Herec

Blbý to určitě není (hlavně technicky a herecky), ale, nemůžu si pomoct, na konci je z toho zase jen další předpisová vyprávěnka o strašidelných 50.letech.. To už ale jaksi všichni dávno víme a člověk si říká jestli by už pomalu nebylo na čase začít točit filmy o té době, které by vyprávěly příběhy komplexnější, hlubší, takové co by se dostaly pod tu prvoplánovou slupku dábelských stbáků, výslechů, odposlechů, udavačů atd... (27.10.2020)

Jan Cina v této čtyřhodinové nemilosrdné jízdě potvrdil, že právem patří k nejlepším hercům své generace. Ne nadarmo se tento snímek jmenuje Herec. Režisér Peter Bebjak se této třaskající látky zmocnil s obrovskou suverénností a Herec překračuje jakákoli česká omezující měřítka. Režisér s pomocí výtečného kameramana Martina Žiarana vytvořil hutnou atmosféru stalinistického Československa, kdy si nikdo nemůže být jist, zda nepadne do rukou obávané Státní bezpečnosti. Martin Finger a Adrian Jastraban tu hrají dost odpudivé postavy, ale králem je tu zmíněný Jan Cina, který během necelé čtyřhodinové stopáže nesleze z plátna. A to ani nemluvím o mrazivém závěru, který vám patřičně plivne do obličeje. Jasný český král letošního roku. (14.08.2020)

Obsazení i herecké výkony mi přišly kvalitní a vlastně mě i celkem bavilo na to koukat a sledovat, kam se to celé vyvine - s tím, že některé dějové zvraty mě překvapily (jiné mi ale přišly hodně předvidatelné). Za sebe mám ale problém s tím časovým zasazením děje - osobně mi tyhle moderní filmové návraty do historie nedávají smysl a považuji je veskrze za zbytečné (takto jsem kupříkladu před lety vnímal i snímek 3 sezóny v pekle zasazený do podobné doby) - jednak se podle mě vlamují do dávno otevřených dveří a bojují dávno vyhrané bitvy a jednak podle mě naše přítomnost přetéká bezpočtem dostatečně zajímavých námětů (zastávám dokonce názor, vyjádřený částečně v manifestu Dogma 95, že film by se měl odehrávat v přítomnosti, tedy v roce, ve kterém je natočený - byť si uvědomuji, jak výstředně musí na většinu lidí působit). Za sebe tedy osobně říkám této sérii ne; navíc mi to nepřijde filmařsky zas tak invenční, jak zde někteří tvrdí. (09.03.2021)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY: Ale bez nich to nejde... Uffff, Musím říct, že jsem byl již od začátku prvního dílu překvapen silnou pochmurnou atmosférou ze které ty šedivá padesátá léta přímo čisela. Společně s dějem to bylo tak poutavé, že jsem se do sledovaní hravě ponořil. Velmi negativně na mě působila postava komunistickéo souseda, kterou Adrian Jastrban překvapivě zahrál až nechutně dobře a šel z něho mráz po zádech. Odhalení pointy, že hlavní postava Standa svou sexuální orientaci využívá ke spolupracI s STB, kdy na zákázku odhálí homosexualititu vlivných lidí a tak se posouvá v kariéře dál bylo překvapivé a zajímavé. Navíc závěr první epizody přinesl i naturalistické ztvárněním znásilnění Anežčiny sestry zlým soudedem a gay scény zároveň. Oboje pro mě bylo poměrně šokující a nepříjemné ale natočeno celkem působivě, což se na české poměry musí ocenit. S takovým nadupaným koncem jsem s napětím čekal co přinese pokračování. . Škoda, že rozjeté zápletky z prvního dílu ve druhém trochu ustupují do pozadí a jde spíš jen o další variaci na dění z minula, kdy se Standa opět stává návnadou. Ale atmosféra byla pořád tak hustá a závěrečná pasáž tak silná, že jsem dychtivě čekal i na zakončení a byl dost zvědav co přinese. To začalo ještě drsněji než předchozí časti. I když mi Standa předtím nebyl skoro vůbec sympatický, tak musím říct, že mi ho při drsném výslechu a pak trapení v sauně bylo i líto. Když se rozhodl se sestrou a jejími přátely emigrovat tak jsem mu i věřil.O to více mě závěr s odhalením, že se Standa neštítíil ani udat vlastní sestru mě celkem zasáhlo a šokovalo. Wow efekt tedy minisérie v konečném důsledku určitě měla a mohu zcela upřímně říct, že jsem se od ni místy až nemohl odtrhnout. Tyjo, jak stvořené pro sychravý podzim..  Jan Cina se určitě předvedl jako velký talent současné herecké generace a Jenovéfa Boková taky, takže by snesla i větší prostor.  Její bezprostřední Anežka mě hrozně bavila. Ale když se na to kouknu s několikahodinovým odstupem a trochu vystřízlivěný musím říct, že aby aby například zakončení nejen překvapilo ale bylo i uvěřitelné, chtělo to ještě dohrát Standovu psychologii. I přes tu závěrečnou drobnou nedotaženost si tvůrci zaslouží velkou pochvalu, protože mě to fakt vtáhlo. Podmanivý projekt. Super a díky. (26.10.2020)

Tíživá doba, sen o velkém divadle a zase jeden kus z poměrně nedávné historie, na kterou diváci slyší. A proto se k ní tvůrci opakovaně vracejí. Stanislav Láník žije v Československu na počátku 50. let. Matka údajně spáchala sebevraždu v ruzyňské věznici, otec zemřel v zahraničí v odboji. A o babičku přišel právě teď. Se sestrou, která zametá ulice, nemají zrovna nejnadějnější vyhlídky na spokojený život. Jenže Standa, ač jeho rodina nemá dobré jméno u vládnoucích komunistů, má sakra vysoké cíle. Hrát v ochotnickém divadle mu rozhodně nestačí. Chce mezi profesionály a aby toho dosáhl, klidně přijme roli, kterou napíše sám život. Nejprve se nadchne pro matematické úlohy, s druhým vysoce postaveným komunistou pak chce pláchnout „za kopečky“. Baví mě, že každý díl je krapet jiný, hlavně v případě klesajícího sebevědomí hlavního hrdiny, který si nejprve získá pár soudruhů a z toho pro sebe plynoucí výhody, do druhého „úkolu“ pak vstupuje jako zdatný manipulátor, ovšem do závěrečné epizody už kráčí coby zlomený antihrdina, který se bude neustále ohlížet přes rameno. Právě poslední díl je mírným úkrokem stranou, chvíli to vypadá, že scénář neví kudy kam. A rozhodně bych očekával hlubší vhled do přemýšlení/pohnutek/snad i výčitek hlavní postavy. Herci jsou každopádně skvělí: Jan Cina je zatraceně soustředěný, Jenovéfa Boková bravurně zvládá emočně vypjaté scény, domovník Adrian Jastraban je oplzlý a zlý zároveň, důvěryhodně se role soudruha kapitána ujal i Martin Finger. Režisér Peter Bebjak předložil atmosféru nejistoty a spoustu zajímavých postav, se kterými budeme soucítit nebo je nenávidět. (18.11.2021)