Jistě, pane premiére

Některé seriály začnou dobře a špatně skončí. Některé začnou špatně a zlepšují se. Ale některé začnou dobře a mají tendenci se zlepšovat. A ruku na srdce, těch je opravdu málo. Nicméně Jistě, pane mistře a později premiére k ním patří. Nejde říct, že by byla špatná epizoda. U každé z nich se člověk opravdu pobaví. A i když se některá témata opakují, nejsou pokaždé stejná. Za mě skvěle odvedená práce. (25.12.2019)

Při našem nepravidelném setkávání naší skupiny pozérů, vyděděnců, nespokojenců a ožralů jsme setrvávali v neformální diskusi o tomto seriálu. Během ní došlo k úplné a upřímné výměně názorů, postojů i idejí. Z oné diskuse vzešla celá řada podnětů a po jejich přezkoumání se ukázalo, že naznačují slibné směry uvažování, jejichž sledování vedlo k pochopení, že alternativní postupy jednání by vlastně za jistých okolností umožnili poskytnout možnosti jemné modifikace, vedoucí i k přehodnocování původně sporných oblastí a naznačující způsob, jak podpořit možnosti kompromisu a spolupráce. A tak při mnohostranném uplatnění a s patřičnými vzájemnými ústupky jsme dospěli k uspokojivému rozuzlení: kladnému ohodnocení této půvabně a hravé politické a byrokratické satiry a k nalezení dalšího rozumného důvodu k hromadnému veselí a obžerství. V centru dění opět svatá trojice: pokrytecký a marnotratný PM James Hacker (skvělý Paul Eddington), samolibý a neústupný stálý tajemník vlády Sir Humphrey Appleby (vynikající Nigel Hawthorne) a ochotný a úslužný osobní tajemník premiéra Bernard Woolley (dobrý Derek Fowlds). Z dalších rolí: ironická premiérova manželka Annie (Diana Hoddinott), premiérova politická poradkyně Dorothy Wainwright (Deborah Norton), vysloužilý stálý tajemník vlády Sir Arnold Robinson (John Nettleton), a stálý tajemník ministerstva financí Sir Frank Gordon (Peter Cellier). Bohužel s hrůzostrašnou jistotou lze tvrdit, že v určitých obměnách tento způsob vládnutí platí všude a vždy. (07.03.2015)

Jim povýšil na premiéra, ale neztratil nic ze své idiocie a pitomého úsměvu. Humphrey a Bernard se dostali do vyšší platové třídy, ale rovněž zůstali věrní své povaze: jeden je tak mazaný, že byste ho podezřívali i z toho, že v Anglii nevyšlo slunce, druhý tak přitroublý, že místo aby dával bacha na hubu, riskuje propuštění, řeší ablativ. Ale hlavně, humor má stejné grády jako Pan Ministr, takže za mě plný počet! (26.01.2010)

Sir Humphrey: Unfortunately, although the answer was indeed clear, simple, and straightforward, there is some difficulty in justifying assigning to it the fourth of the epithets you applied to the statement, inasmuch as the precise correlation between the information you communicated, and the facts insofar as they can be determined and demonstrated is such as to cause epistemological problems, of sufficient magnitude as to lay upon the logical and semantic resources of the English language a heavier burden than they can reasonably be expected to bear. Jim Hacker: Epistemological, what are you talking about? Sir Humphrey: You told a lie. Jim Hacker: A lie? Sir Humphrey: A lie. Jim Hacker: What do you mean, I told a lie? Sir Humphrey: I mean you ... lied. Yes I know, this is a difficult concept to get across to a politician. You ... ah yes, you did not tell the truth. (11.01.2009)

Přestože se v pokračování Jistě, pane ministře styl humoru moc nezměnil, je v lecčem odlišný. Vše vlastně vychází z povýšení Hackera z ministerské funkce do úřadu premiéra. Jednotlivé díly se tak zabývají větším rozsahem politik, nikoli pouze úzkou oblastí administrativy a dalších agend mnohdy nelogicky přidělených Hackerovu ministerstvu. Premiér navíc nemusí svá rozhodnutí přizpůsobovat politické linii výše postaveného politika, tudíž je jeho konání mnohem volnější. Ale především, vzhledem k silnější pozici premiéra vůči siru Humpreymu, než měl jako ministr, dává Hacker státní správě mnohem častěji pořádné kapky. Jen nevím, jestli je seriál po těchto změnách vtipnější. Spíše je to stejné, ale o trochu víc mě přecejen baví ministerská verze sitcomu. (02.01.2012)