Lotrando a Zubejda

Filmové inspirace Karlem Čapkem jsou povedené, když se podaří obrazem a náladou navodit omamnou a vzletnou hravost důmyslně poskládaných textů. Zdeněk Svěrák dokázal k námětu přidat lepší část ze své kultivované rozvernosti a výsledkem je laskavá dětská pohádka, která svým humorným nadhledem pobaví i dospělé. Za uši tahá pouze občasný výchovně moralistický tón a až zbytečně vysvětluje pointy. Katarzní očista má sama o sobě dostatečně inspirující výchovný charakter. Hlavní postavou rozverné pohádky je mladý Lotrando (příjemný Jiří Strach), neschopný pokračovatel rodinné živnosti, citlivý a vzdělaný dobrák a mladík v tužbě a otevřenosti životu. Hlavní ženskou postavou je orientální princezna Zubejda (zajímavá Barbora Seidlová) v melancholické apatii bez ducha a přijatelné budoucnosti. Důležitou postavou je drvoštěp Drnec (dobrý Pavel Zedníček), mentor a Lotrandův zasvěcovatel do života a jeho řádu. Mezi výrazné postavy sarkastického humoru patří český cestovatel a obchodní zástupce jablonecké bižuterie Lustig (příjemný Arnošt Goldflam), obávaný loupežník starý Lotrando (příjemný Jiří Pecha), jeho oddaný loupežník Vincek (sympatický Jiří Lábus), starostlivý sultán Solimán (dobrý Marián Labuda st.) a jeho první muž Hálí (dobrý Miroslav Táborský), hledající spásnou záchranu. Z dalších rolí: moudrá chůva Zubejdy a znovunalezená Lotrandova matka La Mad alias Madla (sympatická Ljuba Krbová), Hálího poslušní podřízení Bélí (Ladislav Gerendáš) a Zélí (Jaroslav Sypal), ostražitý pantáta převor (Josef Karlík), Lotrandova náhradní Maceška (Jaroslava Kretschmerová), či Drncova pracovitá manželka (Naďa Konvalinková). Pohádka je radostná a optimistická. Humorný nadhled pobaví a zpříjemní čas. (27.01.2017)

Drvoštěp Zedníček a ten „co nemá pracovat“ syn loupežníka v usměvavé Svěrákově pohádce, která je plná jeho svérázného humoru, jazykolamů a „exotiky“. Tato pohádka sice nepatří mezi moje nejoblíbenější, ale nepohrdnu jí, když se objeví v TV. Barbora Seidlová okouzlující princezna a sultán Solimán okusí českou pracovitost a důvtip, stejně jako Hálí – Belí a Zelí naší pohostinnost. Lepší průměr si to samozřejmě zaslouží, s tím já problém absolutně nemám…60% (26.12.2018)

Je pre mňa úplne pochopiteľný úspech tejto rozprávky, ktorá mi trochu pripomenula atmosféru Troch veteránov. Veď poviedky klasika do podoby scenára neprepísal nikto menší, ako Zdeněk Svěrák, na réžisérsku stoličku zasadol ostrieľaný Karel Smyczek, pre ktorého nebolo neprekonateľným problémom dať tejto rozprávke pre širokú vekovú skupinu cieľových divákov konečnú podobu. Najmä keď mal k dispozícii takých hercov. Jaroslav Uhlíř prispel, ako obvykle, k dobrej nálade, ktorá sa tiahla filmom, boli tu aj vtípky pre dospelú časť divákov, takže som bol spokojný. A prečo nie štyri hviezdičky? Tie dávajú iba českí užívatelia, ja to beriem menej vlastenecky. (27.07.2014)

Tohle je veliká, veliká škoda. Celých deset let, od natočení Princezny Jasněnky, tedy poslední snesitelné české filmové pohádky, jsem čekal, komu se konečně podaří navázat na naši bohatou pohádkovou tradici. Zdeněk Troška nepochopitelně upadl do smrduté novácké šmíry a zdá se, že si tam spokojeně rochní a hned tak nevyleze, Zelenkova Nesmrtelná teta byla vrchol průměrnosti, a tak jsem poslední naděje vkládal do Zdeňka Svěráka. Bohužel pan Svěrák, můj nejoblíbenější český "filmař" vůbec, si neuvědomil nejdůležitější pravidlo - že natočit geniální pohádku lze jedině tehdy, když ji člověk nedělá primárně pro děti, ale spíš pro dospělé. Důkazem toho, že jedině tak to funguje, jsou nejen jeho Tři veteráni, ale další geniální české pohádky jako Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna, Princové jsou na draka, Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty a další. A tak namísto dalších Tří veteránů jsme se od pana Svěráka dočkali díla, které se nese spíš v duchu jeho a Uhlířových seriálových zpívánek pro děti, navíc poněkud televizního a malinko toporného. No nic, nezbývá než doufat, že se někdo konečně chytne za nos a praští přes kapsu a natočí pohádku sice pro děti, ale ne dětinskou. (13.12.2004)

Když se vám i během roku stane, že si uvědomíte, jak si v duchu notujete písničky z téhle pohádky, asi to znamená, že se vám dostala hluboko pod kůži. Vůbec mi nevadí, jak je to krásně naivní, baví mě, jak je to krásné, svěrákovské, jaký je zde výborný humor a skvělé nápady, které prostě dovedou pohladit po duši. (25.12.2017)