Karel, já a ty

Od první do poslední minuty nudná konverzační věc, kde se plká jak ze života o ničem, tahají se moudra z hlavy a technicky to je na úrovni bakalářské práce studenta filmové školy. Film Bohdana Karáska vypadá jako dokument ze života autora. Prostě ráno zápl kameru a nechal ji pár dní běžet.. Dvě hvězdy za Jenovéfu z Boku. (29.03.2020)

Trojka protivných uhuhlaných mamlasů, kteří neví, co chcou, vede 111 minut ubíjející rozhovory o tom, že teda neví, co chcou, a jen tak se plácají odnikud nikam a blbě usmívají. Není v tom žádná hloubka, žádný existencialismus. Okay, i bez existenciální tísně by to mohlo s odřenýma ušima projít jakožto nějaký syrový drama o osamělosti stárnoucích mileniálů, ale to by to nesmělo být zpracovaný tak hrozným způsobem. Sledovat "herectví" Miroslava Faderholze se vyrovná středověké tortuře. Dialogy připomínají dramatizaci článků z lifestylových magazínů, ale jsou ještě 10x nudnější a víc ubíjející, protože ty postavy jsou tak nesmírně tupé a navíc ještě blbě zahrané a ve výsledku kromobyčejně protivné. Všem třem jsem měl chuť zakroutit krkem. Do toho kamera i zvuk jsou na úrovni domácího porna, dialogům často není ani rozumět, a že je to "bytový film" jako omluva neobstojí. Existují nízkorozpočťáky natočené ještě horší kamerou, které ale nejsou tak odfláknuté. Poslední věc je, že snad každých 10 sekund tady z nějakého důvodu znějí místo hudby údery bicích, což mě ke konci filmu už dovádělo vyloženě k nepříčetnosti. Tohle jsem neměl dokoukávat. (10.03.2020)

Ne, tohle vážně hodnotit nemohu. Některé filmy by měly mít místo hvězdičky nějaký jasný piktogram - že jsou jen pro lidi do maximálně 25 let, kteří v sobě ještě mají nezvladatelnou touhu plácat (pardon: filozofovat) o životě. Nic ve zlém, ale obávám se, že pro nás ostatní už je to nepoživatelné. Autorovi všeho, Bohdanovi Karáskovi, už ale táhne na čtyřicítku, takže se možná maličko vnucuje otázka, zda není nějak opožděn ve vývoji (nebo ten film prostě jen chystal dlouho). Jenůfku mám ráda, ale často jí nebylo ani rozumět, jak drmolila. (30.03.2020)

fajnové české indiečko.Sice se tu prakticky nic neděje a ani se tu nic zásadního nestane,ale přesto se na to skoro dvě hodiny dobře kouká.Největší sílou Karáskova filmu jsou totiž dialogy (a je jich tu opravdu hodně),které působí přirozeně a nenuceně.Všechno se točí okolo vztahů a nejistoty postav jestli v nějakém vztahu setrvat - protože může a nemusí být ten pravý - a nebo zda vůbec začínat protože je tu pro změnu strach,Není to sice nic převratného,protože tohle se řeší v mnoha filmech,ale ne vždy to funguje tak jako tady.Na české poměry v posledních letech skoro až nevídaný počin...70% (15.11.2020)

Mluví se v případě „Karla“ o tom, že je to konverzačka. Ale tak to úplně není. V tom filmu je jedna celá rovina, která je ryze montážnická. Všechny ty prostřihy s "billboardy", které velmi trefně komentují dnešní dobu a konfrontují ji s hodnotovým rejstříkem postav. Nevím o žádném současném českém filmu, který by střihovou skladbu používal tak důsledně. Myslím, že diváci si už trochu odvykli vnímat film tímto způsobem - ta pravá „informace“ v jejich mozku vznikne teprve spojením dvou k sobě střižených záběrů, teprve z této konjunkce vznikne něco třetího. Nic ve slovech, a snad ani v obrazech, ale až v mysli. To „Karel“ dělá velmi důsledně. A přirozeně: humor, Karásek-Dušan jako moudrý vůdce sekty, a mnoho dalšího, krásného...:-) Film má rytmus, plyne, vine se, je to spíš hudební skladba. (15.12.2020)