Tiché doteky

Mám velké pochopení pro úlohu mladého ambiciozního českého filmaře, který musí ustát vyčerpávající podmínky koprodukcí ve snaze vymanit se z tuzemského prostředí, aby mu to pak ujelo natolik, že ty jeho evropské vzory můžete přímo chytat ze sedačky, jak tryskají z plátna. Kdybych ale nechal promlouvat jen své sympatie, tak by to bylo ode mě povýšené, takže smolík pacholík - Tiché doteky mají bezpochyby své dílčí kvality, ale úplně vadný koncept, který vysvětlí pozadí naprosto všech zobrazených událostí až závěrečným titulkem. Do té doby nenabídne jedinou stopu k tomu o jaký film se jedná a tančí akorát se zpola hororově zpracovanou zápletkou o naprosto dehumanizovaném společenství boháčů připomínajících třeba vlámského Borgmana. Celý snímek je navíc výrazně obrazově i zvukově stylizovaný, takže když se v závěru dozvíme, že variuje skutečné události o skutečné organizaci, dojde nám, že jsme se stali akorát obětí opravdu důkladné manipulace, nehledě na to, co si o oné organizaci můžeme jinak myslet. Osobně s tím mám menší problém, než by měla mít většina lidí, protože jsem si vědom, že film obecně je manipulací. Nicméně tady už se překročila pomyslná čára. (05.01.2020)

Shodou okolností jsem v poslední době viděl dva velmi podobné filmy. Tím prvním je 1BR, který je ale ryze americký, do hororu fušující a v určitých ohledech tudíž i přehnaný. Tím druhým jsou Tiché doteky v koprodukci tří evropských zemí, mezi nimiž překvapivě nechybí Česká republika. Oproti 1BR jsou Tiché doteky daleko realističtější, komornější, méně prvoplánově thrillerové. Na druhou stranu svou neurčitou atmosférou a plíživým strachem z něčeho neznámého umí zabrnkat na tu správnou notu. A právě ta atmosféra něčeho neurčitého, divného a dost možná i zvráceného je hlavním tahounem celého filmu. Eliška Křenková jako vždy super. S hereckým projevem je všechno v nejlepším pořádku. Co se mi nelíbilo a je to i důvod, proč nedávám plné hodnocení, je to, že jsem ji z psychologického hlediska ten přerod nevěřil tím, jak rychlý, zkratkovitý a celkově nedovysvětlený byl. Nebo že by to snad byl záměr? Vizuálně je to ovšem paráda. Chlad a odtažitost je cítit z každého záběru, z každého zvuku a skvěle to vygraduje finální one-shot scénou. Parádní debut a a výborná filmařina. Podobných koprodukcí bych rád viděl v budoucnu víc. (27.07.2020)

Štve mě, jak ten film vypadal, protože když v titulcích vysvětlí, o co tam vlastně šlo, až pak mi došlo, jak skvělý film by se z toho dal udělat a mrzí mě to kvůli tomu, že atmosféru měl skvělou. Respektive měl by, kdyby mnohem víc znepokojoval a nepůsobil tak, jako by se v něm nic nedělo. To totiž Tiché doteky (možná to bude moc silný výraz, ale jsem prostě zklamaný) zabilo. Úvodních 20 minut bylo dokonalých a modlil jsem se, aby to tak vydrželo, protože by se konečně zas po dlouhé době objevil nějaký pořádný český film, který by se i lišil. Jenže stejně jako mnou nedávno viděný Hotel od Jessicy Hausner (který se k tomuhle filmu dá skvěle přirovnat hlavně kvůli úhlům kamery a vlastně i stejnou atmosférou a jejím průběhem), po 20 minutách mě to začalo nudit, protože nám za tu dobu byla nastíněna základní zápletka - au pair přijede do zahraničí k nějaké bohaté rodině a má se starat o zamlklého synka - jenže ono se pak nic moc nedělo a nejhorší bylo, že film si ani nedělal nějakou námahu s tím něco vysvětlovat. Co dělají rodiče Sebastiana? Nevíme. Proč jí Sebastian totálně rozflákal notebook? Nevíme. Proč se scházejí s dalšími bohatými lidmi? Dozvíme se až v textu před závěrečnými titulky. V tom textu se dozvíme úplně všechno o tom, co se ve filmu vlastně dělo, jenže problém je v tom, že ten film by to měl říkat sám, bez nějakých pomocných textů. A to Tiché doteky neříkají. Vlastně nebýt tam ten vysvětlující text, tak nikdo nevíme, o co vlastně šlo. A to je špatně. Ale zase na druhou stranu si zde musím pohonit své miniaturní ego, mě to v průběhu film došlo. Ne úplně vše, ale ten základ jsem odhadl. Každopádně, i když bylo dobré vidět tohle téma v českém provedení, bohužel to nedopadlo jak mělo. Zaujala mě jenom kamera, ze začátku a pak chvílemi atmosféra, pár scén a to je asi všechno. Navíc tam jsou i některé zbytečné věci (třeba ta romantická linka tam vůbec být nemusela) a Křenková má v obličeji pořád jenom jeden výraz, akorát se občas usměje a jednou nebo dvakrát rozbrečí (btw, v té telefonní budce to tvůrci moc nedomysleli, sopel z nosu nezačne kapat hned, jak člověk začne brečet). Škoda, mohlo to dopadnout mnohem, mnohem líp. A na nějaký pořádný a jiný český film evidentně musím čekat dál. 2* (20.02.2020)

"My ho nebijeme, my ho milujeme." Mé dojmy z tohoto filmu jsou hodně rozporuplné. Téma určitě silné, ale mám dvě zásadní výhrady. Jednak mi u většiny scén vadilo, jak jsou nedořečené, díky čemuž divák v kterých momentech nechápe, o co zde vlastně jde. Možná to byl záměr, nechat to někdy na divákově představivosti, ale mě se tenhle styl vyprávění moc nezamlouval. S tím souvisí i má druhá výhrada. Někdy kolem polovičky filmu dojde k určité dosti podstatné přeměně hlavní postavy, která mi ale přišla neskutečně uspěchaná a nedůvěryhodná, stejně jako celá její motivace. To je samozřejmě důsledkem oné neochoty autora k doslovnosti, což je však podle mě ve finále spíš na škodu. (20.04.2020)

Silný film pro silné povahy. O mně to tak úplně neplatí, musel jsem se trochu přemáhat, abych to vydržel až do úplného konce. Někdo se tu v komentáři dožaduje hororu, pro mě to z mantinelů uvedeného žánru v podstatě nevybočilo. Bylo to děsivé a znepokojující. Nejprve se člověk bál o Míšu, pak o Sebastiána a po závěrečných titulcích o sebe. Magoři nikdy nebudou úzkej profil, o ty se bát netřeba. Hoge umí 👍 (23.02.2020)