať svojmu výkladu punc "intelektuálnosti" to zabaliť do nepodarených vlastných veršov, v ktorých sa iba sem tam (najmä v závere jeho časti) blisnú samozrejme aj všeobecne platné a krásne myšlienky... chvalabohu aspoň za druhú časť Guareschiho, ktorá je vytvorená oveľa rezkejšie, sarkastickejšie, vecnejšie a v konečnom dôsledku aj optimistickejšie, bez potreby zaobalovať svoje názory do prílišnej básnickej vaty - Guareschi ju nahradil radšej mnou tak obľúbeným sarkazmom, výsmechom ("keď sa ide moderný človek ženiť, musí si prelistovať katalóg elektrických spotrebičov").... avšak, v niektorých prípadoch sa aj jeho pohľady už zdajú prežité, a niektoré narážky doslova nacistické alebo rasistické (či už verbálne alebo vizuálne) .... z napísaného je asi zrejmé, že druhá časť ma oslovila viac, a to už len preto, že na vyjadrenie pocitov autor nepotreboval do svojho príspevku vsunúť snáď 15 výbuchov atómových bômb ako Pasolini - asi ho to fascinovalo :) a zneužiť krásne Albinoniho Adagio na dosiahnutie empatie :( .... každopádne, ani jeden z pohľadov na "svet" nie je presne ten môj...prvý bol úplne mimo, a druhý miestami zaváňal povýšenectvom, rasizmom, súčasnou neonazi propagandou o "chuderke Európe" balansujúcej medzi znepriateľenými Ruskom a USA, a miestami aj nekorektnosťou (najmä ohľadne kritiky Hirošimy, ktorú považujem - s prepáčením - za záchranu Japoncov.... Nagasaki je už o niečom inom, tam už Američania iba skúšali druhý vyvinutý plutóniový typ bomby, a pre kapituláciu Japonska to snáď tak potrebné nebolo... aj keď hrdosť Japoncov ešte aj po Nagasaki zvažovala doslova boj do posledného muža! keď sa cisár po prvý raz ozval v rádiu, a ohlásil svojmu ľudu potrebu kapitulácie, všetci boli zdesení.... väčšina očakávala boj až do samého konca.... a ešte v tom bol zamontovaný aj Molotov, ktorý akoby odkladaním prijatia japonského veľvyslanca čakal na to, s čím Američania prídu, aj keď vedel že Japonci dostali ultimátum, a aj keď japonský veľvyslanec na neho naliehal a hovoril o dôležitosti každej hodiny... Sovieti boli totiž možní sprostredkovatelia kapitulácie, a pri ich väčšej angažovanosti by si Truman testoval svoje zbrane iba v púšťach USA) .. takže, za Pasoliniho jedna hviezda (červená) a za Guareschiho dve ("nahnedlé")..... .... po dvoch dňoch som si to prečítal, a asi som bol na oboch pánov trošku prísny.... nie, nejdem zvyšovať hodnotenie, ale iba som si uvedomil, že obaja sa svojim spôsobom uvažovania snažili vyjadriť to isté, a síce ako veľmi im záleží na budúcnosti ľudí, ich humanite, mieri.... Pasolini vsadil na vieru v dobro človeka (okrem buržoázie a kapitalistov samozrejme :) ..... Guareschi vsadil skôr na na kritiku človeka, na kritiku jeho primitívneho pachtenia sa za modernosťou, na kritiku jeho "stádovitého rebelantstva" (04.05.2010)

Upraveno v březnu 2021. Zuřivost je pozoruhodným filmovým experimentem rázně probuzené emancipace a sebevědomé svobodomyslnosti rebelujících šedesátých let dvacátého století. Je politickým i sociálním glosářem společnosti a života lidí. a ta nekonečná válečná přítomnost byla stále součástí západní civilizace, což pokládá základní otázku filmového díla. Pier Paolo Pasolini je tady především romantickým básníkem marxismu, a byť si uvědomuje realitu slz a krve té sovětské komunistické víry, zůstává idealistickým snílkem a opěvuje lidovou demokracii jako ten přirozený evoluční vývoj společnosti. S tím souvisí i jeho jásavá poezie nad osvobozováním afrických národů, plamenné požehnání ztrouchnivělosti buržoazie i ceremoniální pompéznosti katolické církve, pláče nad odcizením moderního světa. Válka je pro něj třídním bojem. Novinář Giovanni Guareschi zůstal věren své satirické tradici a s ironickým nadhledem a jízlivým popichováním komentuje pokrytectví urovnávání bolesti druhé světové války, koloniální rozpad je koncem těch starých, zlatých časů aristokratické Evropy. Z pohledu dnešní bláznivé hysterie je v mnohém nekorektní, přesto je jeho sarkasmus často drze výstižný. Je kritický k Američanům, konzumu a sexuálnímu osvobození, a za úhlavního nepřítele člověka viní komunistu a ideály marxismu. Nespokojenost je důsledkem hodnotové prázdnoty spotřební kultury a odcizováním v pohodlí technologického pokroku civilizace, jeho sarkasmus jiskří a popichuje. Zuřivost je zajímavou sondou na život člověka a společnost od konce ničivé války až po dobu vzniku filmu, člověk se zmítá ve změti vášní těch zásadních transformačních procesů. Příjemný nadhled i poetizování. (14.10.2009)

Tady jsem trochu na rozpacích. Možná jsem očekával úplně něco jiného. Nejprve bych Levným knihám rád trochu vynadal za dost matoucí zkreslení skutečnosti, neboť jimi vydané DVD se tváří čistě jako výtvor Pasoliniho. Jak velmi překvapivé bylo mé zjištění, že jde o dílo dvou tvůrců, z něhož Guareschiho část se jeví v mnohém znaltelně lepší, než právě Pasoliniho první polovina. Pasolini samozřejmě do své části umístil spoustu zajímavých, trefných a dobrých postřehů, jak v obrazové, tak i v komentované rovině. Jeho půle je však poměrně nesouměrná, roztřesená a rozlítaná. Nedrží to pohromadě, skáče to z kozla na beranici, z louže pod okap, jednou nohou tam, druhou tam. Možná to byl záměr, je z toho trochu cítit jakýsi směr, ale trošku jsem to odzíval. To Guaresciho část je soudržnější, přímočařejší a z pozice příjemce stravitelnější. Hned úvodní obecná část o civilizaci je skvělá. Ovšem, jak mi na Pasoliniho části vadila možná až přílišná (i když i tak tu a tam kritická) benevolence k marx-leninismu), tak mi na Guiaresciho části stejně tak vadil tu a tam až za hranicí snesitelnosti propagandistický a zjedodušující antimarxismus. Guaresci (na rozdíl od Pasoliniho) to mnohdy fakt zjednodušil na fakt, že za všechno mohou bolševici, kapitalisté za nic. Při jeho velebení kolonialismu se mi zvedal kufr. Oba se však dokázali v jistých částech sejít, zanotovat stejnou písničku, potřást si rukama a pak se zase rozejít každý na svou stranu barikády. To jsou nejsvětlejší okamžiky filmu. Z dnešního pohledu docela zajímavý dobový dokument a pohled na mnohé šílené okamžiky půlky dvacátého století, zřejmě nejšílenějšího století v (novodobých) dějinách lidstva. Ano, během sledování filmu se mě zuřivost zmocňovala častěji, než by mi bylo milé. Protože jsem misantrop a nestydím se za to. (12.04.2012)

První část sestříhaná a vyrobená Pierem Pasolinim působí, jak ostatně na začátku uznává sám režisér, značně chaotickým dojmem a dobrat se k podstatě dokumentu je skutečně oříšek. Navíc jeho výpověď je silně ovlivněná radikálně levicovým pohledem na svět a zejména jeho hodnocení Sovětského svazu a "osvobození" sovětských pracujících působí dnes nechtěně směšným dojmem. Při jen minimálně kritickém výběru pramenů by jeho výpověď musela nutně vypadat jinak. Druhá část Giovaniho Guaresche je sice opět politicky tendenční z opačných pozic, ale jako dokument je mnohem celistvější a netrpí natolik lyrizujícím komentářem. Dokument se bohužel vyznačuje nízkou kvalitou materiálu, která nepochybně souvisí se zpracováním starších filmových materiálů. Celkový dojem: 50 %. (26.07.2009)