Velký strach

Poněkud vyčpělá a dnes už sotva průměrná detektivka plná nesmyslných dialogů, zbytečných scén a děr v logice. K dobru jí lze přičíst zajímavé provedení některých vražd, občas (ale opravdu jen občas) obstojnou dekadentní atmosféru a semtam nějaké ty kozičky. Za třetí hvězdičku ale vděčí pouze mým sympatiím k M. Placidovi a E. Wallachovi. (02.04.2009)

Vydařené italské krimi není horrorem, ale ve svém důsledku sociálním dramatem. Dokonce se nejedná ani o klasické giallo, spíše o jakési prolínání žánrů, mezi nimiž samozřejmě nechybí thriller. Některé z vražd jsou drsnější - upálení či mrtvola na háku, jiné běžnější - třeba přejetí autem. Motiv se dlouho nedaří odhalit, nakonec se ukáže být úplně jiný, než si policie původně myslela. Placido si zahrál komisaře několikrát, včetně asi nejslavnější Chobotnice, postelové scény však připomenou i jeho další filmy, např. Bože, jak hluboko jsem klesla. Osobně mě velmi potěšila přítomnost Johna Steinera, padoucha z Bílého tesáka. Škoda, že nedostal ještě větší prostor. A opět krásné dívky, něco nahoty, svět modelingu a dobová italská hudba. (25.11.2016)

....no pozrel som ešte raz a moje prvonadšenie vyprchalo...M.P. mi sympatocký nikdy nebol aj tu vyzerá ako nejaký "pičús"...dej je komplikovaný,pátranie nijaké,nelogické,nejako to samé sa odhaľuje....prekvapenie,zvraty nie sú....možno na tú dobu to bolo i erotické-z dnešného pohľadu také dietne ako nátierka humuss...v podstate nuda.... (13.09.2021)

Podíval jsem na to hlavně kvůli Corinne Cléry, která mi učarovala už v Autostop rosso sangue a Moonrakerovi, a nebyl jsem zklamán - i tady je zatraceně svůdná a i tady má pár sexy scén. Ta baba prostě byla ztělesněný, koncentrovaný, chodící sexappeal a podle toho s ní režiséři nakládali - a ona je naštěstí nechala. Scénář nepřekvapí, skoro nenapne a končí na několikrát a tradičně překombinovaně a zároveň nepříliš zajímavě, vraždy jsou jalové. Ale pobavil komisař v podání Placida, který docela komicky hlásí, a taky ten rádoby dekadentní spolek čumící na kreslené porno a hrající hru s prostitutkou pod stolem byl vtipnej. A líbily se mi procházky zamlženými exteriéry, tajemná vila se zahradou a temně nasvícené interiéry. (29.03.2020)

Velice slušné giallo, které jako jedno z prvních naturalisticky zobrazovalo násilí. Režisér Paolo Cavara tímto filmem roztrhl pytel s krvavými giallo-thrillery. Snímek jako takový, pak obsahuje mé oblíbené ingredience giallo filmů jako krvavé vraždy, nahé dívky či šokující pointu. Atmosféru toho gialla pak dokresluje depresivní elektronická hudba. Největší zápory Velkého strachu jsem viděl v místy děravém scénáři, zbytečných vedlejších linií a až na Eliho Wallacha průměrných hereckých výkonů. Za 3,5*. (19.05.2009)