Reklama

Reklama

Obsahy(1)

S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (452)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

"Já chci bejt spravodlivý a chci bejt demokrat!" Jestliže lze z tvorby Svěráka & Smoljaka něco označit alespoň zčásti za drama, tak právě Nejistou sezónu, byť zde nese pouze označení komedie. Nejblíž ale má asi k hranému dokumentu. Narozdíl od jiných "divadelních" kino filmů té doby jako Šašek a královna nebo Jonáš a Melicharová, které pouze předvádějí konkrétní divadelní poetiku v úpravě na filmové plátno, Smoljak v tomto snímku přináší i jisté poselství. Postupné "tání ledů" koncem 80. let umožnilo otevřený pohled na uměleckou cenzuru za minulého režimu, s odstupem času velice zajímavou problematiku, jež poznamenala tvorbu celé generace československých umělců. Zde v obrazu již uplynulých let ještě zažíváme absurdity, kdy si soudruzi z Ministerstva kultury museli dávat veliký pozor, aby se při své práci cenzorů a hodnotitelů nahlas nezasmáli (nezávidím jim prakticky v žádném směru). Pěkné divadelní ukázky jsou cenné nejen zdokumentováním herců DJC (Svěrák, Čepelka, Weigl, Brukner a další) na jevišti v době, kdy televize ještě stále nezaznamenala ani jedno představení DJC, ale mezi nimi i účastí pak brzy zesnulého Jaroslava Vozába (uhlobaron v závěrečné hříčce se smrtkou). V zákulisních scénách československý divák zase ocení i netradiční herecký casting zajímavých osob kulturního života (filmový režisér Karel Kachyňa, ředitel Supraphonu Jiří Šrámek). Velice cenný kousek tohleto! :-) (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "30 dnů se světovou kinematografií" – 2018) ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Výtečný nápad postavit proti sobě humorné pasáže slavných cimrmanovských her a tížívé zákulisí plné fízlování, zákazů, příkazů, kontrol a buzerace, stejně jako napětí uvnitř divadelního souboru, je základem zdařilé hořké komedie. Která, ač je to k nevíře, vznikla v 1987! Některé situace dnes působí tak absurdně, že je těžké uvěřit, že se skutečně děly, o to víc, že jsou často odlehčeny typicky svěrákovským humorem, obohaceným občas o nějaký ten šrapnel. Je to zábava a současně z toho mrazí. Autorská dvojice Svěrák-Smoljak trochu jinak než obvykle, stále však na výbornou. ()

Reklama

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Proč má technickej personál zase lepší šatnu než my herci?" Divadlo Járy Cimrmana bylo pro mne vždy zárukou inteligentního humoru, přičemž kritika rakouského mocnářství vždy neomylně směřovala do aktuálního stavu společnosti. Tím samozřejmě vznikaly souboje s režimem, které tento snímek poměrně věrně zachycuje. Nicméně mi poněkud uniká, proč jsem měl za socialismu možnost tento snímek třikrát vidět v kině, když tady údajně byla tak ohromná cenzura. Vždyť tohle šťourání do systému si o uložení do trezoru přímo říkalo, ale cenzor si patrně zapomněl klíče doma. Důležité je však to, že, kdybych to neměl jako člen komise zakázané, tak bych se řehtal jako pominutý celý film. Ono totiž je čemu, ale kdo si neprožil všechny souvislosti, tak si mezi smíchem pohodlně najde chvíle k vydýchání. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Drobná poznámka pro ty mladší ;o) Samozřejmě, že se takové věci děly, dokonce se nepochybně musely stát přímo aktérům filmu, jinak by neměli potřebu takový film točit. (Kromě toho, že některé věci by člověk bez reálné zkušenosti snad ani nevymyslel. - viz onu soudružku, které se nelíbí dlouhá řada čísel atp.) Dokladem pro pravdivost filmu je koneckonců i to, že se DJC opravdu muselo třikrát nedobrovolně stěhovat. Navíc je to přecejen film natočený v roce 1987 v období pěrestrojkového tání (proto ty zmínky o satiře, která byla najednou v kurzu, protože se takové věci požadovaly z Moskvy), takže tam taky rozhodně nemohlo být všechno. Film proto koneckonců takticky spíš ukazuje hloupost jednotlivců, protože to bylo vlastně docela kosher, ale už spíše v pottextu je řečeno to, že nejen jednotlivci, ale celý systém je hloupý a nanicovatý... ()

petaspur 

všechny recenze uživatele

Těžko může být pro herce něco těžšího, než sehrát humorné divadelní představení v prázdném sále, kdy pouze v první řadě sedí schvalovací komise, která ovšem musí zachovávat vážnost svého úřadu a nesmí se smát. Naopak musí mít ke všemu připomínky a hledat skrytého nepřítele státu i v těch větách, které znějí neškodně. Pro hodnotitele je však nejhorší skutečnost, že v tomto divadle nemají žádnou aktuální angažovanou tvorbu a pořád si tam povídají něco o První republice, jakoby to nějak pomohlo zlepšit splnění plánu další pětiletky výstavby socialismu. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (43)

  • Ačkoliv je děj filmu situován do roku 1983, můžeme v něm spatřit postavu protagonisty Františka Petišky (Josef Vondráček), známého též jako František Vinant (zemřel v roce  1980 na infarkt), nebo hru Dobytí severního pólu, poprvé uvedenou až v roce 1985. (Kroup4)
  • Ve filmu je scéna, ve které se při zkoušce Rybník (Zdeněk Svěrák) schová za troubu, a když ji Špaček (Jaroslav Weigel) otevře, tak na něj Rybník kouká a Špaček se lekne. Toto se ve skutečnosti stalo při několika představeních Miloni Čepelkovi, který Jaroslav Weigla v té době ve skutečnosti v roli Hlavsy alternoval. A také se to stalo při představení, nikoliv při zkoušce. „Poprvé jsem skoro neudržel smích, ale nějak jsem to zvládl. Když to pak dělali znovu, tak jsem to vydržel,“ vzpomíná Miloň Čepelka. (mnaucz)
  • Kmenový člen Divadla Járy Cimrmana Pavel Vondruška ve filmu vůbec neúčinkuje. Po smrti Františka Petišky se zasazoval, aby k souboru nastoupil jeho bratr Miloš Vondruška, ale byl odmítnut. Protože se tato scéna ve filmu objevuje (jde o scénu po pohřbu, ve které se řeší, kdo bude hrát syna na premiéře), Pavel ji nechtěl hrát a role ve filmu se vzdal. Jeho postavu, ovšem přejmenovanou na Pavla Vrzáně, převzal Miloň Čepelka. Sám na tento „záskok“ nerad vzpomíná, protože Vondrušku dle vlastního posouzení nehrál dobře. (mnaucz)

Související novinky

Letní filmová škola se blíží

Letní filmová škola se blíží

19.07.2019

Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, představí v sekci Ikona méně známou tvorbu i nejzásadnější snímky rakouského režiséra, držitele dvou… (více)

Reklama

Reklama