Krajina s nábytkem

Film pro nás pro muže. O tom, jak to nemáme s některými ženskými jednoduché, jak odmítají být zodpovědné a vezmou roha, když mají dítě a nechají to na muži. Bohužel poznal jsem osobně dost takových žen, které si ale nemyslí, že jsou špatné (jak jinak, jinak by nebyly takové jaké jsou), ale ve většině případů chtějí mužům vládnout a stále s nimi bojovat, a mít nad nimi vrch, i když je to hra kocoura s myškou. Svého času byl tenhle film dojákem především pro ženy, které se dušovaly, že by nic podobného neudělaly jako představitelka záporné ženy, kterých je ale požehnaně. V.Javorský se touhle rolí zaškatulkoval do hodného, měkkého chlapce, dnes již muže, ale lépe by udělal, kdyby nehrál, neb se přitom svém povolání trápí a moc mu nejde. Ale co by měl v jeho věku dělat? (13.07.2010)

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ (03.01.2013)

Film mě přilákal svým nezvyklým názvem. Nejde v něm ale o krajinu ani o nábytek, ale o to, co malířovi na obrazech chybělo - o lidi (o co taky jiného). A téma je přes počáteční lehký tón dost tíživé a celé to končí větami, které nezapomenu a které jsou lehce spoilerovité: "Vždyť ani nejseš jeho táta! - Ne, protože jsem jeho máma." (16.10.2011)

Vladimír Javorský a Yvetta Kornová, jak byli přirození. Úsměvný film, pokud je nějaký film přesnou kopií doby tak je to tento film. Místo internetu psaníčka, pošt´ák, který obštástnúje vdané paničky, v té době, když přišel študent do hospody tak na něj štamgasti udělali hušššš a valil do pryč. Dnes je to naopak, takový čtyřicátník už je v hospodě starý chlap. (18.10.2011)

Zdeněk se rozhodl naprosto správně, i když ho to stálo spostu sil a nebylo to jednoduché. Nevím, jak mohla mít Eva tu drzost přijít si po čtyřech letech pro syna. Chápu, že Tomáška porodila, ale tím její veškere mateřské povinnosti skončily, protože se potom jako matka nechovala. Pila a fetovala. Po facce Zdeňka a malého opustila. Zdeněk s ní pak jednal velice slušně, sice ji vyhodil, ale slušně. Měl s ní vyrazit dveře, za to co udělala. Souhlasím s ostatními uživateli, že jeden neuvážený krok změní celý další budoucí život. Každý si v příběhu opravdu najde to své, co ho přitáhne. Je nenápadný a lidský. Yvetta Kornová jako mrcha byla velice přesvědčivá a role jí sedla jako ušitá. Režisér Karel Smyczek nejen, že film režíroval, ale také se vněm mihl. Byl ve scéně v samobsluze, když tam Zdeněk přinesl v tašce maličkého Tomáška. Na zádech měl krosničku s dítěm a něco si vybíral v regálu, kdyby jste ho náhodou nemohli poznat. (09.09.2009)