Hrana zlomu

Příběhová skládačka je sice působivá, ale v tomto případě si její vhodností nejsem úplně jistý. Některým scénám by přímé pokračování slušelo, takto se ze zajímavě rozehrané situace rychle odchází a ta nemá čas doznít. Naštěstí to neplatí vždy, třeba nemocnice, nebo propuštění, doznívají ještě hodně dlouho, na čemž mají velkou zásluhu výborní herci. Těžko totiž v těchto scénách odhadnout, co se odehrává v hlavě Štěpána Kozuba a Pavly Gajdošíkové, co udělají dál. Barva a chlad jejich světům sedne, vizuální pojetí celkově je na solidní úrovni, zvuk znepokojivé atmosféře ještě pomáhá. 65% (17.11.2021)

"Mami, můžeme jít na Texaský masakr?" "Ne, máme Texaský masakr doma!" Z pokusu o thriller bohužel vzešla jen trapná komedie, navíc nechtěná soudě podle toho, že největší výbuchy smíchu jsem zažíval u dramatických scén s rádoby tíživou hudbou. Utilitární kamera bez nápadu snímá papundeklové kulisy, na kterých pomalu ještě visí cenovky z obchodu. V nich pobíhá Kozub neschopný si dva měsíce umýt ksicht, oděný ve středověké tunice, aby si náhodou divák nemyslel, že má na tričko ze sekáče. Sláva tomu klukovi, protože jen jeho výkon drží jeho linku nad hladinou totální trapnosti. To samé se dá říct o Gajdošíkové, která se v povrchní agitce o domácím násilí opravdu snaží, i když vlastně nemá co hrát. Paralelní příběhy totiž postrádají jakoukoliv věrohodnost chování postav a zároveň jsou tak ploché a nicneříkající ve svém významu, že si nevystačí s jednoduchou brutalitou. Tvůrci si to asi brzy sami uvědomili a pokusili se vytvořit dojem komplexnosti nelineárním vyprávěním, které tady ale nic nepřináší a často přímo kazí poslední šance na napětí a temnější atmosféru. Po ukázkách slušných žánrovek v současném českém filmu si myslím, že je čas přestat dávat diplomy za účast a očekávat víc, než naprosté minimum. Zvlášť u jednoho z nejlevnějších žánrů, kde se opravdu nedá vymlouvat na český rozpočet. Tudy cesta opravdu nevede. (30.10.2023)

Velmi sympatický počin, který pochopitelně kiny prošuměl a ani poté nikoho moc nezajímá. Emil Křižka se v tuzemských podmínkách pustil do žánrové kinematografie, kterou tu skoro nikdo nedělá a relativně uspěl. Od začátku nastoluje hutnou a v dobrém slova smyslu nepříjemnou atmosféru, v níž není úplně jasné, co se bude dít a do konce z ní neuhne. A je navíc extrémně důležitá, protože dialogů je tu naprosté minimum, což je také dost unikátní. Příběh samotný má obrovský potenciál a dá se říct, že pravděpodobně nikdy nevznikl v Česku film, v němž jsou všechny postavy extrémně zajímavé a zasloužily by vlastní spin-off. A paradoxně možná toto je tím, na co tvůrce trochu doplácí, protože většinu motivů absolutně neřeší (proč týraný syn s matkou nosí v určitých chvílích masky?, proč je syn nucen unášet a týrat dívky?, jakou chorobou trpí manžel hlavní hrdinky?), což působí pak trochu moc samoúčelně a rádoby artově, stejně tak šťastné není ani nechronologické vyprávění, které není nikterak zdůvodněno a postrádá smysl. Štěpán Kozub tu jen potvrzuje, že patří k největším talentům své generace a bez problémů zahraje ryze nekomediální roli, podobně je na tom Pavla Gajdošíková, která je v rámci možností výborná, jen škoda, že postsynchrony tradičně nejsou moc dobré, protože někdy je velmi špatně slyšet. Hrana zlomu je hodně nenápadný snímek, který by ale přes všechny chyby zasloužil mnohem větší pozornost, protože ukazuje, že i v našich podmínkách se dá natočit komorní, avšak velice solidní žánrovka, která má co nabídnout. 60 % (10.06.2023)

Líbila se mě hra s divákem. Film se před svou polovinou zlomí a začne s vysvětlováním situací z první poloviny, které byly úmyslně podávány z určitého úhlu, aby diváka zmátly. Film je mnohem chytřejší než se na první pohled zdálo. 70% a zároveň uznání, protože podobný film jsem u nás prakticky neviděl. (18.01.2024)

V českých filmových luzích a hájích žánrově nevšední počin- to oceňuju. Možná o to víc mi ale vadily drobnosti typu proudu krve, který nevytryskne z hrobu, ale přiletí odkudsi z levé kantny, skla pod žlutou dodávkou, i když při rozbíjení napadalo všechno dovnitř, dopravní nehody, která se podle všeho odehrála kdesi na polňačce… Taky bych tomu dal celkově jinej look- místy to obrazově vyznívalo děsně lacině a amatérsky. Nepředpokládám, že na to měli neomezenej budget, ale tohle se do něj ještě vejít mohlo. Budu se opakovat, ale Štěpán opět vynikající. Na place ze sebe pokaždé shodil kostým z nějaké řachačky v Divadle Mír, natáhl na sebe ten starej fundus po jednom z vodníků Josefa Dvořáka a nenásilně se proměnil ve vraždící monstrum. Stanislavskij se obrací v hrobě, ale českej píseček je holt specifickej. (29.04.2023)