Woodstock

Dokument mě bavil v částech, kdy šlo vážně o dokument a ne hudební záznam interpretů. Takoví Ten Years After jsem nakonec přetočil, protože to bylo děsný. Jinak to bylo na můj vkus až příliš dlouhé (director's cut) a docela uměle natahované. Kamera a střih nicméně super! Dnešní dokumentaristé by se mohli učit. Byl bych pro více výpovědí návštěvníků či lidí z okolí. Každopádně Woodstock jako takový je dnes pojem a to zcela zaslouženě! Ta atmosféra, ti lidé... Super doba. (03.09.2017)

Unikátní dokument/záznam jedné z nejvýznamnější kulturních událostí minulého století. To, co se podařilo ve Woodstocku, byla úžasná shoda všech okolností a již nikdy se to nepovede. Původně běžný festival nabobtnal do obrovských rozměrů… Odhad 60 tisíc návštěvníků vzal za své při předprodeji (180 tisíc lístků) a na místo dorazilo přes půl milionu návštěvníku. Pořadatelé jednoduše zbořili ploty a pustili všechny bez placení a to ještě několik stovek tisíc to vzdalo a jelo domů. Nevyhnutelný chaos a kolaps všech základních služeb snášela drtivá většina návštěvníků v jakési zvláštní kolektivní a sdílené pohodě (mír, láska a porozumění), také proto je Woodstock legendární. Samotné záznamy jednotlivých vystupujících jsou pak jen dalšími třešničkami na dortu. Dokument není rozhodně dokonalý, ale stejně jako Woodstock je nezapomenutelný a plně si zaslouží maximální hodnocení, jako celá akce. Jen tak mimochodem, na festivalu zemřeli dva lidé a narodily se dvě děti. :-) (25.07.2017)

Woodstock nebyl první rockový festival v dějinách, ale pořád ještě šlo teprve o dva roky starý fenomén a přes 400 tisíc lidí byla do té doby (a dlouho potom) zdaleka největší návštěvnost na podobné akci, nemluvě o tom, že organizátoři počítali max. s polovičkou. Čili i kdybychom nechali stranou všechny ideologie, lásky, Vietnamy a drogy, už jenom sledovat, jak lidi, pořadatelé, muzikanti i místní obyvatelé ještě nejsou ve svých rolích tak docela zajetí a jak jim postupně docházejí rozměry toho, čeho se právě stávají součástí, je podívaná až dojemná. Výsledkem mohla být buď masová tragédie (při všem bohužel oprávněném nadhledu nad naivitou hippies, představme si takovou situaci dnes!), nebo tenhle svého druhu zázrak, jehož svědkem být je i po letech pořád po čertech povznášející pocit. — Muzika: Nebudu se pouštět do nářků nad tím, proč už dneska takhle nikdo nehraje, je holt jiná doba; já jako dítě oné doby (skoro bych býval mohl být tím miminem, co se narodilo ve zdravotnickém stanu během jednoho z koncertů, ale nakonec jsem byl do tohoto světa vržen až dva dny po skončení festivalu a o kontinent dál) se v její hudbě cítím skvěle; ač zdaleka nejsem bezbřehým obdivovatelem všech účinkujících, ani téměř čtyři hodiny režisérského sestřihu mi po hudební stránce nestačily, chtěl bych ještě, ještě. — No a pak je tu způsob, jakým to celé Wadleigh a jeho parta převedli na plátno. Koncept s děleným obrazem považuju za báječný a taky do mrtě využitý – jednak je to na mnoha místech výtvarně nádherná podívaná, jednak se tím povedlo přenést na diváka pocity návštěvníka festivalu, jehož smysly jsou bombardovány ze všech stran úplně stejně a taky neví, kam koukat dřív, aby mu něco neuteklo. Nic, co by bylo bližší fyzické přítomnosti na místě, si neumím představit. Čili: Kus důležité a zajímavé historie, kus skvělé muziky a kus báječné filmařiny. U mě za plný počet. (08.07.2013)

Bezmála 4 hodinový dokument o hipících cvičích jógu, o hipících klouzajících se v blátě, o hipících stojících fronty na telefon, o hipícich a jejich dětech, o hipících a drogách, o hipícíh a hromadě jejich odpadku, ale také, a to především, o fantastické hudbě a atmosféře, kterou už se zcela jistě nikdy nepovede zopakovat. (14.08.2008)

Woodstock 1969 je presne moja krvná skupina. Niekedy si dávam otázku či som sa nenarodil príliš neskoro. Toľko vynikajúcej hudby behom troch dní už nikdy nespatrilo svetlo sveta. Dokument je zaujímavo zostrihaný je tam mnoho skladieb , ale aj dosť točenia v publiku. Nechýba tam chľast ani drogy.Director's cut bol fakt necenzúrovaný (12.02.2013)