Rozpuštěný a vypuštěný

Největší problém tohoto filmu je, že pomalé, ospalé tempo a postava Trachty. V Cimrmanovských hrách a podání Svěráka je postava Trachty energická. Film ji ale v podání toporného Zahajského vyobrazuje jako mimořádně nudnou a zpomalenou. Cimrmanovská vtipná postava jeho pomocníka je také úspěšně zprzněna antitalentem Brodským. Film bez zápalu se od začátku do konce vleče a to mne nebavilo. Průměr. (02.01.2011)

Trachta: „Tak co řekla dál, Hlaváčku...” Hlaváček: „Seš nějakej zvědavej, hele...” Trachta: „No dovolte?” Hlaváček: „Ne, to řekla Vilma, ona je Vilma taková veselá...” Trachta: „Tak dál...” Hlaváček: „Vyšetřovaná: Jak se jmenuješ? Vyšetřující: Jindřich Hlaváček. Vyšetřovaná: Kolik je ti let, Jindro? Vyšetřující: Dvacet dva...” Trachta: „No, tak vaše nacionále bychom už měli ... co řekla dál?” Hlaváček: „Vyšetřovaná: Jestlipak už se holíš, mourku? Vyšetřující: Holím...” Trachta: „Mourku!” Hlaváček: „Dostala pohlednici od svého manžela ze San Franciska, že ji opouští a zakládá nový, lepší život...” Trachta: „No vida, Hlaváčku, konečně něco, doufám, že jste si to zapsal.” Hlaváček: „Nezapsal... Ona mi Vilma vzala tužku a strčila si ji do výstřihu.” Trachta: „A dál? Co řekla?” Hlaváček: „Hledej, šmudlo...” Trachta: „Šmudlo? To má být nějaký výslech?!” (25.08.2011)

Ano ano, svatá pravda, jedni sejou a vláčej a druzí sklízej. A pánové Svěrák a Smolijak by měli dokonce života už jenom sklízet, protože to co vytvořili, nemá v dějinách humoru obdoby. Filmový přepis Vraždy v salóním kupě je určitě mnohem lepší než tato nejslabší cimrmanovská hra. Kachny, kachny i Václav se povedli na jedničku, ale k dokonalosti Jáchynme, hoď ho do stroje! přecejen trocha chybí. (17.12.2005)

Inspektor Trachta a jeho nezvyklé vyšetřovací metody musí oslovit každého milovníka detektivek. Parodie na žánr detektivních příběhů je velmi povedená a promakaná, klobouk dolů. Zasazení děje do počátku dvacátého století byl taktéž geniální nápad, který se navíc podařilo výborně realizovat. V českém prostředí má časové období kolem počátku století zvláštní příchuť. Rozhodně má silný tematický potenciál, který zůstává z velké části nevyužit. Tedy kromě diskursu Járy Cimrmana. (21.12.2008)

Přemíra absurdního humoru má na svědomí jistou rozpuštěnost a vypuštěnost tohoto filmu. Když by se ubralo na absurdním pojetí a více se pracovalo se serioznějším pohledem na vyšetřovací metody pánů kriminalistů Trachty a Hlaváčka, nebylo by co řešit. Film na to v mnoha ohledech měl zaděláno. Skvělá výprava, kamera, režijní přístup a v neposlední řadě maximální Zahajský s mladým Brodským, to vše se postaralo o dokonalé vykreslení doby v půvabném stylu Hříšní lidé města pražského. Jenže nedílnou součástí filmu je také scénář, a tam už bych viděl přepálenost největšího kalibru. Film se totiž chtěl přiblížit současnému divákovi a potřeboval se s ním skrze specifický Svěrákův a Smoljakův humor konfrontovat. Nevychází to úplně podle mých představ. Dějová linie se prodírá absurdnem a ad absurdum je jeho vyvrcholením. Humorně absurdní pojetí převládá, ale stejně tak z toho mohl být skvělý detektivní film. Nevyšlo z toho ani jedno. Tedy ne tak, aby byl s výsledkem max spokojený. Vzájemně si totiž ve filmu obojí překáží. Zvláště, když jen 80. minutový film se vlivem natahovaných humorných scének jeví o hodně delší, a to zajímavější je odsunuto do pozadí. Rozpuštěný a vypuštěný však své místo v české kinematografii má, ale pro mě až v druhé linii. 60% (28.06.2012)