Jeden gól

Waititiho crowd pleasure aneb dosud nejpřístupnější film novozélandského mimoně. I tak je ale prošpikovaný jeho charakterem, legračními a tentokrát fakt božími ostrovany a příběhem, který lehkou komedii umí pozvednout tou nejupřímnější lidskostí. Pokud chcete, můžete se spolu s Fassbenderovým protagonistou duševně rehabilitovat a můžete mít radost z toho, jak ten film končí nevyhnutelně a přece nakažlivě. Fotbal prostupuje tlak a stres, který zdraví a životu obecně nesvědčí - a když se tomu vysmějeme, můžeme dokázat nejen na hřišti zázraky. 75 % (05.01.2024)

"Kokosy na snehu" s lobdou a partiou dementov, ktorí sa za ňou nezmyselne naháňajú, aby trafili priestor obdĺžnika. Ďaleko, ale že ďaleko, ďaleko viac stráviteľný pokus, ako bezdomovecké MS od Netflixu v podobe "Nádhernej hry", ktorá pôsobila viac umelo, ako cecky Zuzky Plačkovej. (12.04.2024)

Všude jsem četla, že se jedná o novodobé Kokosy na sněhu. Jenže Kokosy na sněhu je ikonický film a navíc film z mého dětství, takže jsem měla vysoká očekávání a nakonec jsem spíš zklamaná. Mám ráda Taiky humor, párkrát jsem se vážně zasmála od srdce, ale jinak je to celkem takový nemastný a neslaný film. Prostě si tak proplouvá, ale vyloženě to nic nedá. (18.03.2024)

Nejslabší Waititi. Fassbender přiletí na Americkou Samou a nudí se. A tak moc nehraje. A chlastá. A do toho poslouchá nahrávku své mrtvé dcery a neustále se dívá na fotku své bývalé ženy. A vy si nějak jako rukojmí filmu musíte poskládat, co se teda vlastně děje. Rámování příběhu za pomoci egoistického Waititiho kněze s asi nejdebilnějším šišlavým akcentem, který jsem kdy ve filmu slyšel. Výsledek je takový asi ok, ale ničím extrémně vás nepotěší, ani nenaštve. Film jenom tak pluje a snaží se dělat všechno nějak dobře, aby byl oddechovým indiečkem pod Searchlightem. Ale už není rok 2010 a od Waititiho bych čekal něco víc. (21.02.2024)

(6/10). Musím uznat, že jsem k tomuto snímku přistupoval malinko septicky a to hned z několika důvodů. Taika Waititi je velice osobitým režisérem a občas se stane, že se trochu utrhne ze řetězu. Ideálním příkladem může být zprznění postavy Thora, které bylo v mých očích velice bolestivé a doteď si tak trochu lížu rány. Taktéž jsem v kině vidět na tento snímek trailer a zrovna dvakrát mě neoslovil. Inu, světe div se - ono to zase až taková hrůza nebyla a po traumatizující zkušenosti s předchozím filmem (zdravím Road House) to byla vlastně velice příjemná oddechová jednohubka. Pořád to je v jádru věci totální TAIKOVINA, ale ostatní ingredience jsou velice důmyslně namixované, takže jde o chutný sportovní salátek. V jeho středu si hoví pohublý Michael Fassbender, který už v této době ladil formu Zabijáka a tady si odskočil projevit svou dosti odlišnou tvář. Tentokrát to totiž nebyl chladný a klidný vrahoun, nýbrž pořádně rozjetý čertík z krabičky. Naservíroval nám ho režisér z Nového Zélandu, takže má ke kultuře Americké Samoy poměrně blízko. O filmu se šuškalo poměrně dlouho, takže je dosti překvapující, že jsme se jej dočkali až teď. Vysvětluju si to pandemií a také péčí, kterou film bezesporu dostal. Z výsledného projektu jde cítit, že nebyl ušit rychlou jehlou jako Marvelovky poslední době a konečný výsledek za to stojí. Dostali jsme velice příjemnou sportovní podívanou, která vás pohladí na duši. Od začátku tak trochu tušíte, kam se bude příběh ubírat - to vám však ani trochu nevadí. Místo toho se necháte tímto snímkem krásně unášet Pacifickým oceánem. "And just like any incredible story, our tale begins with utter humiliation." (12.04.2024)