Uspořená libra

Jeden dva tři čtyři pět.¬         "Uspořená libra" je dobový klenotek, který své opodstatnění ztratil v roce 1989. Jan Werich opilce nehraje na výtečnou, jednou je opravdu opilý, za chvíli jako by na to zapomněl (Jiří Sovák ho v této aktovce viditelně předčí; nejlépe z celé pětice hraje však Jana Werichová-Kvapilová; avšak Vlastimil Brodský působí v úloze namlouvajícího trapně nepřesvědčivě pro svůj věk i vzhled). Aktovka se táhne jako nudle, tím ztrácí na humornosti pohybujíce se k úmornosti. Rozuzlení je mírně trapné, nic, co by aspoň na konec zachránilo hru před nejvýše průměrností. Sean O'Casey byl sice úspěšným dramatikem, nicméně Uspořená libra nepatří rozhodně nezi jeho silná díla.¬                 Přes výše uvedená fakta rozhodl hlas lidu spolu s hlasy kritiků filmových jinak. Jako by šlo o nového Hamleta. Nebo o novou Tróju, virtuálně vykopanou. Než však budu shozen s hradeb, uslyší mí trýznitelé výkřik, kletbu, která je bude provázeti po zbytek jejich marných a špatných životů:¬                 >>Naserte si, knechti!!<< (21.02.2020)

Dalších z jednoaktovek s Janem Werichem, tentokrát je ve dvojici s Jiřím Sovákem a zdatně jim sekunduje Stella Zázvorková s Vlastimilem Brodským. Zajímavostí je i role Jany Werichové (dcery Jana Wericha), která se objevuje v roli pošťačky. Jan Werich si střihne roli opilce, který se snaží vybrat si z vkladní knížky svoji uspořenou libru, aby měl na dalšího panáka. Asi netřeba dodávat, že to zvládl opět bravurně a ještě u toho pronášel jednu parádní repliku za druhou. Zápletka a děj je sice jen tak na půl hodiny, to ale naštěstí sedí celkové stopáži. Než se objevilo hluché místo, byl konec a za sebe jen doporučuji. Kdo by chtěl zažít fajn večer ve společnosti pana Wericha, doporučuji mu rovnou trojici krátkých her: Kočár nejsvětější svátosti, Medvěd a právě Uspořenou libru. Dohromady je to délka jednoho filmu a pobaví všechny skvěle. (01.12.2020)

Jedna lokace, pět herců, třicet pět minut = i po padesáti letech stále svěží komedie. Stejně jako ostatní oceňuji ten kopec zábavy (při dialogu o kloboucích jsem se smál nepřetržitě), ale tohle nadměrné využití minima prostoru mě prostě fascinuje. Werich, Sovák a Zázvorková jsou nezapomenutelní a i když Brodský vlastně jen doráží do branky, své místo tu má také, podobně jako Werichová. A myslím, že víc není třeba dodávat, asi jen to, že si nedovedu představit něco takového dnes, kdy devět z deseti tvůrců není schopno vymyslet jediný dobrý vtip. (07.09.2009)

Na to, jak je to krátké, je první polovina nečekaně utahaná - Werich se Sovákem sice opilce hrají parádně, ale vlastně je to jeden do omrzení natahovaný gag. Zkrátil bych to klidně aspoň o 5 minut. Trochu grády to dostane až když se dopracují k podepisování a když ansámbl doplní bizarní figurka Brodského policajta. - - - Jana Werichová jako komisní poštovní úřednice, která roztaje až díky Brodského (dost bezprostřednímu) dvoření, má roli dokreslenou lehkými brýlemi. (28.03.2017)

„Ty seš... ježišmarja, ty seš úplně...“ „Co?“ „To... no, blbej nejsi, ale seš dneska hrozně rozptýlenej, no.“ O tom, jak se návštěva pošty s nějakou tou promilí v krvi může nečekaně protáhnout aneb díky bohu, že tehdy neexistovaly výběrní bankomaty. Názorná úkázka toho, že velké herectví stačí k tomu, aby na ploše jedné místnosti udělalo velký film. (16.09.2011)