Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Kam se hrabe Garrett & Kid, tady to je jiný kafe a po právu kultovka. Oates snad životní role, přímočará a stylová grindhousová zápletka, sebedestruktivní post-hippie atmosféra, vyprahlá mexická krajina, kozy, smrt a tequila. Další nekompromisní must-see v rámci 1970s. Peckinpah: "For me, Hollywood no longer exists. It’s past history. I’ve decided to stay in Mexico because I believe I can make my pictures with greater freedom from here." (29.08.2023)

Westernový film přepsaný a přenesený do gangsterského žánru postavou Sama Pecpipnaha, který tu nenabízí osobní mytologii, ale doslovnou autobiografii – nikoliv tedy už klasická tragédie kladného hrdiny z divočiny, který má věci pod kontrolou, nýbrž samolibý a násilnický muž je v centru dění, jehož sebedestruktivní porážka pramení z téměř mechanické nevyhnutelnosti. (05.06.2009)

Nejen Buñuel si odskočil do Mexika natočit nějaký ten provokující kousek se surrealistickým nádechem... HLAVA Aldreda Garcii je pro mě osobně zatím ten nejlepší film Sama Peckinpaha, jaký jsem viděl. Osobitý, zábavný, napínavý i bizardní, ale bizardní takovým způsobem, že obsahem je přesto smysluplný děj s krásně fungující strukturou vyprávění. Dovoluji si říct, že Peckinpah doslova vytasil v rámci žánru westernu nový rozměr, když zasadil svůj dobrodružný příběh o drsném boji jednoho muže proti všem, z rovněž divokého prostředí, do tehdejší současnosti 70. let. První polovina si plyne nejednou ve znamení poezie, romantiky, humoru a dobrodružství na cestách, v zásadní scéně na hřbitově nastává zvrat, po kterém se brzy rozpoutá nekompromisní rošada plná nejen střelních zbraní, rychlých auťáků, ale i špíny, smradu, chlastu... Chvílemi až autentická atmosféra si zaslouží osobitou pochvalu, vizuální stránka je fascinující nejednou už sama o sobě, ale ten hnusný zápach dochází ve vybraných z obrazovky skoro až divákovi. Nemusím brutální zobrazování násilí ve filmu, ale přijde mi, že Peckinpah ho tentokrát (narozdíl od Divoké bandy, která mě příliš neoslnila) dokázal podat s obrovským nadhledem, jenž doprovází celý tento ujetý snímek a výjimečně mi vůbec nevadilo, ba dokonce umocňovalo můj osobitý filmový zážitek spíše pozitivním způsobem... a jinak, Warren Oates je jako novodobý antihrdina parádně stylový! 90% (12.11.2020)

Výborná, ale výstřední drsná velmi černá road-movie v té době už prý těžce popíjejícího režiséra Sama Peckinpaha, známého mi zatím spíše z westernů (Balada o Cable Hogueovi, Jízda vysočinou). Posuďte sami pár obrazů z filmu bez nároku na úplnost: Bohatý Mexičan El Jefe vynášející krutý rozsudek nad otcem svého budoucího vnuka (viz název filmu), děvka nelítostně shozená v pajzlu z barové stoličky, pianista po sexu vyhrabávající si a zamačkávající si vši muňky, o chvíli později kyprá nahá Elita svalící se z postele hned pod kytarou stejně oblých tvarů, opilá jízda autem na venkov jen tak mimochodem doplněná přepadením a znásilněním Elity hippie motorkáři za zpěvu u kytary (jednoho z motorkářů hrál známý písničkář a alkoholik Kris Kristofferson), pohřbení zaživa ve znesvěceném hrobě, cesta autem ve vedru s mouchami oblezlou zahnívající hlavou v plátně na předním sedadle, dítko umývající okna auta - a pak už jen totální deprese v samomluvě s hlavou a totální masakr při posedlosti splnit úkol - za Bennieho, za Elitu i za Alfréda, jehož hlava nikomu štěstí nepřinesla. Černý sarkasmus vrcholí při příjezdu Bennieho k El Jefovi zrovna na křest novorozeného syna Alfréda Garcii, když Alfrédovu hlavu si veze s sebou... Vím, když to takhle napíšu, vypadá to strašně jako nějaký odporný béčkový horor. Je to ale zatraceně dobrý film vzbuzující spoustu emocí a otázek (např. Má pomsta vůbec smysl ? Kam až lze zajít v touze po penězích?). Trailer:http://www.youtube.com/watch?v=4-48J_x23ZE&feature=related (10.03.2009)

Scénář: Sam Peckinpah, Gordon T. Dawson .. Hořký film. A dlouho bohužel velká nuda. Alfredo Garcia je od začátku mrtvý muž a tak děj spočívá v tom, že se jede na hřbitov pro jeho hlavu. Nebojte se, to není spoilerování, tohle všechno je ve filmu jasně řečeno hned v úvodu - chci vás jen varovat před pekelnou nudou (na úrovni slabých dvou *), která to putování doprovází aneb zbytečné epizodky (ala flashbacky v Lost :-)). Je to dlouho taková nezáživná road movie dvou zoufalých milenců, kteří si chtějí přivydělat na jednom pofidérním kšeftíku. Ani jejich vztah a cesta však nepřináší nijak věrohodné natož zábavné osvěžení (částečného odůvodnění těchto epizodek se přeci jen dočkáme, ale stejně to nepřekryje onu pachuť nudy!). Zhruba po dvou třetinách děje nastává zlom a příběh se promění na klasickou honbu pomateného muže za pomstou. Příběh najednou začne svižně plynout a ostře kontrastuje se zbytečně nevěrohodnou více než polovinou filmu. Ale konečně baví a přináší něco pamětihodného. Suma sumárum, Bring Me the Head of Alfredo Garcia si minimálně jedno zhlédnutí určitě zaslouží, ale doporučuji se obrnit na už zmíněný velice slabý rozjezd. Dodávat, že mi mexické prostředí, kde se Peckinpah nejčastěji pohybuje, vůbec nesedí, snad už ani nemá smysl. (02.11.2006)