Mys hrůzy

Jeden z největších herců všech dob a newyorský patriot (do letošního roku 2010 šest nominací na Oscara – z toho ceny za Kmotra II a Zuřícího býka, šest na cenu BAFTA a osm na Zlatý glóbus – proměněná za Zuřícího býka) Robert DeNiro se převtělil do démonického Maxe Cadyho, který měl čtrnáct let na to, aby v cele přemýšlel nad tím, zda ho jeho obhájce Sam kdysi solidně nepoškodil. Kdysi negramotný hrubián totiž brutálně znásilnil a zbil nezletilou dívku a jeho obhájce, šokovaný intenzitou činu, zatajil polehčující okolnosti. Cady na to nejprve jde přes Samovo špatné svědomí, poté se nebojí přiblížit jeho rodině a ve finále už pro advokáta není před krvavým střetem úniku. Martin Scorsese, který pokračuje ve své rozmanité tvorbě, tentokrát sáhl po přepracování klasického filmu noir v hollywoodském stylu. Oproti původní verzi (1962) tíhne víc k realismu a vypovídá hlouběji o násilí v každém z nás. Silný v kramflecích je Scorseseho snímek už tradičně v hereckém obsazení (dvě herecké nominace na Oscara), atmosféře i solidním napětí a ve velmi slušivém vizuálu (dvojnásobný držitel Oscara kameraman Freddie Francis). (08.07.2010)

Nejlepší remake, který byl kdy natočen. (Od člověka, který dosud neviděl originál, to asi nezní příliš věrohodně.). Scorsese jako malý kluk miloval žánrové filmy - westerny, thrillery, filmy-noir. A proto měl vždy chuť si jednou něco takového vyzkoušet a natočit film, jenž by se dal bez problémů zařadit do některé z těchto kategorií. Povedlo se mu to, a zároveň svůj záměr vysoce překročil, protože natočil film, který se sice na první pohled zdá dějově i filozoficky průzračný jako čirá jezerní hladina, avšak pod povrchem se tu skrývá temný, mnohdy nebezpečný nános z jiných Scorsese filmů. Postava Maxe Cady - zdánlivě úplné klišé. Ale podíváme-li se na něj a především do hlubin jeho duše, začne se nám před očima pomalu rýsovat vylepšený, do absurdní dokonalosti dovedený Travis Bickle, který tentokrát může pod rouškem komerčního thrilleru ukázat, jaký vlastně je i jaký by chtěl být. Robert De Niro tu odvedl, podle mého názoru, jeden ze svých nejsuverénějších výkonů, za kterého by si oscara rozhodně zasloužil. (28.01.2005)

Geniální nápad, ale zpracovaný relativně průměrně. Nebo teda já jsem u toho docela solidním způsobem usínal. Pravda teda je, že ta zásadní, závěrečná scéna, měla grády jako prase a usnout se u toho nedalo. Hlavní na tom filmu ale je to, jak Martin Scorsese dokázal výborně rozebrat, popsat a rozpitvat psychologickou stránku každé postavy. To, jak si s ní dokázal zahrát a pořádně s ní zacvičit, to se jen tak nevidí. Jenže i tak to nemělo ten pravej náboj. Tomu příběhu totiž chybělo cokoliv, co by mě dokázalo chytit. Přišlo mi to hrozně průměrné a nebýt tam toho terorizování, tak by to ani za to shlédnutí nestálo. Takhle jsem se alespoň docela příjemně pobavil, protože DeNirovi to fakt šlo. (22.02.2009)

Max Cady sedel štrnásť rokov v jednom z najprísnejších amerických väzení. Hneď po prepustení si to namieril do južanského mesta New Essex. Tam si pokojne žije so svojou rodinou právnik, ktorý ho obhajoval. Lenže paradoxne hlavne vďaka nemu dostal Cady tak vysoký trest. Teraz prichádza, aby sa pomstil. Jedná sa o remake rovnomenného filmu z roku 1962. Túto novú verziu skvele natočil režisér Martin Scorsese. Do hlavnej úlohy obsadil divokého, nebezpečného a perfektne potetovaného Roberta De Nira. "Mys hrôzy" je dokonalý, päťhviezdičkový thriller. ***** (14.09.2016)

Mys, poslední výběžek pevné země, za ním číhá již jen hlubina hrozící vše pohltit, dál již ustoupit nelze... A před psychopatem, který je posedlý pomstou, jenž se před ničím nezastaví, ani před kamerou, kterou hned v prvních záběrech projde jak rozjetý tank, před tím, zdá se, lze jedině ustupovat... Před jeho hrůznou sečtělostí, před vyznáním, slibem a smyslem života, které si nechal vytetovat na tělo. Před jeho znalostí právního systému s níž dokáže realizovat své záměry, aniž by na něj směla dopadnout ruka zákona, před Dantovým peklem, které přináší... Robert de Niro předvádí jeden z nejcharakternějších bezcharakterů. Promlouvá chytře a vtipně, až by se jeden smál a nechal v sobě budit obdiv, nebýt toho děsu - tak pěkně se tyto dvě věci v určitých chvílích slévají do nepříjemného a přece příjemného rozporu v diváckých pocitech. Však stupňování hrůz a démoničnosti Maxe Cadyho, jež zákonitě v takovém filmu přichází, přináší nakonec i částečné odpoutání diváka, který si začne až příliš silně uvědomat, že je to jen film a říkat si: "Nevěřím, nevěřím. A vůbec, co jste říct chtěli, už řečeno bylo a teď už se nebojím, když je to jen jako." (30.06.2009)