Záchvěv strachu

Opravdu povedené zpodobnění totalitního režimu. Podobný děj by bylo možno dosadit do mnoha dalších období, tady samozřejmě člověka napadnou nejspíše roky po sovětské okupaci, vzhledem k tomu, kdy film vznikl. Tvůrci si krásně pohráli s dobovými reáliemi a kostýmy a film obsadili výbornými herci. Soni Dvořákové to tady navíc i moc slušelo. (19.11.2023)

V první chvíli se zdá, že František Vinický bude - podobně a podobný jako Arian Želinský - dalším pseudonymem Karla Sabiny. Brzy ale zjistíme, že se jedná o autorské pojetí revolucionáře ze čtyřicátého osmého dle Jaroslava Soukupa. A ve všech filmových vrstvách zdařilé. Herecká elita v čele s Radoslavem Brzobohatým, Praha s dlouhým sklem jako na dlani i dechberoucí zápletka. Snad ještě několik poznámek k Sabinovi (protože jeho duch tam je) od odborníka na rok 48 Michala Charypara ("Amnestovaní velezrádci"): Sabinovi byla fakticky znemožněna jakákoli výdělečná aktivita v oblasti kultury. I vzhledem k nutnosti splácet dluhy své rodiny, jež vznikly v době jeho uvěznění, kývl Sabina v červenci 1859 na Päumannovu (policejní komisař) nabídku a stal se placeným konfidentem pražské policie (to už od svého propuštění z vězení 27. června 1857 žil dva roky jak "vězeň na svobodě"). V roce 1872 byl expatriován (vyobcován z kulturní veřejnosti jako „zrádce národa“). Za 13 let své aktivní činnosti se, dle dalších dokumentů, dopustil zřejmě mnoha nekalostí; ne však tolika jako armáda agentů a důverníků v 80tých letech, kdy byl tento film natočen, a nemůžeme tak pominout jeho tehdejší aktuálnost. (11.02.2024)

Jaroslav Soukup představoval v 80. letech naději československé kinematografie a prorokovala se mu velká budoucnost. I když nástup tržní ekonomiky, rozpad barrandovských tvůrčích skupin a privatizace studia znamenaly pro většinu českých filmařů šok, ze kterého se mnozí nedokázali otřepat, je přece jen šokující, že tvůrce Záchvěvu strachu nebo Pěstí ve tmě zůstal u slátanin, které ve vzácné shodě označovali za dno české tvorby diváci i filmová kritika. Soukupova trpká exkurze do časů policejního státu symbolizovaná ministrem Bachem vypadá přesvědčivě a dokáže dokonale vystihnout "ducha doby". Režisérovi se povedlo skvěle prodat historický střed Prahy a vytvořit iluzi habsburské monarchie 50. let 19. století. Dokázal si vybrat přesvědčivou sestavu kvalitních herců. Vedle známých jmen zaujme např. Vilém Besser jako bezohledný komisař Jaroš nebo Soňa Dvořáková jako expartnerka propuštěného politického vězně. Styčných bodů mezi bachovským absolutismem a atmosférou české společnosti 70. let po normalizačních čistkách si všimli už mnozí předchozí komentátoři. Za mě 80 % celkového dojmu. (28.02.2019)

Ach, jaká škoda, že Jaroslav Soukup svůj talent pohřbil Majorem Maisnerem. Do té doby točil kvalitní filmy a zejména v osmdesátých létech byl absolutní špička. Tohle dobové drama, které se odehrává v Praze po revolučním roce 1848 tak parádně graduje, že se tají dech. Podobně jako u jeho mistrném záseku Pěsti ve tmě, kde je způsob vyprávění a gradace úplně stejné. Praha tehdejší doby je zachycena tak přesvědčivě se všemi detaily (ať už jsou to kostýmy, rekvizity, domy, ulice, zkrátka komplet výprava i stavby), že pochybuji, že by to dnes někdo podobně dokázal ztvárnit. Samotný příběh je o člověku jménem Vinický, kterého pražská tajná policie po jeho propuštění z vězení, kde si odpykal osmiletý trest, pronásleduje a chce ho získat jako konfidenta. Nápadně tak připomíná dobu komoušských estébáků a film byl také zakázán promítat a distribuovat do jiných zemí. Záchvěv strachu je inspirován skutečným příběhem spisovatele Karla Sabiny, kterého s dokonalostí zahrál Radek Brzobohatý. Ostatní herecké obsazení nemůže odtrhnout divákovu pozornost, to je prostě bomba a kvalita nejvyšší ligy!! Každá postava je přesný charakter a všem hercům jsem jejich postavy žral se vším všudy. Trochu mi vadilo předabování Štefana Kvietika Petrem Haničincem, ale jinak mu seděl hlasově výborně. Asi nejvíc mě dostal Vilém Besser (komisař Jaroš) jako pravá ruka policejního rady Bergera (František Němec), jehož zákeřnost vyvrcholila nápadem otisknout podepsaný list o spolupráci Vinického s tajnou policií v Pražských novinách. Co se pak dělo by asi nikdo zažít nechtěl. Těžká beznadějná doba, tak jako přesně o sto let později. Zdeněk Barták složil takovou hudbu (ta trubka je tak krásně podmanivá), která tento film zapisuje do hvězdných výšin. Zaslouženě plný počet! (15.12.2018)

Pribeh filmu nas zavede do Prahy roku 1857.Sem se po dlouholetem zalari vraci jeden z radikalnich ceskych vudcu revolucniho roku 1848 Frantisek Vinicky.Misto pomoci od starych souputniku a pratel se vsak setkava s vsudypritomnym strachem a obavou.Zeme je prospikovana proraskouskymi agenty a policii,ktera jim jde na ruku jak je jenom je mozno.Vinicky poznava ,ze v Praze uz pro nej neni misto , snazi se o nelegalni utek do Belehradu. Sehnani nepraveho pasu se ukazuje jako tvrdy orisek a nakonec se stava nasemu hrdinovi osudem.Pro ziskani pasu je nucen se pripojit ke skupine chystajici atentat na prosluleho generala Windisch-Grätze chystajiciho se na navstevu Prahy,ktera se ma uskutecnit pri prilezitosti slavnostniho postaveni sochy pro generala Radeckeho na Malostranskem namesti na Male strane.Velice dobre udelany film nam lici nelehkou dobu nasi zeme.Skvela je atmosfera stare Prahy. (25.06.2008)