Čest a sláva

Desivé obrazy mŕtvol a pochodu voči nim ľahostajných ľudí zachytené výnimočnou kamerou sa krásne snúbia s vážnymi tónmi hudby Zdenka Lišku. Marketa Lazarová to nie je, ale aj tento cit pre detail Hynka Bočana treba oceniť. Kemr ako vždy výrečný, no životný výkon je asi v Markete, Hrušínsky v hlavnej úlohe ako prísny grobian. Pri jeho tóne hlasu pri vete „Pane bože..“ si divák môže na chvíľu zažiť neistotu, či ironicky komentuje situáciu, avšak hneď prechádza do modlitby. Tento krásny scenáristicko-herecký detail je jedným z vycibrených chvíľ výborného filmu. Podobné humorné pomrkávanie scenáristu na diváka je aj pri motivačnej reči rebelujúceho hrdinu v podaní Karla Högera. Akcia je brutálna a s hudbou náboženských piesní výborne pôsobivá. Presviedčanie hlavnej postavy o nevyhnutnosti pridania sa na tú správnu stranu je napriek jej neochote ovplyvňované okolnosťami, ktorým sa nedá uniknúť. Cirkevný predstaviteľ je vybraný výborne s pochybnosťami vtedajšej doby. Všetky aspekty filmu sú v dokonalom súlade a tvoria výnimočný zážitok, ktorý bol škoda chovať ako trezorový film. (09.05.2020)

Zlá doba, zlí lidé...Již úvodní obrazy pochmurného příběhu ukazují děsivost války. Hořící kříž a zohavená těla okolo, mrtvola muže zavěšená hlavou dolů nad doutnajícím ohněm, silueta kočáru jedoucího nemocnou krajinou. Koncert českých hvězd je očekávaný, morální poselství jednoznačné. Film vznikl krátce před vpádem spojeneckých vojsk do Československa a okamžitě se stal jasnou metaforou, čitelnou alegorií. Postavy provází neustálá zloba, nejistota, tápání, prozření, pochyby...Z dnešního pohledu nijak úderné bojové scény jsou ale korunovány přesvědčivými krvavými efekty. Zhlédnuto po dlouhé době a opět filmový zážitek. Kupodivu ani já si nevšiml, že kamera je v celém filmu statická, jelikož tvůrci se chtěli příbližit ve stylizaci Hollarově grafice. Proto je také film černobílý a při natáčení bylo nutné scény silně nasvítit. A aby divák nepostřehl nehybnou kameru, muselo vzniknout mnohem více obrazů, než při tzv.švenkování. Historický film, jehož nadčasovost z něj dělá mimořádné dílo. (08.01.2011)

Podle knih či povídek Karla Michala vzniklo několik filmů či inscenací - vzpomeňme třeba Bílou paní s Irenou Kačírkovou v hlavní roli. Ironický postřeh nad věcmi doby konce 60. let najdeme i v tomto jinak historickém dramatu ze 17. století. Natočil jej v roce 1968 režisér Hynek Bočan s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli chudého zemana Václava Ryndy, k němuž přijíždějí protestantský emigrant a emisar francouzského krále pan Jindřich Donovalský (Karel Höger) a jeho družka v podání Blanky Bohdanové s nabídkou, aby se připojil k odpůrcům Habsburků. Když se Rynda konečně rozhodne, je už pozdě, byl uzavřen tzv. vestfálský mír, avšak jeho rozhodnutí se stejně obrátí proti němu. Historické reálie však hodně reflektovaly vývoj v Československu roku 1968, a tak se některé repliky staly slavnými vzhledem k tomu, že si je lidé vztahovali na aktuální politickou situaci. Není tedy také divu, že v roce 1969 byl film velmi rychle zakázán a znovu jej mohli diváci vidět až v obnovené premiéře v roce 1990. DVD nijak nevybočuje z tradiční produkce Bontonu - černobílý obraz má standardní kvality, zvuk je v pouhém stereo a v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii a zhruba 5 - 8minutové rozhovory s režisérem Hynkem Bočanem a herečkami Blankou Bohdanovou a Ivov Janžurovou, kteří vzpomínají na natáčení a herecké kolegy a částečně se zmíní i o natáčení exteriérů. Publikováno: 27.05.2008 (17.08.2019)

"Duše zaslepená, věčně štvaná z místa, Bohem opuštěná, žes tam málo čistá....Není spásy, není kudy kam. Běda nám, Bázeň boží je ta tam.“ Už jen za ten úvod se skvělou chorálovou Liškovou hudbou, při níž sledujeme výjev hořícího kříže a zohavených těl okolo a mrtvoly muže zavěšeného hlavou dolů nad doutnajícím ohněm si Hynek Bočan zaslouží absolutorium. Naturalisticky syrové drama, jemuž vévodí hrůzu a absolutní respekt vzbuzující "komandant" Hrušínský. Trošku mě překvapila místy dost jadrná mluva. Úplně jsem se nedokázal ztotožnit s tím, že by český rytíř za třicetileté války mluvil zrovna takto. Ale to je asi tak jediné, co bych tomuto filmu vytknul. Jinak je to naprosto geniální reflexe českých dějin v období třicetiletí války (těsně před uzavřením Vestfálského míru). A taky se zde (asi i s ohledem na to, že film vznikal těsně po okupaci Československa) celá řada jinotajů (např.. "Kdo má schopnost si vybrat, co má jíst, proč by si dal nutit mínění, víru." "Já věřím, co si z toho vyberu, jen to nesmím nikde říkat...") na tehdejší poměry. Asi i proto si tento film musel na svou premiéru počkat až do roku 1991. I dnes se zde najdou výroky aktuální i na dnešní dobu. Minimálně tento: „Jste ovce a svět patří řezníkům, není kam utéct“. A možná i ten o blbosti, jež je "tak trošku Boží dar“. (25.10.2017)

Žádná sláva tentokráte, posté mohu vyzdvihnout Hrušínského podmanivé herectví, projevit čest hudbě Zdeňka Lišky, kvitovat nezaměnitelnou atmosféru středověkého venkova, již můžete znát třebas i z Vláčilových opusů, Markéty Lazarové či Údolí včel, toť však vše... Chvílemi jsem se pekelně nudil, totiž hořekoval nad tím, že netrávím čas užitečnějším filmem, respektive činností... 50% (05.03.2014)