Lucie, postrach ulice

Na 80. léta je to nadprůměr nejen ve scénáři, ale i ve zpracování. Spolupráce s Němci (natož těmi "západními") filmu jen prospěla. Oblečení postav, architektura města, zboží v obchodním domě... tohle všechno bylo u nás zjevením. A ve spojení s kvalitním příběhem má film co říct i dnes. Taky oceňuji, že se jedná o rodinný film, i já, dávno odrostlý, se u toho pořád bavím. (18.12.2009)

Česká pohádka z českými herci v západoněmeckých reáliích mi vždycky vytvořila iluzi, jaké by to bylo kdyby nás nepřibrzdila komunistická kontraproduktivní politika. Samozřejmě tohle jsem pochopil až později, jako děcko jsem film miloval jako úžasně vtipné dobrodružství. Dnes už se dívám se synkem a myslím, že se mu to líbí stejně jako mě kdysi. (29.02.2016)

Kvalitní a půvabný film pro děti. Dětská fantazie osamělosti prázdnin se zhmotňuje ve dvou oživlých postavičkách z formely, barevné modelíny. Film je sestříhán z původního seriálu, vyrobeného pro západoněmeckou televizi WRD. A i když se seriál natáčel v Praze, tak jsou v něm patrné německé reálie. Dětská fantazie nemá omezení, naopak získává na rozměrech v době osamělosti. Lucie (rozkošná holčička Žaneta Fuchsová) prožívá konec letních prázdnin sama doma, když jsou kamarádky pryč a parta starších dětí ji nechce přijmout mezi sebe. A v tom se právě dostávají na svět oživlé barevné figurky formeláků, ukradených v touze po přijetí do party. Malej zelený (hlas Jiřina Bohdalová) a Velkej oranžový (hlas Josef Dvořák) pak rozehrávají s malou Lucií kolotoč zábavy a potrestání zlobivých a morousů. Malej a Velkej nezkazí žádnou zábavu, naopak přináší notnou dávku invence v kouzelných rošťárnách. Z dalších rolí: ustaraná Luciina maminka (dobrá Daniela Kolářová), bojící se o svou holčičku, hodný Luciin tatínek (dobrý Jaromír Hanzlík), hrdý na její lumpárny, vstřícný Luciin dědeček (Jiří Pleskot), nekazící žádnou zábavu, přísná paní Richterová (dobrá Hana Maciuchová), její nezbedný syn Osvald (Michael Hofbauer), velitel party starších dětí (Mahulena Bočanová, Saša Pirná, Pavel Miko a Ota Bláha), kteří se díky formelákům přesouvali od Osvalda k Lucii, doběhnutý detektiv obchodního domu (Otto Šimánek), překvapený zubař (Bořík Procházka), a jeho malý pacient (Lukáš Bech), toužící vidět malé tuleně. Dospělí jsou překvapeni, děti jsou nadšené, a duše každého se alespoň na chvíli vrací do doby kouzelného dětství. (13.06.2012)

Chobotničky mi nikdy k srdci nepřirostly. Dokonce musím říct, že mi i celkem vadily. Všechny filmy, které se jich týkaly jsem i v dětství dost odzíval. V dospělosti jsou kupodivu celkem snesitelné, ale stejně se nejedná o žádný velký zázrak. Prostě je to taková klasika, která je už ale dávno hodně vyčpělá. 50% (19.09.2016)

Dodnes si pamatuju, jak jsem si uplácal vlastní Friedrichy. Už od malička jsem byl šikula , takže nebyli tak tragický jako ty Osvaldovo, pro mě byli tenkrát k nerozeznání od těch filmových. Jen jsem neměl novou pastelínu a vytvořil jsem je z tý za ty roky používaný, ze všech barev smíchaný, velký tvrdý, šedivý hroudy:-). Jo, byl jsem to tenkrát nenáročné a šetřivé robátko. Ale žádnej blbec, s tím, že mi obživnou jsem nikdy nepočítal;-). 85%. (03.07.2018)